Systémová integrace se dnes musí vypořádat s aplikací inovativních, dosud neodzkoušených informačních a komunikačních technologií a její aktuální role se s postupným zrychlováním, zjednodušováním a zmenšováním mění. Podniky totiž musejí brát stále více v potaz proměnlivost vnitřního i vnějšího prostředí, přičemž některé z nich se dostávají do situací, v nichž jsou nevyhnutelné výměna nebo úplné odstranění části podnikové informatiky.
Jaké jsou v současnosti hlavní výzvy pro systémové integrátory?
České výrobní firmy používají desítky různorodých softwarů a komunikaci mezi nimi většinou zajišťuje lidská síla. Lidská síla je drahá, zpomaluje komunikaci a generuje chyby, ale zároveň je schopná chyby identifikovat a odfiltrovat. Největší výzvou je náhrada člověka inteligentním rozhraním, které dokáže odstranit slabiny člověka a zachovat jeho silné stránky.
Jaká je aktuální role systémové integrace v éře zrychlování, agility, zjednodušování a zmenšování?
Systémový integrátor v současnosti zajišťuje provoz a komunikaci mezi moderními i zcela zastaralými systémy, které zákazník aktuálně využívá. Integrátor tudíž musí umět využít moderní komunikační technologie i importy/exporty textových souborů. Rozhodují praktický přínos pro zákazníka a reálně využívané systémy na jeho serverech.
Jak se systémová integrace vypořádává s aplikací inovativních, dosud neodzkoušených informačních a komunikačních technologií?
Vše nové musíme nejdříve nastudovat, zvládnout a začít využívat. Problémem je, že se nedá předvídat, která z nových technologií bude dlouhodobě životaschopná. Vsadíme-li na odzkoušenou jistotu, řešení u zákazníka za krátkou dobu a za nízké náklady rozběhneme, ale zákazník nám možná po čase vytkne, že jsme nepoužili něco modernějšího. Vsadíme-li na nejnovější trendy technologií, nevyhneme se při realizaci chybám, bude to trvat déle a bude to dražší. Čas pak ukáže, zda jsme se nedostali na technologicky slepou kolej. My se snažíme jít cestou „mírného pokroku“ a neohrozit podnikání zákazníka. Heslo „účel světí prostředky“ v tomto případě považuji za pozitivní.
Jaké jsou vaše zkušenosti s akceptací rizika při rychlém spuštění systému u českých firem?
Neznám firmu, která by byla ochotna bezhlavě spustit podnikový informační systém, aniž by věřila v úspěch. A je na systémovém integrátorovi, aby klíčové lidi zákazníka udržel v průběhu realizace v pozitivní náladě. Proto také projekt nemůže trvat příliš dlouho. Po devíti měsících již lidem docházejí síly a trpělivost a s každým dalším měsícem vzrůstá riziko, že projekt postupně usne a pak umře.
Před spuštěním systému musí proběhnout pilot, na němž se dodavatel se zákazníkem vzájemně přesvědčí, že riziko spojené se spuštěním systému je únosné. Záměrně zdůrazňuji „dodavatel i zákazník se vzájemně přesvědčí“, protože situace, když zákazník zaujme pozici „tak se předveďte“, vede zaručeně k neúspěšnému ukončení projektu.
Podniky musejí brát stále více v potaz proměnlivost vnitřního i vnějšího prostředí. Jak by měla současná systémová integrace nakládat s potenciálními požadavky na výměnu nebo úplné odstranění části podnikové informatiky?
Do budoucna přežijí pouze adaptivní informační systémy. Adaptivnost znamená pro informační systém možnost vysoké parametrizace a no-code/low-code rozšiřování o nové funkcionality bez programování, tak jak jej dnes známe. To zároveň umožní převést systémy do cloudu a využívat je jako službu, aniž zákazník bude muset platit své IT specialisty a pořizovat software a servery. Minerva takto provozuje v ČR několik zákazníků na podnikovém systému QAD a v USA a západní Evropě je QAD v posledních letech využíván v režimu cloud častěji než v klasické lokální on-premise instalaci.
Jaký bude podle vás další vývoj na poli systémové integrace?
Špičkoví IT specialisté se budou postupně stahovat z výrobních firem do IT firem, kde budou intenzivněji využíváni a lépe placeni. IT firmy budou většinu služeb včetně provozu systémů a systémové integrace poskytovat výrobním firmám formou služby. Výrobní firmy se budou věnovat svému podnikání.
Lukáš Jelínek, NTT: Nevyhnutelně musí dojít ke konsolidaci dodavatelů systémové integrace. Pouze velcí a nadnárodní systémoví integrátoři budou schopni udržet tempo s technologickými výrobci na poli inovací a zkušeností. Opakovatelnost realizací jednotlivých technologií v prostředí zákazníků se díky rychlosti inovací rapidně snižuje. Málokterý zákazník chce být ovšem závislý na podpoře systémového integrátora s malým množstvím praktických implementací. V případě globálních integrátorů, kteří sdílejí své zkušenosti z realizací po celém světě, je malá opakovatelnost realizací lehce překonatelná překážka.