Z oblak přes internet na pivo

Honzu Kočku jsme poznali díky šťastné náhodě, při jedné večerní události, kterou „spáchal“ Alcatel. Šlo o řízenou degustaci piva. Nevím, kde k němu přišli, pravděpodobně přes internet, protože i pivo má svoje webové stránky, „domovská adresa“ Honzy Kočky je www.svetpiva.cz. Sám se ale dostal k pivu oklikou, doslova na něj slétl z oblak, protože „normálně“ pracuje jako steward u ČSA.


Honza Kočka s plechovkou "nejhoršího piva na světě" odkudsi z Botswanny

Uvedl jste, že jste se piva u nás, v Česku, vlastně ani pořádně nenapil. Jak jste se k němu nakonec dostal?
Ještě před několika lety jsem pivo skutečně téměř vůbec nepil. Pak jsem začal cestovat a zjistil jsem, že různá piva chutnají jinak. Tak jsem se dostal velkým obloukem domů, k českému pivu, kde jsou jeho chuťové rozdíly mnohem menší, každé z našich je totiž v podstatě plzeňské. Ve světě se uznává přes 50 kategorií piva a jen v USA rozpoznávají na osm druhů plzeňských.
Když jsem se už o tento nápoj začal zajímat hlouběji, zjistil jsem, že o něm kupodivu neexistují žádné domácí webové stránky, kromě těch firemních. Dostal jsem nápad, že bych mohl začít propagovat české pivo, a že jednak lidé, hlavně mladí, kteří začínají cestovat, aby měli co srovnávat. Rozhodně to není tak, že bych viděl nějakou díru na internetovém trhu a chtěl na ní zbohatnout. Šlo mi skutečně spíše o osvětu. Kupodivu i pivo potřebuje marketing. Vezměte si takového Bernarda. Jsou lidé, kteří jej znají, a přitom jej v životě nevypili ani náprstek.

Popište, jak vypadá taková řízená degustace piva.
To je nejlépe uvést nějakou pivní kategorii, například belgický Kriek, založený na pivu typu Lambic, která jsou spontánně kvašená a od přírody kyselá. Do něj se pak při výrobě Krieku ještě přidávají višně. Kvůli tomu se pak Kriek doslazuje. Vzorků se před degustací připraví okolo osmi, tzv. beer flavour wheel, kde je soubor chutí a vůní, které se pak hodnotí.
Průběh vlastní degustace se pak neliší od koštování vína, whisky nebo koňaku. Mimochodem, profesionálové, kteří pivo degustují, dokonce tvrdí, že rozmanitost jiných chutí je mnohem širší, než je tomu u vína.

Vypadá to, že přes nějakých 180 litrů vypitého piva na hlavu přece jen v něčem zaostáváme.
Lidé u nás si zatím neumějí představit, že je pivo sladké nebo kyselé, nebo že existuje nějaké svrchní a spodní kvašení*. O pivu naši lidé překvapivě nevědí vůbec nic, vlastně znají jen to plzeňské, ať už je to Pilsner Urquell, Staropramen, Budvar, nebo Velkopopovický kozel.
Když se řekne „whisky“, znamená to, že lidé očekávají něco originálního, neuvěřitelně zvláštního, až božského. Budu se téměř opakovat, ale „o vínu“ je dnes už také každý chytrý. Když se u nás řekne „pivo“, nikdo se ani neohlédne. Když však přijdete do vinotéky a budete chtít suché bílé na výraznějších kyselinkách, všichni tomu rozumějí.

Mění se tento stav nějak?
Samozřejmě, že ano. Český svaz pivovarů a sladoven se snaží kulturu pití piva zvýšit, to také znamená zvýšit celkové povědomí o něm jako o opravdu starobylém, velmi kulturním nápoji. Zvýšit kulturu pití piva znamená, že nepřijdete do nějaké zaplivané jedové chýše, kde cinkají špinavými sklenicemi. Znamená to povýšit celý komplex, od znalosti personálu, slušného pozdravení při vstupu, až po to, že každý druh piva vám natočí do „jeho“ sklenice.
V cizině, například v Británii, tam chodí na jedno pivo po práci i „kravaťáci“, včetně žen. To bylo dříve u nás vyloučené. Také je ale téměř nemyslitelné, aby v Belgii, další pivařské velmoci, někdo vypil více mnohostupňových piv.
Pivo je dobré degustovat a pít v závislosti na ročním období. V létě totiž chutnají lépe pšeničná (bílá) piva. Jejich typickým zástupcem je Hoegaarden, který už lze sehnat v našich supermarketech a někde se dokonce i točí. Vánoční piva mají od 13 stupňů výše a pijí se v zimě. Piva z kategorie barley wines už mají obsah alkoholu opravdu vysoký a je dobré je pít například místo svařeného vína, pro zahřátí, například po lyžování.

Jsme národem kutilů. Co takhle uvařit si pivo doma?
Samozřejmě, že i to se dá. Nejjednodušší je koupit si sušenou mladinu z Výzkumného ústavu piva (VUPS), kterou svaříte. Dá se to uvařit i doma v prádelním hrnci na plotně, to je ale skutečná divočina.

Jaký bývá výsledek?
Doma uvařené pivo bývá pitelné. Obecně platí pravidlo, že nejlepší výsledek je, když se po uvaření a vypití první vlastní várky vůbec můžete těšit na další. Když se skutečně povede, klobouk dolů. Vlastní malé pivovárky má řada restaurací a také potravinářská průmyslovka.
Když ale u nás stojí pivo méně než balená voda, asi se jeho domácí vaření příliš nerozšíří. Přesto znám asi 20 lidí, kteří se tomu věnují.

Máte vlastní webové stránky. Jak jste je vytvářel?
Navrhnout jsem si je musel sám. Dělal mi je kamarád v PHP a hostuji je u Globe.cz. Váš Computerworld jsem míval předplacený, teď už moc času na čtení ale nemám. K létání a pivu mi totiž přibyla rodina.

Spodní kvašení velmi stručně znamená, že pivní kvasnice po dokončení přeměny cukrů na alkohol klesají ke dnu oproti svrchnímu kvašení, kde po dokvašení stoupají vzhůru. Typickým představitelem prvního druhu je naše plzeňské, jeho protipólem jsou například bílá piva nebo známý Guinness. Oba druhy kvasinek se „nemají rády“ a navzájem se ničí, takže velkovýroba ležáku a bílého piva v jednom provozu je prakticky nemožná, jak se přesvědčili před časem v Gambrinusu.

Honza Kočka při degustaci v Pivovarském domě v Ječné ulici v Praze