Při mém nástupu do firmy, kterou živila projekční činnost, resp. inženýring, jsem učinila zajímavé zkušenosti. Lidé se tam, přestože to bylo poměrně nedávno, jen těžko vzdávali rýsovacích prken, když firma z důvodu udržení alespoň dílčí konkurenceschopnosti kupovala na leasing balík licencí Autocadu. V IT chyběla koncepce jak rozvoje, tak provozu. Osvícený člen tehdejšího vedení na základě známostí prosadil novinku, kterou se učil i dodavatel – outsourcing provozních IT služeb.
Projekt byl veden za pomoci nezávislého konzultanta, leč jak to někdy bývá či bývalo, jeho rady byly teoretické a do praxe se již tato pomoc více nepromítala. Výsledkem byla vágní smlouva pro provoz IT. Polovině vedení firmy se věc celkově nelíbila a co se zaměstnanců týče – tam nebyl nikdo, kdo by věc chápal, přijal kladně a byl případně nápomocen.
Tehdy tento osvícený člen vedení rozhodl, že celé akci chybí tzv. PR, jakýsi IT marketing směrem k interním zákazníkům. Protože projekt se nacházel vskutku v krizi, byla do odboru IT najata charismatická mladá dáma. Vysoká, dobře vyvinutá blondýna s pohledem poraněné laně, dokonale používajíc příjemný hlas, schopnost komunikovat a formulovat věty, používat vhodně pohyb řas nad modrýma očima. Byla znalá IT i marketingu a uměla vycítit potřeby lidí.
Tato dáma se ihned s přehledem a lehkostí chopila nejtěžších úkolů, které nebyl nikdo z letitých zaměstnanců ochoten řešit. Odebírala s úsměvem a vstřícným vysvětlováním každému jednotlivci v kancelářích lokální tiskárny ze stolů, vysvětlovala přínosy, které byly pro běžné uživatele skryté. Osobní komunikací oznamovala, kdy přesně jim bude nastavena nová poštovní služba, že už nebude možné si pospojovat v kanceláři na stole tři staré počítače bez krytů, a že už končí doba několika různých operačních systémů ve firmě.
Ptala se, co zákazníky trápí, trpělivě vysvětlovala důvody změn, vyráběla zajímavé plakáty zvyšující povědomí i renomé IT tak, aby ti divní ajťáci nebyli vnímáni jen jako opraváři, ale jako útvar, který je schopen vlastní koncepcí podpořit celkovou strategii firmy.
Vytvářela ankety směrující jak k průzkumu spokojenosti, tak ke zjištění, zda předávané informace, stav intranetu a manuálů jsou dostatečně pochopitelné pro každého jednotlivce, že cesta k nalezení dostupných rad je zkrácena na nezbytné minimum, že lidé vědí, jaké telefonní číslo mohou kdykoli vytočit a dostanou navigaci, co mají v případě jakýchkoli potíží týkajících se IT dělat. Na všechny se přitom usmívala a nezapomněla popřát pěkný den.
Takže uživatelé postupně slábli v kolenou… a nejen mužská část. Dovedla si krátce a příjemně popovídat i o dětech a vaření. A protože byla opravdu chytrá, bděla i nad propojováním těch procesních částí IT projektů, na které v běžném projektovém řízení nebývá pamatováno.
Získala si i sympatie dodavatelů, a tak byla její oslava završena v okamžiku obnovy infrastruktury, kdy po ní bylo přejmenováno diskové pole HP, tedy nikoli EVA4400, ale KrasnaBlondyna 4400 (44= dvě horní přednosti, 00 dvě dolní přednosti).
Spolupracovala aktivně i s oddělením marketingu, čímž bylo mnoho věcí, do té doby podřízených „lidové tvořivosti“, standardizováno, a firma začala uvnitř i navenek vykazovat známky jednoty a profesionality.
Časem bylo nutno přesměrovat část potíží na servicedesk, aby služba byla lépe sledovatelná a měřitelná, nicméně přechod služeb od verze „chyť si svého ajťáka“ k systémové variantě byl dlouhý. Kromě toho i telefonát k ochotnému člověku s milým hlasem a optimismem na rozdávání je dobrou vizitkou IT, i kdyby jen nasměroval zaměstnance do servicedesku.
Striktně neosobní přístup nebo opomíjení důkladného kontaktu s uživateli IT služeb se nevyplácí. Neboť s jeho počátkem začíná i plíživý stav stagnace, neochoty učit se novým věcem, nedohledatelnosti informací, absence návodů a aktivity klíčových uživatelů, vznik „lokálních IT mini odděleníček“ ilegálně působících po firmě.
S tím samozřejmě odchází také vliv a postavení IT útvaru ve firmě, a to minimálně vůči uživatelům. Směrem k nejvyššímu vedení se negativní výsledky dostanou v daleko tvrdší formě.
O autorce
Ilona Kubíčková pracovala celkem 7,5 roku v prostředí projekční společnosti, která zajišťuje kompletní dodávky energetických celků. Absolvovala přerod firmy z úpadkové fáze do stadia prudkého rozvoje v důsledku zakázek obnovy zdrojů ČEZ. Po dobu prvních 3,5 roku se věnovala internímu IT marketingu a PR, koordinovala outsourcované provozní služby informačních technologií, dále projektovému řízení a systémům Učící se organizace v dané oblasti.
V době transformace společnosti začala působit jako CIO se všemi důsledky a příležitostmi, které tato funkce v prostředí inženýringové firmy ve skupině ČEZ přináší. Další zkušenosti čerpala například jako manažerka marketingu u IT integrátora, či v mezinárodní poradenské společnosti zabývající se projektovým managementem. V době kuponové privatizace měla na starosti vztahy k veřejnosti včetně restitučních nároků. Nyní je na volné noze.
Aktuální cíl
Měkké dovednosti v informačních a komunikačních technologiích jsou čím dál více potřebné, abychom se nestali otroky výpočetní techniky, výrobců a dodavatelů.
Volný čas
Ve „volném čase“ se věnuje psaní článků, malbě obrazů, rekreačnímu sportu, kultuře a lenošení.