Pochod na hraně nože

Ministr informatiky Vladimír Mlynář je první z osobností, kterou vám v rubrice Rozhovor letos představíme.

Pane ministře, jak se díváte na invexové prohlášení předsedy ODS Topolánka, který zpochybnil existenci ministerstva informatiky po volbách, ve kterých by se ODS dostala do čela vlády?
Byl jsem také v opozici, proto vím, že opozice říká nejrůznější věci. Vyjádření předsedy ODS beru s rezervou a nejsem přesvědčen, že to ODS myslí vážně. Myslím, že by zrušení ministerstva informatiky nebyl rozumný krok. Byl by to dokonce krok zpátky.
Systémově jsou možné dva přístupy. Buď existence samostatného ministerstva, jako je tomu ve většině zemí, nebo britský model, ke kterému se hlásí pan předseda ODS Topolánek. V britském modelu tyto agendy přímo podléhají premiérovi. Nicméně i v Británii, kde tyto agendy vykonává aparát premiéra, existuje úřad pro rozvoj informační společnosti, který má nějakého svého šéfa. Ten se zabývá tímtéž, čím se zabýváme my. Protože se však britský premiér těmto věcem věnuje osobně, zmiňovaný úřad má, ač není samostatným ministerstvem, dostatečnou váhu. Pokud se pan předseda Topolánek nemíní stát e-governmentovým premiérem, což asi bohužel nemíní, jak ho sleduji, tak si myslím, že by převod pod úřad vlády neměl žádný valný smysl. Doufám, že ODS v této věci změní názor a pochopí, že ministerstvo informatiky není takové to klasické obrovské těžkopádné ministerstvo, ale malý a relativně dynamický úřad, který za těch 16Jak velké je tedy dnes ministerstvo informatiky?
Ministerstvo informatiky v roce 2003 mělo k dispozici 362 milionů Kč a 165 systemizovaných míst. V roce 2004 počet lidí zůstává stejný, ale rozpočet se výrazně zvyšuje na 660 milionů Kč. Příčinou navýšení rozpočtu je převod části peněz z fondu ministerstva financí pro podporu financování některých resortních projektů. Předsevzal jsem si, že vybuduji ministerstvo moderní a mladé, které funguje jinak než tradiční úřady a více se blíží klasické business firmě. To se mi myslím podařilo.

Nedávno jste dal „ultimátum“ Českému Telecomu ohledně rychlého internetu přes ADSL. Nepřipadá vám, že se jedná o střet zájmů, v situaci, kdy stát je majoritním akcionářem Českého Telecomu?
Do jisté míry je postavení státu schizofrenní, to jsem nikdy nezastíral a nezastírám. Nicméně já jsem ministrem občanů České republiky, ne ministrem Českého Telecomu. Snažím se hájit zájmy uživatelů a v tomto smyslu jsem ve vztahu k Českému Telecomu ve vyhrocenější pozici než moji předchůdci. Musím však zdůraznit, že Český Telecom neřídím, nepodléhá mi, nemohu mu nařizovat. Mohu pouze vyvíjet veřejný tlak, který také vyvíjím. Mohu konstatovat, že to vede k nějakým výsledkům, jako například zlevnění ­ADSL. Můžete mi vždy vytknout, že příliš mnoho mluvím a ovlivňuji Český Telecom. Na druhou stranu kdybych mlčel, kladl byste mi legitimní otázku, proč mlčím. Je to tedy pochod na hraně nože a snažím se vybalancovat svou pozici.

Jak toho tedy chcete dosáhnout?
V letošním roce skončí angažmá zaměstnanců ministerstva informatiky v dozorčí radě Českého Telecomu, což jsem slíbil na jednáních s evropskou komisí. Po formální stránce bude schizofrenie ­odstraněna a zástupci státu, kteří budou v orgánech Českého Telecomu, nebudou zaměstnanci ministerstva informatiky. Navíc doufám, že se nám podaří zahájit rychlou privatizaci, a záležitost se tím brzy vyřeší.

Co bude dle vašeho názoru rozhodujícím kritériem při pro­deji Českého Telecomu?
Kritéria prodeje zvolí vláda. Můj názor, který budu prosazovat ve vládě, je ten, že podmínkou nabyvatele státního podílu v Českém Telecomu by měla být účast strategického partnera, nikoli tedy pouze finančního subjektu. Důvody, proč tomu tak je, asi ve vašem časopisu není třeba rozvádět. Přítomnost strategického partnera, tedy nějaké evropské či nadnárodní telekomunikační společnosti, je alespoň minimální garancí, že bude na podnikání v Českém Telecomu pohlížet dlouhodobě, nikoliv krátkodobě jako typický finanční investor.

Můžete svůj záměr podpořit nějakým příkladem?
Například zkušenost Irska je v oblasti privatizace státního Telecomu velmi poučná. Irsko privatizovalo svůj Telecom velmi dobře a úspěšně před několika lety čistě finančnímu investorovi. Dnes má Irsko jedno z nejméně rozšířených a nejdražších ADSL připojení v Evropě a irská vláda za státní peníze a peníze Bruselu staví alternativní síť, aby obnovila konkurenci. Došlo ke stavu, který irský ministr informatiky popsal slovy: „Horší než státní monopol je monopol soukromý.“
Samotná privatizace nevyřeší problémy českého telekomunikačního trhu. To je čistá iluze. Naopak může za jistých okolností některé věci i zhoršit. Pro výběr vítěze musí být klíčovým kritériem cena. Všechny ostatní parametry jsou doplňující. Realita nás učí, že sliby jsou sliby, ale peníze jsou peníze.

Jak hodnotíte projekt Internet do škol?
K Internetu do škol jsem měl výhrady již jako opoziční poslanec a na svých výhradách jsem dosud nezměnil nic. Ba, škodolibě bych mohl říci, že se tyto výhrady vyplnily téměř na 120 %. Bohužel. Internet do škol zůstává v gesci ministerstva školství a naše jednání o převedení pod křídla ministerstva informatiky nevedla k cíli. Z jednoduchého důvodu. V projektu je, zjednodušeně řečeno, finanční díra. Ministerstvo informatiky tento projekt nemůže převzít bez současného převzetí peněz na vyplnění této díry. Protože ministerstvo školství nemá dostatek financí, aby nám projekt mohlo převést, řeší problém ze čtvrtletí na čtvrtletí ze svých prostředků. Nedošli jsme proto s paní ministryní Buzkovou k rozumnému závěru. Já projekt Internet do škol považuji za myšlenku správnou, její realizaci však za mimořádně nešťastnou až tragickou, protože znemožnila do budoucna některé další projekty a hrozně poškodila pověst dobré myšlenky vybavení škol přístupem na internet.

Jste známý tím, že máte pochybnosti o možnostech veřejnoprávní digitální televize. Proč? Můžete přiblížit koncepci přechodu ČR na digitální vysílání?
Nyní v lednu bychom měli předložit ve spolupráci s ministerstvem kultury aktualizaci koncepce přechodu na digitální vysílání, která by měla navrhnout vládě postup zhruba následující: Urychleně, bez připravování zvláštního zákona, vypsat soutěž na přidělení prvních dvou multiplexů. Pořadí přidělení multiplexů by mělo být orientováno ve vztahu ke schopnostem subjektů rozjet televizní digitální vysílání v praxi. Zde nezastírám, že se domnívám, že komerční subjekty jsou jaksi rychlejší a schopnější vdechnout digitální televizi život než veřejnoprávní médium.
Nejsem proti tomu, aby Česká televize měla digitální vysílání, to v žádném případě. Pro mě je důležité to, aby ten, kdo začne s digitální televizí, byl schopen lidem nabídnou něco, kvůli čemu si budou ochotní kupovat set-top-boxy. Domnívám se, že komerční subjekty budou tuto poptávku schopny vyvolat lépe než veřejnoprávní televize. To říkám jako člověk, který se dívá na ČT 2.

Daří se vám udržet zdravý poměr mezi pracovními aktivitami a svým soukromím?
Tak to se mi nedaří vůbec. Když jsme na hodině angličtiny probírali hobbies, tak jsem si uvědomil a paní učitelce po pravdě řekl, že žádné koníčky vlastně už nemám, protože stále jen pracuji. Je to ale nenormální a nezdravý stav. Přiznám se, že závidím těm správným manažerům, které vidím v IT firmách, jak jsou opálení, optimističtí, právě přijeli z hor či z Mallorky a srší energií. Já jsem takový ten mírně pobledlý a vyčerpaný evropský ministr, který se vždy těší až na Vánoce, že si alespoň na týden odpočine. Politický život je však hodně krátký a musím toho ještě hodně stihnout.

Který z produktů dnešního ICT je pro vás nejefektivnějším pomocníkem?
V hardwaru je to ultratenký notebook Dell. V komunikacích je to mobilní telefon Sony Ericsson P900. To jsou moji milášci, kteří se mnou tráví nejvíce času. V oblasti softwaru dnes nejvíce preferuji lokalizovaný Microsoft Outlook 2003. Našemu ministerstvu umožňuje teamwork, mobilní komunikaci a synchronizaci dat i v terénu.



---------------------------------
Vladimír Mlynář se narodil 15. ledna 1966 v Praze. Po maturitě na gymnáziu pracoval jako sanitář v nemocnici a později jako topič. Následovala žurnalistická kariéra v Lidových novinách a následně v Respektu. Ve vládě Josefa Tošovského vstoupil do politiky a stal se ministrem bez portfeje. Ministrem se stal i ve vládě Vladimíra Špidly a byl pověřen řízením Úřadu pro veřejné informační systémy, ze kterého se od ledna 2003 stalo Ministerstvo informatiky ČR. Vladimír Mlynář je ženatý a má dva syny.