Videokonference už není sprosté slovo

Jaký byl pro vás coby firmu, která podniká ve firemních komunikačních řešeních, uplynulý rok?

Na začátku, když přišel covid, to bylo hodně hektické, jakým způsobem zákazníkům můžeme pomoct a jak se zorientovat, co vlastně budou zákazníci potřebovat jako první. Teď to zní úsměvně, ale v před­covidové době jsem měl dojem, že veřejnost vnímá slovo videokonference jako sprosté slovo. Vzpomínám si, jak mě nadchlo, že díky průšvihu jménem covid se objevilo alespoň to pozitivum, že se široká veřejnost dozví, že existuje něco jako videokonference, a že by to mohlo pomoct.

Zákazníkům jste pomáhali v úvodních měsících covidu aktivně, nebo jste sotva stíhali uspokojovat požadavky, které na vás chrlili?

Uspokojovat potřeby zákazníků jsme loni bez větších problémů stíhali. Videokonferenční řešení dodáváme na trh pět let, umíme to a naštěstí jsme měli i dobře nastavené zásobování od výrobců.

Aktivně jsme tvořili řešení a návody, jak firmy mohou zajistit své základní komunikační potřeby ve změněných podmínkách. Z hlediska komunikace to bylo zpočátku o telefonickém propojení home office pracovišť s firmou, aby fungovalo směrování hovorů, přepojování apod. Návazně na to vznikaly požadavky na videokonferenční řešení. My coby zastoupení značek neboli value added distributor napřímo zakázky s koncovými zákazníky téměř neřešíme. Naší úlohou tedy bylo a stále je poskytovat osvětu veřejnosti a maximální součinnost a podporu našim partnerům. A samozřejmě jim dodávat produkty, které jsou optimálně nachystané pro náš trh, a potřeby včetně lokalizací, marketingu, předprodejní, prodejní i poprodejní podpory a následného servisu.

V době předcovidové byl rozvoj video­konferencí pozvolný, hodně jsme museli trh vzdělávat a zákazníky přesvědčovat, že je lepší investovat do video­konferenčního řešení, nežli jezdit dvakrát týdně Brno–Praha–Brno po D1. Ale ta síla zvyku u zákazníků byla v té době velmi silný faktor. Po odeznění první vlny covidu se zájem o videokonference začal výrazně lámat, firmy si uvědomily, že ta omezení nebudou záležitostí dvou až tří týdnů. Pak to bylo o našich kapacitách v oblasti osvěty a o komunikování naší nabídky, tak aby naši partneři měli snadnou práci při návrzích řešení pro své zákazníky.

Byl to tedy obchodně úspěšný rok?

Nestěžujeme si. Kdybychom podnikali jen v oblasti videokonferencí, náhlav­ních souprav a dalšího příslušenství, byl by to výrazný nárůst. Ale dodáváme partnerům i jiná komunikační zařízení a komponenty do jejich řešení jako třeba IP telefony. A byznys např. v ústřednových řešeních se výrazně přibrzdil. Firmy neměly lidi v kancelářích a nepotřebovaly řešit telefonní ústřednu, pokud tedy umožňovala práci z domova.

Navíc mezi firmami panovala ohromná nejistota ohledně budoucnosti, takže ředitelé a majitelé logicky a správně stahovali hotovost a všechny zbytné investice byly zmrazeny a odloženy. Takže v některých segmentech poptávka výrazně narostla a v jiných se přibrzdila.

Myslíte, že po roce s covidem se už dá říct, že některé části vašeho byznysu jsou technologicky mrtvé a zvítězily videokonference?

Takhle to asi nevnímám. Je pravda, že trh, a nejenom v IT, už asi nebude nikdy vypadat jako před covidem, změní se i struktura práce, způsob fungování firem. Je předčasné hodnotit, do jakého bodu se to za rok dva vrátí. Část firem přišla na to, že práce z domova není zase takové zlo, jak si myslela dřív, že zaměstnanci opravdu doma pracují. Předpokládám, že to tedy třeba urychlí přechod ke cloudovým ústřednám od těch hardwarových. Ale to bude pozvolný vývoj a jsme na to připravení, dodáváme obojí.

Měli jste vlastně loni co prodávat?

Měli jsme štěstí, že jsme měli dobře nastavené zbožové forecasty, takže jsme nedostatkem netrpěli a zvládli jsme to velmi dobře. Rozhodně to s dostupností zboží bylo lepší, než to je zatím v letošním roce. Letos se ke kolísání poptávky přidaly komplikace s dopravou, kdy ucpaný Suezský průplav byl jen poslední kapkou, do toho je tu nedostatek čipů. Kvůli tomu výrobci předělávají modelové řady, což ještě dále komplikuje dostupnost, protože původní modely jsou špatně dostupné a nové ještě nejsou připravené k prodeji. Teď je ta situace docela nepříjemná.

Budou tedy horší než ty předchozí?

Ne, jde jen o technicky trochu jiné řešení, aby bylo možné použít jiný čip. Časově to je velmi náročné, protože nejde jen o vývoj, ale i následné testy a pak ještě i o laboratorní zkoušky kvůli legislativě. Ve výsledku třeba u kamer není v kvalitě rozdíl, a jestli, pak je k lepšímu. Vývoj se nezastaví a kvalita nespadne dolů. Jenže v daný okamžik jsou to pro nás komplikace. Zákazníci komplexní video­konferenční řešení nekupují z náhlého impulzu, ale na základě zralé úvahy a často po dlouhodobém testování. A teď si po testech svůj vyzkoušený produkt nemohou koupit. Takže se to komplikuje hlavně zákazníkům a pro nás je to výzva, jak to zvládnout, aby utrpěli co nejméně.

Jak do videokonferenčního byznysu promlouvají různé aplikace, jako jsou Zoom nebo Teams?

Jedna věc je platforma, přes kterou se konference propojuje, a druhá end-pointy. Z hlediska platforem je z velkého nadhledu jedno, jakou si vyberete – MS Teams, náš Yealink Meeting nebo třeba Zoom. I když každá umí něco trochu jiného. Ale pro kvalitu jsou důležité koncové body, jiný budete mít doma na home office a jiný v zasedací místnosti. Někdy může jako endpoint stačit notebook s vestavěnou kamerou a mikrofonem, ale většinou po čase chcete lepší kvalitu, zejména v kanceláři, v jednacích místnostech. A tady je náš hlavní úkol: dodat na trh hardware, který bude zákazníkům napříč platformami práci usnadňovat, a ne komplikovat.

Jsme schopní dodat kvalitní komponenty pro oba typy pracovišť. Kvalitní kamera, mikrofon a reproduktor nebo sluchátka výrazně zvednou kvalitu a komfort práce i v domácích podmínkách. Takže i v zasedací místnosti může být teoreticky nějaká free platforma, i když s omezenými funkcemi, ale přesto chcete kameru, která zabere na rozdíl od kamery v notebooku najednou všechny lidi, má zoom, je tam mikrofon, který bere zvuk ze všech směrů od všech účastníků bez ozvěn. A podobně dokážeme zkvalitnit i komunikaci přes MS Teams, k nim ale dodáváme speciální, Microsoftem certifikované endpointy a náhlavní soupravy.

Jsou firmy ochotné investovat do zlepšováků zejména pro zaměstnance v domácích kancelářích?

Záleží na nastavení firmy, pokud šetří, zaměstnanci si musejí vystačit jen s notebookem. Často však zjistí, že by přece jen byla dobrá alespoň kvalitní náhlavní souprava, protože zlepšení je opravdu signifikantní. Avšak u domácích pracovišť to u sluchátek s mikrofonem často skončí.

Řekl byste, že po čtrnácti měsících pandemie už mají všichni palčivé akutní komunikační problémy vyřešené a věnují se koncepční systematické práci?

Hodně záleží, v jakém nastavení funguje vedení firmy. Jsou podniky, které investovaly do konferenčního zařízení před pár lety a nyní hledají řešení, jak přejít třeba na MS Teams se současným vybavením. S tím jim můžeme pomoci formou konektorů apod. A pak jsou firmy, které takové řešení bez milosti odstřihnou a pořídí si nové, protože si uvědomují, že záměr, se kterým do toho tenkrát šli, byl výrazně jiný, než jak je to komunikační řešení třeba používat teď. Videokonference před covidem se používaly hlavně pro občasnou komunikaci mezi pobočkami, ale dnes potřebujete, aby mohlo komunikovat velké množství zaměstnanců mezi sebou a sdílet dokumenty, to je diametrální rozdíl. Je to velmi individuální a naším úkolem je, abychom měli řešení opravdu pro každou situaci a zákazník si mohl vybrat.

Máte tedy dojem, že všichni už mají nějak práci ve vzdáleném přístupu vyřešenou?

Víceméně ano, ale stojí teď před nimi další výzvy, protože s funkčností jejich „prozatímního“ řešení často nejsou spokojení.

Tak to je zase příležitost pro vás, ne?

Ano, můžeme jim demonstrovat, že to může fungovat výrazně lépe než dosud, a bylo by škoda tuto příležitost nevy­užít. Takže ano, všichni to mají nějak vyřešené, ale na rozličných úrovních. Otázkou je, jak jim to bude vyhovovat, až se způsob našeho pracovního fungování promění a budeme se moci zase snadněji setkávat.

Myslíte, že nebude?

Některým ne, protože bude třeba vyřešit, jak třeba právě zasedací místnosti dovybavit pro fungování v hybridním režimu, kdy část lidí je v kancelářích a část zůstává na home office.

Myslíte, že po odeznění covidové pandemie firmy videokonferenční projekty zase odloží do šuplíku, nebo je budou využívat neustále?

Je velmi důležité, jak si firma vyhodnotí svou dosavadní spokojenost s technologií i s přístupem a produktivitou svých zaměstnanců. Velmi důležitým faktorem technologie jsou lidé, kteří ji používají. A covid přinesl šéfům zkušenost s řízením lidí na dálku – a teď je to o tom, jak to zpracují do budoucna. Řada z nich zjistila, že původní metody řízení nefungují dobře, a svedou to na technologii. Jiní přešli na jiný způsob řízení a mělo to dobré výsledky. A ti u toho částečně zůstanou i nadále.

Jsem přesvědčen, že jak jednotlivce, tak i firmy rozdělí „covid zkušenost“ na ty oslabené a pak ty posílené. Nemyslím tím ekonomicky. Buď to zpracujete způsobem „zvládli jsme to“ a jdete do dalšího období silnější a trochu jinak, nebo končíte vystrašený a pokoušíte se všechno vrátit do starých kolejí.

Minulý rok mi osobně potvrdil rčení, že cesta ven vede skrz. Tzn. události je potřeba si prožít, zpracovat, přijmout a pak lze jít dál silnější – ať už jedinec nebo firma. Já jsem velmi rád, že kolegové u nás ve firmě jsou takto nastavení, a řeknu vám, že je radost s takovými lidmi pracovat! Pokud se nám v Česku podaří, že alespoň část naší společnosti půjde dále s tímto nastavením, pak věřím tomu, že ve výsledku to naší společnosti může pomoct a vyjdeme z toho posílení.

Joyce letos slaví už čtvrtstoletí na trhu. Jaké za tu dobu vidíte největší technologické změny, které měnily trh?

Ano, už je to čtvrt století. V počátcích podnikání mě vážně nenapadlo, že budu dělat rozhovor k 25. výročí firmy. Když jsem přemýšlel, čím je ta životnost dána, napadají mě slova motivace a přístup. Pokud máte kolem sebe skvělý tým, zákazník vás upřímně zajímá a chcete mu opravdu pomoct, pak ta práce není o únavě, ale o vzájemném dobíjení a je možné ji dělat dlouho a stále vás to baví. Začínali jsme s analogovými faxmodemy a dnes řešíme profi videokonference.

Jako zásadní milník vidím ADSL, které po roce 2000 výrazně zvýšilo dostupnost rychlého internetu. Výrazné zrychlení umožnilo, že jsme už v roce 2005 mohli začít dodávat první IP telefony.

Jako druhý milník vidím posun ve vnímání videokonferencí. Pohnulo se to od speciálních řešení specifických situací ve velkých firmách k běžnému nástroji pro každého.

Co nás podle vás čeká do budoucna za technologický vývoj, kdy třeba přijde virtuální nebo rozšířená realita do komunikačních prostředků?

Virtuální realita už tady je, ale její situa­ce je stejná, jako byla u videokonferencí před covidem. Čeká na impulz, až širší část společnosti bude mít potřebu ji využívat. Covid třeba výrazně zintenzivnil nakupování přes internet a třeba to bude impulz pro rozvoj využívání virtuální rea­lity. Uvidíme.

Spíše než virtuální realitu bych raději ocenil, kdyby došlo postupně k rozšíření možností propojování různých videokomunikačních nástrojů pro usnadnění propojování se napříč platformami.

Joyce se nezabývá jen komunikačními řešeními, ale máte také sekci fotovoltaiky. Jak jste se k tomu dostali?

Jednoduše. V roce 2008 jsme IT produkty nakupovali převážně na Tchaj­-wanu. A přes naše kontakty jsme si našli špičkové fotovoltaické panely za rozumnou cenu a začali s distribucí. Velice brzy nás zákazníci nasměrovali
k realizacím střešních fotovoltaických elektrá­ren na klíč.

Ukázalo se to jako dobrý krok, jsme díky této diverzifikaci pro naše zákazníky z oblasti fotovoltaiky i IT stabilnější firmou.