Data z oblasti zabezpečení IT získává ČSÚ již od roku 2007. Kromě zaručeného elektronického podpisu, o kterém jsme vám psali již v minulém dílu našeho miniseriálu, zjišťuje ČSÚ využívání také dalších bezpečnostních prvků, jako jsou třeba firewall nebo průběžné ukládání dat. Z průzkumu vyplynulo, že téměř všechny orgány státní správy používaly k poslednímu dni roku 2010 alespoň některý z nabízených způsobů zabezpečení informačních technologií.
První a zároveň jeden z hlavních druhů ochrany představuje antivirový software. K ochraně svých informačních technologií ho používalo v různých obměnách až 99?% organizačních složek státu, všechny krajské úřady a 98?% obcí.
Za další z pozorovaných bezpečnostních prvků lze považovat bránu firewall. Z průzkumu vyplývá, že tento druh ochrany je v informačních technologiích veřejné správy rozšířen podstatně méně než antivirový software, a to především v případě obcí – z nich využívá firewall pouhých 39?%. Procentuální počet byl ovšem téměř přímo úměrný počtu obyvatel, protože z obcí nad 20 000 obyvatel využívalo firewall až 99?%, zatímco obce s méně než 500 obyvateli používaly tento bezpečnostní prvek pouze ve 32?% případů. Z organizačních složek státu mělo aktivní firewall 88?% dotázaných subjektů a také všechny krajské úřady.
ČSÚ se zajímá rovněž o to, jak velká část státní správy pravidelně zálohuje data – je tomu tak u 98?% organizačních složek státu, všech 13 krajů a 86?% obcí. Z nich zálohují nejméně obce s nižším počtem obyvatel, avšak i v jejich případě dochází k zálohování dat v 81 procentech případů.
Elektronická výměna dat v rámci organizace veřejné správy
Nejčastěji používaným způsobem sloužícím k elektronické výměně dat je samozřejmě elektronická pošta. Data uvnitř organizace si tímto způsobem vyměnilo až 99?% organizačních složek státu, všechny krajské úřady a 90?% obcí. U větších obcí dochází samozřejmě k výměně dat pomocí elektronické pošty častěji než v případě menších obcí, ovšem i ty využívají elektronickou poštu v 84 procentech případů.
Prostřednictvím softwarových aplikací dochází k výměně dat uvnitř organizace u 91?% organizačních složek státu, všech krajských úřadů a u 66?% obcí. Jestliže pozorujeme tento druh výměny dat u obcí podle velikosti, zjistíme, že obce patřící do největší velikostní kategorie využívají k výměně softwarové aplikace v 97 procentech případů, zatímco mezi obcemi s 1 000–1 999 obyvateli posílá data tímto způsobem již pouze 53?% z nich.
Další oblíbenou technologií, která se ve veřejné správě využívá k přenosu a výměně dat, jsou elektronické nosiče. Jedná se například o CD, DVD nebo flash disky. Pomocí těchto nosičů si v rámci jedné organizace vyměňuje data 71?% organizačních složek státu, znovu všechny krajské úřady a 65?% obcí. Nejvíce je výměna dat přes elektronické nosiče zastoupena u obcí největších (72?%) a nejméně u obcí z velikostní kategorie 1 000–1 999 obyvatel (60 %).
Intranet bychom intuitivně hledali spíše u větších organizací s více zaměstnanci a větší agendou. Prostřednictvím intranetu si data a informace v roce 2010 vyměňovalo 79?% organizačních složek státu, všechny krajské úřady, ale pouze 34?% obcí. Mezi podílem obcí používajících tuto technologii k výměně dat uvnitř organizace je v jednotlivých velikostních kategoriích obcí významný rozdíl. Obce s 20 000 a více obyvateli si vyměňují data pomocí intranetu v 84 procentech případů, kdežto obce s 1 000–1 999 obyvateli pouze v 19?%.
Elektronická výměna dat mezi jednotlivými organizacemi veřejné správy
Organizace veřejné správy využívají informační technologie také pro vzájemnou výměnu dat. Dotaz ohledně této problematiky byl v aktuálním šetření položen poprvé. Výměna dat mezi různými informačními systémy veřejné správy je chápána jako forma výměny datových zpráv mezi aplikacemi, tzn. jednoznačně strukturovanými dotazy na obsah dat, která jsou v působnosti jiného orgánu veřejné správy za předpokladu, že jednotlivé subjekty veřejné správy provozují vlastní informační systémy na podporu vlastních agend. Pomocí těchto systémů si v roce 2010 vyměnilo data 85?% organizačních složek státu, 12 krajských úřadů a 66?% obcí.
Registry veřejné správy představují referenční informační zdroje pro ostatní registry a další informační systémy veřejné správy, případně také pro informační systémy mimo veřejnou správu či přímo pro občany. Mezi centrální registry jsou nebo budou zařazeny: Územní identifikace katastrálních území a nemovitostí, Registr obyvatel, Registr osob, Registr práv a povinností. Registry veřejné správy užívalo v roce 2010 k výměně dat s jinými orgány veřejné správy 78?% organizačních složek státu, 11 krajů a 66?% obcí.
Podle průzkumu patří extranet k nejméně rozšířeným cestám výměny dat mezi jednotlivými orgány státní správy. K datové komunikaci s ostatními organizacemi státní správy ho v posledním šetřeném roce používalo 53?% organizačních složek státu, 4 kraje a 10?% obcí.
Kromě tří výše uvedených způsobů výměny dat s ostatními organizacemi veřejné správy dochází stejně jako u datové komunikace v rámci jedné organizace k výměně dat jednoduššími způsoby, jako jsou elektronická pošta a elektronické nosiče. Oba způsoby byly hojně využívány ve všech organizacích veřejné správy a ani mezi jednotlivými velikostními kategoriemi obcí nejsou v případě tohoto ukazatele tak významné rozdíly, jako je tomu u mnoha jiných sledovaných oblastí.
Podmínky pro výkon práce zaměstnanců
ČSÚ zjišťoval také pracovní podmínky zaměstnanců v oblasti informačních technologií. Konkrétně šlo o přístup zaměstnanců k internetu a ke služební e-mailové adrese či o možnost výkonu práce prostřednictvím tzv. teleworkingu. Dále se průzkum zaměřil na kvalifikaci a proškolení zaměstnanců v IT.
K 31. 12. 2010 bylo v organizačních složkách státu zaměstnáno 86?% osob majících v práci k dispozici osobní počítač s přístupem na internet a 96?% osob majících k dispozici služební e-mailovou adresu. Na krajských úřadech byly hodnoty podobné jako u organizačních složek státu. S přístupem k internetu zde pracovalo 85?% zaměstnanců a služební e-mailovou adresu mělo k dispozici 84?% zaměstnanců. V obcích disponovalo přístupem na internet 55?% pracovníků, vlastní e-mailovou adresu mělo k dispozici 56?% zaměstnanců obcí.
Některé úřady zařizovaly pro své zaměstnance také školení v oblasti IT technologií. V roce 2010 absolvovalo počítačový kurz organizovaný, objednaný či placený státní organizací 16?% zaměstnanců organizačních složek státu, 42?% zaměstnanců krajů a 18?% zaměstnanců obecních úřadů.
Již mnoho organizací ve státní správě přistoupilo k omezování přístupu na internet a k zakazování webových stránek, které nejsou k dané práci potřebné. V roce 2010 omezovalo svým zaměstnancům přístup na internet 69?% organizačních složek státu, 7 krajských úřadů a 14 % obcí. Z obcí uplatňovaly omezování přístupu na internet nejvíce obce s 20 000 a více obyvateli (65 %), malé obce naopak své pracovníky v přístupu na web téměř neomezují. Ve srovnání s rokem 2007, kdy byl ukazatel zjišťován poprvé, se podíl organizací veřejné správy omezujících zaměstnancům přístup na internet zvýšil (viz graf č. 1).
Některé organizace státní správy již umožňují svým zaměstnancům pracovat alespoň část své pracovní doby z domova a výsledky své práce pak předávat prostřednictvím informačních technologií (teleworking). Tuto formu práce nabízí svým pracovníkům 42?% organizačních složek státu, 2 krajské úřady a 15,5 % obecních úřadů. Zaměstnanci ale využívali této možnosti jen zřídka, konkrétně šlo o 1,6?% všech zaměstnanců organizací veřejné správy.
Vzdálený přístup ke služebnímu e- -mailu umožňovaly svým zaměstnancům všechny krajské úřady, 71?% organizačních složek státu a pouze 39?% obecních úřadů. V případě obcí z velikostní kategorie 20 000 a více obyvatel je vzdálený přístup k e-mailu poskytován 86?% zaměstnanců. U obcí s počtem obyvatel 1 000–1 999 se mohlo z jiného než pracovního počítače ke svému služebnímu e-mailu připojit pouhých 27?% zaměstnanců.