Šaty dělají firmu

Mezi základní kategorie patří styly business, business casual a business casual light. Nejvíce se zcela volnému oblékání blíží typ business casual light. Mužům povoluje téměř vše, kromě obnošených džínů nebo šortek. Za vhodná nejsou považována ani trička s příliš výrazným či vulgárním potiskem. Rovněž ženy mohou přijít do práce prakticky v čemkoliv. Tolerují se kalhoty, barevné halenky, v létě pak trička na ramínka. Samozřejmostí je čistota a zachovalost veškerých svršků.
Protiklad business casual light představuje business styl. Je vhodný pro formální akce a schůzky, na kterých je nutná co nejlepší reprezentace firmy. Zaměstnanci-muži volí tmavý oblek, kombinovaný s vhodnou kravatou a jednobarevnou společenskou košilí. Obuv musí být uzavřená a nezapomíná se ani na ponožky. Nejvhodnější barvou je černá, případně odstín sladěný s ostatními částmi šatstva. Striktními pravidly se řídí i dámské oblečení. Zaměstnankyně má být na významných jednáních viděna nejlépe v kostýmu, jednodílných šatech anebo v sukni a halence. Za ideální délku sukně je považován střih nad kolena.
Střední cestu mezi business a business casual light představuje forma business casual. Dámská část se od předchozí v podstatě neliší, a tak se ústupků dočkají pouze muži. Ti si místo tmavého obleku mohou vybrat světlé nebo kostičkované sako s kalhotami odlišné barvy. Větší prostor pro kreativitu umožňuje i jemně vzorovaná košile. Takto oblečen by zaměstnanec neměl budit rozpaky a cítit se příjemně například při běžné práci v kanceláři.

Trika s logem

Pro některé firmy je správná vizáž personálu jedním ze základních předpokladů úspěchu. „Víme, že zaměstnanci i svým zevnějškem reprezentují, a podle toho by měli být oblečeni. Zakládáme si na tom, že i naši servisní technici chodí v obleku. Už na první pohled působí technik v obleku profesionálně,“ je přesvědčena Jana Hurdová, Marketing & Communications Executive společnosti Getronics. Firma proto vede své pracovníky nenásilnou metodou k nošení společenského oděvu, a to jak nejvyšší manažery, tak běžné brigádníky. Úlevy jsou možné pouze ve výjimečných situacích, jako je například stěhování. Tehdy se zaměstnanci mohou obléci do trika s firemním logem a čistých kalhot. Podle Hurdové se zatím tento postup nesetkal s neochotou nebo nespokojeností.
Ve většině společností dress code příliš nesouvisí s postavením ve firmě. Jestliže při výkonu povinností nehrozí znečištění či poškození svršků, má oblékání pro všechny stejná pravidla: „Oděv zaměstnanců z hlediska pracovní pozice se neliší – vše záleží na pracovních schůzkách každého jedince,“ řekla Radka Pokorná, Sales Assistant ve firmě Symbol Technologies. Pro manažery, kteří chodí na schůze pravidelně, je často nutností mít společenský oblek po ruce každý den. Pokud ho tedy nenosí celý den, nechávají si jej alespoň uschovaný ve skříňce.

Žádné tepláky

Firmy jako HSI, IBM Czech Republic nebo LCS International upřednostňují spíše osobní pohodlí v práci. Za nevhodné je považováno nošení tepláků či příliš vyzývavého oděvu, ale jinak připadá volba šatů na každého individuálně: „V LCS žádný předpis ohledně oblečení neexistuje. Zaměstnanci se oblékají podle vlastního vkusu tak, aby se v práci cítili příjemně,“ vysvětlila Jana Novosadová, vedoucí personálního oddělení. Ani LCS nemá se svým přístupem problémy a doposud se nesetkala s nutností řešit s personálem jeho ošacení. Spoléhá na soudnost pracovníků a pouze v případě formálních příležitostí očekává spoutanější oděv. Podobný postoj má i Symbol Technologies: „V případě schůzky oblek, v případě volnějšího dne jakékoliv, i sportovnější oblečení,“ potvrzuje Radka Pokorná.
Ani pracovníkům, kteří absolvují velké množství důležitých akcí, firmy na ošacení finančně nepříspívají. Společnosti místo příspěvků na oblékání spoléhají spíše na dostatečnou výši vyplácených odměn: „Příspěvek na ošacení nemáme, ale jsem si jist, že vyplácíme takové platy, aby si za ně naši zaměstnanci mohli koupit oblečení odpovídající korporátnímu standardu,“ seznámil se situací ve společnosti Profinit její generální ředitel Tomáš Pavlík. Podobný systém funguje i ve firmách jako Ixtent, T-Mobile Czech Republic, LCS International, IBM Czech Republic, HSI nebo Dell.

Každý za své

Na některých pracovištích existují nárazové finanční podpory pro ty, na něž klade firma nároky způsobující větší poškození šatů. „U míst, kde se předpokládá větší opotřebení, jako jsou technické pozice, přispívá firma jednorázovou částkou, jejíž výše závisí na zvoleném počtu bodů v rámci systému Flexible Benefit, minimálně však 3 000 Kč,“ uvádí Jana Hurdová z Getronicsu. GTS Novera se podle Michala Šeba, ředitele úseku řízení lidských zdrojů, také stará o placení nákladů na pracovní úbor některých pracovníků, a dokonce ho pro ně v případě potřeby i sežene: „GTS Novera zajišťuje zaměstnancům, jejichž pracovní náplň to vyžaduje, pracovní oděv, který hradí v plné výši.“
Častým řešením přílišných požadavků na upjatost ošacení bývají takzvané neformální pátky, „casual friday“. Pátky mohou lidé trávit ve svém oblíbeném oděvu. Není již nutný oblek a kostým, místo toho se objevují barevné halenky či džíny. Ani v pátek ovšem nejsou povolené například montérky či plážový obleček. Neformální pátky drží například společnosti Ixtent, T-Mobile, GTS Novera, Tiscali Telekomunikace nebo Dell. Uvolněné oblečení ovšem neznamená uvolnění pracovního režimu, jak zdůraznila manažerka externí komunikace T-Mobile Martina Kemrová: „V pátek mohou být zaměstnanci oblečeni neformálně pouze za předpokladu, že nemají na tento den domluvenou pracovní schůzku se třetí stranou. Neformální pátek nesmí být důvodem pro odmítání schůzky s externími partnery. V případě páteční schůzky musí zaměstnanec důstojně reprezentovat společnost svým formálním oblečením.“
Nabízí se otázka, jak by vedení řešilo případ nezodpovědného pracovníka, jenž by daná pravidla dresscodu nerespektoval. Je překvapivé, že žádná z dotázaných firem se zatím s podobnou situací téměř nesetkala, případně jen velmi ojediněle. „Díky uvědomělosti zaměstnanců IBM jsme žádné formální postihy, týkající se nevhodného oblečení našich zaměstnanců, dosud řešit nemuseli. Pokud by v budoucnu taková potřeba nastala, určitě by se to řešilo domluvou,“ myslí si Vladimíra Králíková, Communications Manager společnosti IBM. Podobný názor je vlastní většině společností.