Zisky, mzdy a daňové výnosy z této části české ekonomiky generují finanční toky, na něž je odkázán celý zbytek ekonomiky – od lokálních poskytovatelů služeb přes obchodní řetězce s celostátní působností či nejrůznější finanční instituce až po veřejnou správu a zdravotnictví.
Politici (a to nejen tuzemští) však mají zjevně priority poněkud jiné. Výrobní náklady jsou tak navyšovány o povinné příspěvky na „obnovitelné“ zdroje energie a nejrůznější ekologické daně. Přepravu surovin, polotovarů i hotových produktů prodražuje růst spotřebních daní z motorových paliv, jejichž cena je ještě dále navyšována povinným přimícháváním biopaliv. Automobilismus, na němž je česká ekonomika stále závislejší, je i v ČR „fuj“, a dochází tedy k jeho umělému omezování. Prioritou jsou liduprázdné cyklostezky a pěší zóny v dopravně „zklidněných“ centrech měst, odkud se život přesouvá do nových obchodních center na perifériích…
Navzdory tomu všemu je však tuzemská ekonomika naštěstí zatím stále ještě vcelku konkurenceschopná – a to i díky neutuchajícímu zvyšování produktivity využitím kombinace moderních technologií v oblasti výroby, výzkumu a vývoje a pokročilých technologií informačních a komunikačních (dále jen ICT).
Změna role útvarů ICT
Zatímco zejména ve výrobních podnicích byly v minulosti ICT využívány typicky pro podporu standardních ekonomických agend, lze v posledních letech pozorovat výrazný posun k využití pokročilých ICT také při dalším rozvoji procesů oborově specifických, jejichž specifičnost je zdrojem konkurenčních výhod.
Výdaje, jež jsou bezmála sedmi sty průběžně do-tazovanými nejvýznamnějšími institucionálními uživateli ICT z komerční části české ekonomiky každoročně vynakládány na pořízení a provoz ICT, tak v přepočtu na jednoho pracovníka v průběhu posledních více než deseti let mírně rostly. V jejich rámci se pak dlouhodobě zvyšoval podíl výdajů na průběžně nakupované externí služby, a to zejména v důsledku růstu paušálních poplatků za externí podporu využívaných ICT. Narostl také význam úhrad mateřským či sesterským subjektům za služby vnitrokoncernových nad-regionálních či nadnárodních datových center (viz graf 1).
Srovnatelnou měrou jako náklady na ostatní průběžně nakupované služby však rostou také výdaje na ní další provozní režie útvarů ICT, jejichž nejvýznamnější složkou jsou personální náklady na pracovníky těchto útvarů. Jejich role se však transformuje z původní úlohy pracovníků technické podpory do role analytiků podnikových procesů a manažerů projektů zaměřených na zdokonalování těchto procesů a jejich změny.
Změna role ERP aplikací
Jedním z dalších důsledků narůstajícího významu efektivního využití ICT při zdokonalování a dalším rozvoji podnikových procesů, jež představují zdroj konkurenčních výhod, je také změna priorit při výběru, nasazení a dalším rozvoji využití standardních celopodnikových ERP aplikací.
Naplnění dřívějších představ, podle nichž měly standardní funkcionality ERP aplikací či jejich oborové verze pokrýt veškeré potřeby institucionálních uživatelů i za cenu toho, že by tito uživatelé přizpůsobili své procesy možnostem těchto aplikací (a nikoliv naopak), by totiž v případě procesů unikátních vedlo k jejich „zglajchšajtování“ na úroveň oborového průměru, a tím i ke ztrátě konkurenčních výhod.
Spíše než jako univerzální nástroj schop--ný pokrýt veškeré potřeby podniku tak začínají být standardní ERP aplikace (viz graf 2) vnímány jako nástroj, jehož využití při podpoře standardní podnikové administrativy a strukturované komunikace uvolňuje útvarům ICT ruce ke zdokonalování a dalšímu rozvoji procesů unikátních.
Flexibilní ICT infrastruktura
Unikátní podnikové procesy jsou tak prostřednictvím ICT nezřídka již nejen podporovány, nýbrž jejich zprovoznění a další rozvoj jsou využitím pokročilých ICT nezřídka přímo podmíněny. Z kombinace ICT, nejnovějších výrobních technologií a technologií pro výzkum a vývoje se tak rodí a dále rozvíjejí řešení, jež jsou výsledkem integrace různých dílčích standardních aplikací a/nebo výsledkem vývoje „na míru“.
K tomu, aby bylo možné takováto unikátní řešení průběžně rozvíjet v závislosti na měnících se potřebách a vnějších podmínkách, je však nezbytná co nejflexibilnější ICT infra-struktura. Namísto infrastruktury dodávané společně s jednotlivými dílčími aplikačními komponentami je tak nezávisle na těchto komponentách budována ICT infrastruktura „virtuální“, jež dokáže pokrýt měnící se potřeby mnohem flexibilněji. Ke slovu se přitom dostává nejen využití vlastní virtualizované serverové a komunikační infrastruktury, nýbrž také využití „cloudů“ – a to především „cloudů“ interních, provozovaných v koncernových centrech sdílených služeb. Prostor pro rozsáhlejší využití „cloudů“ ve-řejných se totiž zvláště ve větších podnicích či koncernech hledá jen obtížně.
Článek vyšel ve speciálu CIO TOP100 ICT společností v ČR. Jeho plnou verzi v PDF si můžete stáhnout zde.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU