Naposledy si na Pýthii zahrál CEO VMwaru Paul Maritz, když ve svém projevu na letošním VMworldu předpověděl, že do pěti let poběží na platformě Windows méně než pětina výpočetních klientů. Právě nástup rozličných mobilních zařízení bude podle něj hlavním důvodem, proč většina podniků bude muset na projekty virtualizace navázat plným nasazením cloudových technologií – ať už coby jejich poskytovatelé nebo uživatelé.
Myslím, že Maritz má pravdu, lidé pod 30 let dnes opravdu jen zřídka touží pracovat v klasickém kancelářském prostředí s fixní pracovní dobou, tradičními kancelářskými aplikacemi (mládež pod 25 pak nezřídka vůbec netouží pracovat, to je ale jiný problém) a pevnou telefonní linkou. Problém je v tom, že odlišný způsob práce, spolupráce a komunikace nestačí vyřešit na technické úrovni – budováním privátních či nakupováním služeb z veřejných cloudů a podporou všemožných tabletů a chytrých telefonů.
Firemní kultura
Mnohem těžší bude změnit firemní kultury a způsoby řízení – počínaje zadáváním práce přes samotný proces kooperace až po metody kontroly, vyhodnocování a odměňování. Model zaměstnání „od devíti do pěti“ je pro nemalou část ekonomiky pohrobkem feudální roboty – řada manažerů i tradičních firemních kultur trvá na pocitu „vlastnictví“ času zaměstnanců po určitý počet hodin a nedokáže se skutečně naplno přeorientovat na efektivní úkolové řízení a hodnocení. Jistě, jsou oblasti jako výroba, kde je podobná změna vyloučena – nicméně i odvětví jako služby procházejí zásadní proměnou. Právě díky ICT se mnohé z nich přesunuly do samoobslužné podoby a agendu řady těch, které vyžadují osobní kontakt, lze mnohem lépe plánovat, a zvyšovat tak nejen efektivitu a produktivitu, ale i flexibilitu zaměstnanců. Vítězi tak mohou být skutečně všichni.
V kontrastu s proklamacemi o větší mobilitě a nových způsobech spolupráce na dálku jsou první negativní zkušenosti řady firem (jsou mezi nimi i giganti, jako je Intel) s prací z domova. Příčinou přitom nebývá nižší produktivita či výslovné zneužívání flexibilního pracovního modelu, ale spíše nespokojenost manažerů s komunikací týmů či fyzickou (ne)dostupností zaměstnanců. Spíše než o skutečnou negativní zkušenost tak jde právě o neschopnost změnit firemní kulturu, způsob řízení a myšlení.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU