Snadno jsme si zvykli na centrální zamykání, ovládání oken, automatické topení a klimatizaci, automatické rozsvícení světel při otevření dveří a podobně. Určitě byste si na tyto vymoženosti stejně rychle zvykli i ve svém domě či bytě.
Pojmy inteligentní dům, byt či inteligentní domácnost zahrnují širokou paletu různých komplexních řešení. Počínaje nejjednoduššími systémy, které si z prodejny nebo od mobilního operátora přinesete domů v nákupní tašce a nainstaluje je každý, kdo je alespoň trochu technicky zdatný, až po komplexní zabudované systémy včetně rozvodů, jež instaluje specializovaná firma.
Inteligentní budova je příliš širokým a univerzálním pojmem, proto pro něj neexistuje striktní a už vůbec ne univerzálně platná definice. Nejvíce odborníků se přiklání k jednoduchému výkladu, že je to budova, která svým obyvatelům poskytuje komfortní prostředí pro zdravé bydlení, efektivní práci a odpočinek. Podle jiné definice „inteligentní budovy nejsou inteligentní, ale pomáhají obyvatelům, aby byli inteligentnější“.
Podle definice amerického institutu IBI (Intelligent Buildings Institute) by inteligentní budova měla zajistit produktivní a nákladově efektivní prostředí pomocí optimalizace čtyř základních prvků – stavební konstrukce, technických zařízení, služeb a managementu. Evropské výzkumné instituce zase považují za prioritu zajištění potřeb uživatelů, kteří chtějí v domě nejen pracovat, ale i relaxovat.
Architektura má více významů
Před nástupem IT éry se význam slova „architektura“ pojímá jen ve smyslu designu budovy a její začlenění do okolního přírodního či urbanizovaného prostředí. V případě inteligentní budovy do hry vstupuje i pojetí architektury jejích řídicích systémů. Podobně jako například v automobilu základním pilířem architektury nejsou jen řídicí systémy, ale také sběrnice.
Nejpoužívanější sběrnicí v inteligentních budovách je EIB, která se stala určitým standardem. Tato zkratka by se dala v češtině interpretovat jako evropská instalační sběrnice. Sběrnice propojuje řídicí jednotku s jednotlivými snímači a akčními prvky v domě, případně jeho bezprostředním okolí. Často obsahuje i propojení na některé částečně autonomní subsystémy, jako například zabezpečení a podobně.
Na ovládání osvětlení se často využívá systém DALI (digitální adresovatelné rozhraní pro světlo), integrovaný do EIB. Snímací a ovládací prvky jsou „smysly“ inteligentního domu. Mohou se připojit na sběrnice buď přímo, nebo přes převodníky.
Inteligentní řízení některých subsystémů, hlavně topení, větrání, klimatizace a vodního hospodářství, dokáže ušetřit spoustu energie, nejen izolovaně, ale také prostřednictvím synergie více zařízení. Například na vytváření tepelné pohody se nepodílejí jen topné a klimatizační systémy, ale i systém rolet a žaluzií. Takto se dá uspořit 30 až 40 % energie.