SGI UV, Windows server s 256 procesory a Linux server s 2 560 procesory
Ženy mají někdy schopnost docela přesně vystihnout podstatu věcí, a to i těch, kterým příliš nerozumějí, zvlášť když někteří z nás o těch věcech mluví až moc často. Moje přítelkyně mě nedávno dostala větou „klástry jsou sice levnější, ale na velká data jsou prostě shared memory mašiny lepší“. Sám bych to neřekl lépe. Vlastně bych to asi rozvedl a upřesnil, přitom je to velmi trefné na někoho, kdo se v IT vůbec nepohybuje. Omluvte ten ‚její‘ ‚anglikanizmus‘ pro sdílenou paměť, tahle neřest je v branži poměrně častá a šíří se dál.
Zmíněné rozlišování podle typu paměti je dnes běžnější poté, co se superpočítačem začalo nazývat kdeco včetně clusterů. V přístupu do paměti je totiž zásadní rozdíl, který obě kategorie rozděluje. Zatímco clustery jsou seskupením mnoha počítačů, které si obsah paměti musí mezi sebou posílat (paměť je tedy distribuovaná), u serveru se sdílenou pamětí každý procesor pracuje přímo s pamětí celou, sdílí ji tedy s ostatními procesory.
Co s velkou databází?
Některé úlohy na distribuované paměti vlastně ani nelze provést. Máte-li třeba hodně velkou databázi, máte ji rozkouskovanou na několika serverech, abyste se vůbec dočkali nějaké odezvy systému. Moc rychlé to ale stejně není, servery musí komunikovat mezi sebou a skýtá to řadu dalších problémů. Na tohle je UV fantastické, máte to na jednom stroji, žádné skrčky a omezení, všechno se to vejde do paměti, a když budete potřebovat povyrůst, prostě přikoupíte pár bladů a systém se vám zvětší. Možnosti škálování jsou úžasné, můžete začít s pár procesory a přidávat až do maximálních 2 560 procesorových jader a podobně s pamětí, od úvodních několika GB až po zmíněných 16 TB. S takovou velikostí pak můžete provádět analýzy dat v rozměrech, o kterých jste předtím nemohli vůbec přemýšlet. A tohle všechno běží na jednom jediném serveru s jednou jedinou instancí operačního systému, na úplně standardním neupravovaném Linuxu (podporován je SLES od Novelu a RHEL od Red Hatu) a nejnověji i pod Windows! Správa jednoho systému je taky nepoměrně efektivnější, než když máte serverů hodně, natož proti clusteru, kde jich máte desítky nebo stovky a změna v instalaci na všech uzlech znervózňuje jak techniky, tak šéfy, a to i když mají hodně dobrý cluster management. Super sporťák jednoduše armádou vozů střední třídy nenahradíte.
Clustery jsou levnější
Clustery se v zásadě používají jen proto, že jsou levnější, a taky proto, že donedávna tady na platformě x86 (tedy PC kompatibilní) žádný pořádný superpočítač nebyl. V tomhle odvedli hoši z SGI skvělou práci, ostatní hráči na trhu mají o řád menší systémy. Nejbližší konkurence je někde kolem stovky počítačových jader, srovnejte se dvěma a půl tisíci UV- -čka, jak se mu familiárně říká. Je vůbec těžké je s něčím poměřovat. Od doby, kdy v tomto segmentu kralovaly Itániové a jiné procesory, sice neuteklo moc vody, jenže rok a půl jsou u těchto technologií věčnost a Itánia už chvíli předtím skomírala, Intel dlouhodobě inovoval Xeony třikrát rychleji, takže bylo jasné, jak to dopadne, ale ani u SGI to nešlo hladce. UV je asi nejdéle vyvíjený server, ostatní se do toho zatím nejspíš nepustili, alespoň ze zákulisí se žádné zprávy nešíří.
UV se každopádně povedlo a výsledek stojí za to. A není to zase tak drahé, počítáte-li jen čistý výkon procesorů, tak ve srovnání s high-end clustery to bude někde kolem 30 % navíc, počítáte-li ale výkon na aplikaci a všechny související věci kolem, můžete se dostat pod náklady na cluster. Záleží na aplikacích. Některé jsou jednoznačně pro cluster a jiné jako dělané pro sdílenou paměť, a to jak u technických, kde UV dneska kraluje, protože v tomhle segmentu je SGI lídr, tak u enterprise aplikací, kam se víc a víc rozšiřuje právě v souvislosti s velkými daty. Jasné posilování zájmu o tento trh dokládá nedávná certifikace UV na Windows Server 2008 R2, díky níž se stal největším serverem pro tuto platformu. Maximum 256 procesorových jader je omezení Windows, ale i tak je to dvaapůlkrát víc, než má konkurence, a potěší to množství zákazníků, kteří jsou už se svými databázemi nebo podnikovými systémy na hranici. Šušká se, že si Microsoft jedno UV pořídil a další Windows už budou škálovat o poznání víc. Je se na co těšit.
Autor pracuje jako systémový inženýr ve společnosti Silicon Graphic.