Nejde o to, zda koncové body virtualizovat – v tom, že se tomuto kroku organizace nevyhnou, má většina expertů (teoretiků i praktiků) vcelku jasno – ale jak se k celému problému postavit. Jedním z důvodů technologického uragánu, který před několika lety vyvolala virtualizace serverů, byla značná přímočarost a jednoznačnost onoho postupu – zkombinujte nový, energeticky úspornější a výkonnější hardware s hypervizorem a nástroji pro správu a úspěšný výsledek i návratnost máte víceméně zaručeny.
Učinit správné strategické rozhodnutí při virtualizaci koncových stanic se zdá být o poznání těžší a připomíná to nadšené, ale zároveň bezradné civění do regálu plného exotického zboží, které sice vypadá lákavě, nevíme ale, jak bude chutnat a zda si je můžeme dovolit. Převedeno do řeči virtualizace: je správnou cestou VDI, tedy hostování desktopů na serverech a použití tenkých klientů či laptopů? Jakou technologii v takovém případě vybrat? A hostovat doma, nebo raději u poskytovatele? Či je lépe čekat na dozrání lokálně běžících klientských hypervizorů? Virtualizovat pouze aplikace? A doručovat je, nebo spíše spoléhat na webová rozhraní? Jaké platformy a typy zařízení podporovat? A podporu řešit nativně, či přes browser? Nebo raději hledat standardizované alternativy a přesunout maximum funkcí do SaaS cloudu, a dosáhnout tak maximálních úspor navzdory možným rizikům?
Kromě podobných, čistě teoretických úvah existuje pochopitelně i řada praktických otázek souvisejících se smysluplností a návratností případných investic, požadavky na podpůrnou infrastrukturu (zejména kvalitu síťových rozvodů) i vhodností různých řešení pro konkrétní typ infrastruktury koncových stanic. Ve výhodě jsou paradoxně podniky spadající do nejrůznějších IT extrémů – může se jednat o obrovské back office prostředí s velkým počtem koncových stanic (bankovnictví, pojišťovnictví, telekomunikace), řadou poboček (opět finanční sektor, ale také retail) či mobilními zaměstnanci nebo kontraktory vyžadujícími vzdálený přístup (pojišťovnictví, stavebnictví).
Na českém trhu existuje hned několik zajímavých projektů spadajících právě do těchto oblastí. Mezi ty gigantické nejen v českém, ale i evropském měřítku lze zařadit například projekt virtualizace a privátního cloudu v České pojišťovně, která se v případě koncových stanic vydala cestou doručování aplikací na platformě Citrix, zatímco rozsáhlý projekt serverové virtualizace (z níž jsou mimo jiné doručovány i aplikace) provozuje na VMwaru – podrobnosti představil již na několika konferencích vrchní ředitel pro provoz IT Lukáš Klášterský. Jak lze efektivně využít virtualizaci koncových bodů pro správu IT infrastruktury na řadě vzdálených poboček, ukazuje pro změnu Penny Market, jehož projekt podobným způsobem prezentoval na několika konferencích vedoucí IT Jan Svátek.
Nejtěžší rozhodování tak paradoxně čeká CIO a ředitele zcela „obyčejných“ IT oddělení – tedy takových, která nemusí podporovat stovky či tisíce identických stanic ani propojovat několik či řadu (desítky, stovky) vzdálených poboček. Dosáhnout úspor či výrazně lepších provozních parametrů pomocí virtualizace desktopů je pro ně prozatím spíše z říše pohádek. Zdůrazňujeme ale ono prozatím – řada novinek z poslední doby, jimž se věnujeme na následujících stránkách, totiž ukazuje, že i pro středně velká a menší IT oddělení se během příštích dvou let objeví řada nových produktů a služeb, které učiní „virtuální desktopy“ skutečně atraktivními.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU