Propojení a spolupráce podnikových aplikací jsou pro moderní podnik životně důležité. Vedle původní myšlenky vzájemného propojení jednotlivých podnikových systémů, tedy datové a procesní integrace, a vytvoření jednotné architektury, je systémová integrace stále důležitá pro vytváření jednotných rozhraní, budování celkové IT architektury a udržení nezávislosti na dodavatelích IS. "Specialisté s rozhledem" může znít jako protimluv - vcelku dobře však vystihuje nároky, jež jsou na integrátory často kladeny.
Role systémových integrátorů se ale s vývojem jednotlivých systémů, nárůstem jejich komplexnosti či nástupem nových konceptů, jako je SOA, mění. Podle Marka Hübnera, Application Services Country Leadera ve společnosti IBM, vedly rozsáhlé změny ve složitosti a rozsahu krytí procesů, které proběhly v posledních letech, ke změně pozice a rozsahu definice systémového integrátora. "Jednou z oblastí dotčených tímto vývojem je oblast lidských zdrojů. Dodavatelé v roli systémových integrátorů jsou nuceni zvyšovat kvalifikaci a rozhled svých zaměstnanců podílejících se na tvorbě řešení pro jednotlivé zákazníky," říká Hübner. Na jednu stranu je podle něj potřeba budovat stále úžeji specializované zdroje: "Specializace zdrojů dnes již není pouze na úrovni jednotlivých oblastí, tedy CRM, ERP a dalších, ale i na úrovni jednotlivých částí dané oblasti řešení." Zároveň jsou ale podle Hübnera systémoví integrátoři též nuceni budovat zdroje univerzálních architektů s velmi širokým rozhledem, kteří jsou schopni navrhovat rozsáhlá řešení pro zákazníky optimálním způsobem. Se zvyšováním požadavků na lidské zdroje a na úroveň jejich znalostí a rozhledu musí jít ruku v ruce i rozvoj podpůrných metodologií, procesů a přístupů. "Jedním z takových přístupů je i SOA, která posouvá návrh řešení od technologií a IT k obchodním procesům a zákazníkům," dodává Hübner.
Jakub Červinka, generální ředitel Adastra Corporation, je přesvědčen, že skutečnou rolí systémového integrátora není detailně rozumět všem dodávaným systémům: "Může to být sice výhoda, ale v současném světě to není reálné. Jde tedy především o kvalitní službu na úrovni projektového managementu s přesahem do architektury a quality assurance." Nové přístupy jako SOA nebo technologický rozvoj a složitost systémů činí podle Červinky roli integrátora stále náročnější. "I proto mě vždy znovu překvapuje, že se do ní často pasují zákazníci sami pod heslem: 'Nejlépe víme, co potřebujeme a jak se to má zintegrovat a navíc ještě ušetříme.'" Výsledkem podle něj bývají zpožděné, a tím dražší projekty, které se ututlají jen proto, že jde o projekty interní - dodavatel by za takový výsledek těžko dostal zaplaceno. "Tím nechci říci, že dodavatelský způsob je samospasitelný, ale při současném nedostatku odborníků na trhu a s obtížemi, s nimiž je do svých řad získávají nedodavatelské firmy, to bývá výrazně bezpečnější."
Na současnou podobu projektů systémové integrace má pochopitelně vliv i technologický vývoj v oblastech, jako jsou moderní komunikační technologie - bezdrátové a mobilní sítě mění způsob práce ve firmách i navenek, zvětšují objemy vyměňovaných informací a představují nová bezpečnostní rizika. Marek Hübner z IBM vnímá tyto dopady ve dvou rovinách. Tou první je rozsah projektů, kde dochází vzhledem k požadavkům zákazníků na využití nových technologií k růstu nároků na technické znalosti na straně systémového integrátora. "Dodavatelské společnosti a jejich zaměstnanci jsou nuceni k neustálému zvyšování kvalifikace a k udržování si přehledu o stále se měnících technologiích. Přičemž tempo, s jakým se nové technologie objevují na trhu, se stále zvyšuje," říká Hübner. Druhou oblastí, kde zmíněné technologie výrazně mění projekty, je podle něj způsob realizace projektů systémové integrace. "V této oblasti umožnily nové technologie realizovat zcela nové způsoby dodávání projektů. Jako příklad můžeme uvést možnosti v oblasti tvorby virtuálních projektových týmů tvořených geograficky libovolně distribuovanými zdroji."
Zatímco dříve o systémové integraci uvažovaly pouze velké podniky, dnes je stále běžnější i ve středních, a v některých případech dokonce i v menších firmách. Podle Jakuba Červinky ale neexistuje generální recept, kterým by bylo možné určit, od jak velkého (či malého) IT lze uvažovat o integračním projektu: "Na to neexistuje generální recept, to je nejlepší odhadnout podle konkrétního obchodního zadání. Někdy může existovat pozitivní business case i pro malou firmu," říká Červinka. Typicky je podle něj u menších podniků zdůvodnitelná větší IT investice tehdy, když je obchodní model a konkurenční výhoda postavena na procesech pracujících s velkým množstvím dat, spíše než s know-how jak něco vyrobit nebo vynalézt.
Marek Hübner je přesvědčen, že smysluplnost realizace projektu formou systémové integrace je potřeba definovat nikoliv objemem daného projektu (ať už financemi či pracností) nebo velikostí zákazníka, ale složitostí řešení. "Z tohoto pohledu je systémová integrace přínosná téměř ve všech typech realizovaných projektů," říká Hübner.
Škála firem nabízejících systémovou integraci na Českém trhu je velmi pestrá. Působí zde velcí nadnárodní hráči, silné společnosti, jež vzešly z domácího trhu, a množství středních a menších integrátorů, kteří se často specializují na určitá odvětví či vertikály. Do přehledu systémových integrátorů nám zaslalo údaje celkem dvacet sedm společností včetně deseti nejznámějších společností v oboru dle prestižního žebříčku Top 10 SI (vyhlášení Top 10 SI a Top 10 naleznete v tomto čísle Business Worldu na straně 60).
Ze zaslaných údajů (naleznete je v tabulce) vyplývá, že drtivá většina integrátorů nabízí služby středním a velkým podnikům a realizuje projekty v oblasti veřejné správy, státní správy a samosprávy, obchodu, financí, utilit a dopravy. Existují ale i úzce specializovaní systémoví integrátoři, které v našem přehledu zastupují například E.ON IS Czech Republic a ITeuro.