Především z důvodu vysokých nákladů a diskutabilní návratnosti souvisejících investic ustupují podniky v posledních letech od budování vlastních datových center a stále více si pronajímají potřebné výpočetní a úložné kapacity v lokálních datových centrech, nebo rovnou přecházejí na aplikace provozované ve veřejném cloudu, například v rámci Azure od Microsoftu nebo Amazon Web Services (AWS).
Díky tzv. hybridním infrastrukturám datových center se firmy nemusejí nutně přiklonit k jedinému řešení, ale mohou čerpat výhody různých modelů provozování aplikací a ukládání dat. Častým modelem je například provozování podnikových systémů a aplikací v rámci vlastního datového centra s kompletní zálohou v komerčním datacentru. V případě selhání a nečekaného výpadku vlastních kapacit může firma velmi rychle přepnout na služby vzdáleného datového centra a téměř bez přerušení pokračovat v provozu. Podniky v tomto případě těží především z lokální dostupnosti používaného hardwaru a také nízké latence při práci s daty.
Celý model ale může fungovat i naopak, takže se stále více setkáváme s tím, že podniky provozují nejdůležitější aplikace a služby na pronajatých kapacitách v komerčním datovém centru, případně v cloudu, zatímco méně důležité úlohy, spojené například s testováním či jinými méně kritickými procesy, běží ve vlastním datacentru firmy. Stále další podniky si totiž uvědomují, že vlastními (zejména finančními a personálními) silami nejsou schopné vybudovat a udržovat takové kapacity a na takové úrovni zabezpečení a zajištění dostupnosti, jaké ke svému provozu potřebují. Analýza nákladů a jejich návratnosti pak zpravidla jednoznačně vychází ve prospěch nákupu profesionálních služeb datových center, nehledě na to, že podniky budou svůj kapitál spíše investovat do rozvoje svého hlavního předmětu podnikání, a nikoli do vysoce odolné a škálovatelné infrastruktury, kterou si mohou velmi snadno pronajmout.
Cena není rozhodující
Firmy, které si pronajímají kapacity komerčních datových center, se zpravidla příliš nezajímají o konkrétní hardware, na kterém jejich aplikace poběží, ale jsou pro ně důležité především zajištění vysoké dostupnosti služeb, fyzické zabezpečení či kvalitní konektivita.
Cena služeb je samozřejmě také významná a může ji ovlivnit celá řada parametrů. Jedním z těch s rostoucím významem je energetická náročnost technologií používaných v datových centrech. Stále výkonnější a intenzivněji využívané servery vyžadují jak vyšší příkon elektrické energie, tak i nákladnější chlazení.
Jedním z aktuálních technologických trendů datových center jsou proto i tzv. high density racky, které na menším prostoru koncentrují vyšší příkon (i více než 10 kW) a vysoce účinné chlazení. Od počátku dobře promyšlený návrh datového centra a efektivní hospodaření s energií se pak projeví i ve vyúčtování celkových nákladů na služby.
Internet věcí a umělá inteligence
Provozovatelé datových center a poskytovatelé cloudových služeb musejí reagovat také na aktuální požadavky svých firemních zákazníků, které stále častěji zahrnují například i aplikace využívající technologie strojového učení, umělé inteligence nebo internetu věcí.
Zatímco cloudové služby typu Azure či AWS poskytují za těmito účely konkrétní aplikace, provozovatelé komerčních datových center rozšiřují svoje nabídky například o vysoce výkonná all-Flash úložiště s disky typu SSD (NVMe) nebo servery osazené grafickými procesory (GPU), určené pro masivně paralelní výpočetní úlohy, jako jsou například aplikace z oblasti umělé inteligence a strojového učení.
Výjimkou nejsou ani komerční nabídky speciálních strojů určených pro těžbu kryptoměn. Zatím ale stále platí, že pokud nejde o speciální poptávku zákazníka na konkrétní konfiguraci za jistým účelem, nemá provozovatel datového centra možnost ani vůli zjišťovat, jaké aplikace firma na pronajatém hardwaru provozuje.
Lokálně, nebo globálně?
Aktuální trendy služeb datových center již delší dobu diktují globální poskytovatelé cloudových služeb, jako jsou Microsoft, Amazon či Google. Jejich hlavní zbraní je globální působnost a prakticky neomezené kapacity. Pokud si jejich služby zákazníci správně nakonfigurují, mohou těžit z umístění dat a provozu aplikací po celém světě, což výrazně zvyšuje zabezpečení a dostupnost dat i aplikací. Například v rámci služby Azure si mohou zákazníci přesně nadefinovat, ve kterých lokalitách budou zrcadleny jejich aplikace a data, a například si i určit, že jejich data nesmějí fyzicky opustit území Evropské unie.
Také lokální poskytovatelé služeb datových center ale mají své jasné konkurenční výhody. Především je to jejich lokální či regionální přítomnost, a tedy i možnost přímo na místě řešit potřebnou konfiguraci služeb a případné problémy. Také lze mnohem snadněji získat individuální konfiguraci služeb, než kdyby se menší lokální firma pokoušela vyjednávat individuální podmínky s globálním poskytovatelem cloudových služeb.
Další předností, která může být pro některé podnikové aplikace klíčová, je potenciálně nižší latence datových přenosů, a nezanedbatelnou výhodou lokálních datových center je často také kvalitní technická podpora v místním jazyce a čase.
S ohledem na neustále se měnící požadavky firem, které musejí reagovat na vývoj trhu a kroky konkurence, je důležitá také možnost přenositelnosti jejich aplikací a dat mezi datovými centry. Zatímco u lokálních provozovatelů datových center nejde o zásadní komplikaci, například přenos aplikace z proprietárního AWS do jiné cloudové služby vyžaduje její kompletní přepsání. I tento fakt má jistě vliv na způsob, jakým se podniky rozhodnou své systémy a aplikace provozovat.
Globální poskytovatelé cloudu a provozovatelé lokálních datových center
budou vedle sebe nepochybně ještě dlouho koexistovat – už pro to, že se často zaměřují na velmi odlišné skupiny podnikových zákazníků.
Softwarově definovaná datová centra
Chtějí-li uspět, musejí se provozovatelé lokálních datových center inspirovat u globálních poskytovatelů cloudových služeb. Výsledkem jsou rostoucí flexibilita a škálovatelnost nabídky jejich služeb, které zákazníkům usnadňují budování potřebné IT infrastruktury. Stále častěji se hovoří o konceptu softwarově definovaných datových center, v jejichž rámci zákazníci přestanou řešit hardwarovou stránku pronajaté infrastruktury, ale budou si vybírat ze stále širší nabídky služeb.
Typickým příkladem může být zabezpečení, kdy namísto pořizování a instalace hardwarových či softwarových firewallů zákazník prostě jen využije nabídku služby zabezpečení pro potřebný rozsah služeb. Podobně můžeme v blízké budoucnosti očekávat odklon od klasických diskových polí směrem k softwarově definovaným úložným řešením.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU