Virtualizace ICT infrastruktury: Vize vs. realita

Nejen postupné technologické dozrávání nástrojů pro virtualizaci serverové infrastruktury či změny v licenční politice jejich dodavatelů, nýbrž poněkud paradoxně také důsledky ekonomické krize vedly v posledních letech k razantnímu rozvoji virtualizace serverů provozovaných tuzemskými institucionálními uživateli ICT.

Ve více než dvou stovkách významných tuzemských ekonomických subjektů či jejich skupin, které autor tohoto článku navštívil od začátku roku 2010, bylo proto zahájeno také detailnější monitorování virtualizace jejich ICT infrastruktury, využívaných virtualizačních nástrojů a dalších priorit v této oblasti. Ve třech čtvrtinách těchto subjektů či jejich skupin, jež byly počínaje rokem 2010 dotazovány po cca čtyřech a osmi letech již potřetí, pak byly konfrontovány relevantní údaje o dlouhodobých trendech rozvoje jejich ICT infrastruktury s aktuálním vývojem. Právě v něm se již totiž důsledky virtualizace serverů zrcadlí stále výrazněji – což zpětně ovlivňuje také další rozvoj virtualizace desktopů či cloud computingu.

Determinující faktory

Pro další rozvoj virtualizace je tak na první pohled příznivý např. rostoucí počet koncových stanic informačních systémů nejen ve skupině největších „solitérních“ tuzemských ekonomických subjektů (mezi něž se řadí např. Česká pošta, České dráhy, skupiny ČEZ, RWE Transgas apod.), ale také v dalších dotazovaných podnicích ze segmentu veřejných služeb nebo z klíčových průmyslových odvětví diskrétní výroby a autoprůmyslu.

Tento vývoj však zároveň přináší také nové výzvy pro dodavatele virtualizačních nástrojů, jež jsou důsledkem probíhajících změn ve struktuře koncových stanic. Celkové počty „univerzálních“ stolních osobních počítačů využívaných subjekty z výše zmiňovaných odvětví se totiž v posledních letech již příliš nemění. O to rychleji však roste zejména využití notebooků, pokladních systémů či „chytrých“ mobilních telefonů – tj. koncových stanic, jež jsou zejména pro smysluplnou virtualizaci desktopů poměrně tvrdým oříškem.

Na druhé straně je však zároveň zřetelným signálem narůstajícího zájmu o další rozvoj virtualizace desktopů růst celkového počtu i souhrnného podílu grafických terminálů v roli „tenkých“ klientů informačních systémů – a to zvláště v kombinaci s výrazným růstem počtu fyzických serverů a jejich celkové výkonnosti.

Příznivé podmínky pro další rozvoj virtualizace serverové infrastruktury přitom pomáhají spoluvytvářet také první náznaky ekonomického oživení, jež jsou od druhé poloviny roku 2010 patrné v tuzemském autoprůmyslu i v dalších postupně dotazovaných tuzemských podnicích zabývajících se diskrétní výrobou ostatních dopravních prostředků, elektrických strojů a zařízení, high-tech produktů či gumárenstvím a plastikářstvím.

Čekání na „velký třesk“

Jaké jsou tedy hlavní bariéry komplexní virtualizace ICT infrastruktury až po úroveň virtualizace desktopů, jež by otevřela cestu k důsledné transformaci „tradiční“ ICT infrastruktury do vícevrstvé podoby založené na využití optimální kombinace lokální infrastruktury a flexibilních zdrojů privátních či veřejných „cloudů“?

Patrně nejvýznamnější objektivní bariéru představují geopolitická rizika, jejichž potenciální negativní důsledky tlumí zájem tuzemských ekonomických subjektů o rozsáhlejší investice do dalšího rozvoje ICT infrastruktury. A právě to se tak odráží mj. i ve struktuře virtualizačních platforem využívaných dotazovanými podniky, díky nimž připadá na bezmála třináct tisíc jejich fyzických serverů již více než osmnáct tisíc serverů logických.

Jakkoliv je totiž společnost VMware se svými produkty pro virtualizaci serverů v tuzemské podnikové sféře aktuálně jednoznačným lídrem, daří se alternativním produktům oslovovat zejména zájemce o takové investice do virtualizace serverů, jež skýtají jen omezené možnosti nezpochybnitelné kalkulace jejich návratnosti.

Kromě přetrvávající „postkrizové“ skepse vůči rozsáhlejším „preventivním“ investicím do ICT infrastruktury představuje zejména ve sféře virtualizace desktopů významnou další, tentokrát již výrazně subjektivní bariéru také poslední vývoj vytíženosti omezených personálních zdrojů útvarů ICT podporou sdílených serverů a sítí ve srovnání s jejich vytížeností podporou koncových uživatelů podnikových informačních systémů.

Zatímco v posledních letech, kdy se začala stále výrazněji prosazovat virtualizace serverů, vytíženost útvarů ICT správou serverů a sítí citelně vzrostla, pak jejich vytíženost podporou koncových uživatelů naopak mírně klesla – což však lze přičítat dosavadnímu rozvoji virtualizace desktopů zatím jen stěží.

Ve skupině všech 210 subjektů totiž byly jimi využívané „virtuální desktopy“ provozovány zatím jen na přibližně jedné dvacetině všech koncových stanic jejich informačních systémů. Celková výše předpokládaných investic všech těchto subjektů do virtualizace desktopů přitom byla dokonce i ve střednědobém horizontu příštích cca tří až čtyř let méně než poloviční oproti předpokládaným dalším investicím do završení a dalšího rozvoje virtualizace serverů.

To, zda a kdy dojde ke kýženému „velkému třesku“ i ve sféře virtualizace desktopů, jenž by otevřel cestu ke skutečně komplexní virtualizaci ICT infrastruktury a rozsáhlému využití „cloud computingu“, tak závisí zjevně též na odvaze dodavatelů řešení pro virtualizaci desktopů pokusit se tento „velký třesk“ podnítit změnami jejich cenové politiky obdobně, jako se to svého času již podařilo v případě produktů pro virtualizaci serverů. Pokud by byla mj. i touto cestou co nejdříve překonána zatím stále ještě výrazně převládající skepse k reálným přínosům virtualizace desktopů, kterou shrnul manažer jednoho z transkontinentálních center sdílených služeb globálních koncernů dislokovaného na území ČR slovy „ať jsme to počítali, jak počítali, k jednoznačným výsledkům jsme se ani při uvažování celkových nákladů na vlastnictví nedopočítali“, vydělaly by na tom nakonec obě strany…    

Zdroj: Výroční zprávy a odpovědi představitelů dotazovaných subjektů & kvalifikované odhady údajů, jež se nepodařilo zjistit dotazováním