Hlavní navigace

Legální pirátství

11. 2. 2007
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Dnes mě zase synek zlomil k tomu, abych mu koupila počítačovou hru. Chvíli jsme licitovali, zda tedy zítra akceptuje k obědu tresku a vynechá koblihy s coca-colou. Souhlasil. Tu hru chtěl mít. Cestou k vytouženému dílu ještě poznamenal: „Měli bychom si koupit nějaká cédéčka a dévédéčka. Víš že u nás na tom teď přirážej to výpalný. A to se mi fakt platit nechce.“

Dnes mě zase synek zlomil k tomu, abych mu koupila počítačovou hru. Chvíli jsme licitovali, zda tedy zítra akceptuje k obědu tresku a vynechá koblihy s coca-colou.
Souhlasil. Tu hru chtěl mít. Cestou k vytouženému dílu ještě poznamenal: „Měli bychom si koupit nějaká cédéčka a dévédéčka. Víš že u nás na tom teď přirážej to výpalný. A to se mi fakt platit nechce.“

Rozhlédla jsem se kolem. Dočasně žijeme v Norsku, v jedné z vůbec nejdražších evropských zemí. A kluk by tu kupoval cédéčka!
Když jsem viděla ceny, musela jsem se zamyslet. Když vezmu, že ceny potravin jsou v Norsku velmi podobné v norských korunách těm českým v českých korunách, tak ta hra, co vyloudil dnes, stála stovku.
V listopadu odvedl ve škole vynikající výkon, za který byl odměněn zcela jinou hrou, novinkou ještě s nějakým dodatečným datovým diskem, a ta mě přišla na čtyři stovky. No nekoupíte to?
Koupíte. Protože je to normální.
Ta cena, i fakt, že za hodnotu se platí.

Velmi podobné je to tu s cenami hudebních CD a filmů na DVD. Jsou to ceny, nad kterými nemusíte dlouho přemýšlet a plánovat, zda si něco takového můžete dovolit. Však také Markovy spolužáky nenapadne stahovat hry a filmy z internetu, jelikož je snazší si je koupit a mají k tomu navíc hezkou krabičku a všelijaké bonusy.

Proč to v Norsku jde a u nás ne? O nesmyslných cenách filmů, hudby i her se diskutovalo, ale k ničemu to nebylo. Zůstávají vysoké a do zlevnění jsou velmi špatně prodejné. Mizerné prodeje se zdůvodňují pirátstvím. Ano uznávám, že pirátství je problém a je třeba s ním bojovat. Jenže nedokážu pochopit, proč místo realistické cenové politiky přišel krok, který toto pirátství více méně legalizuje.

Co jiného je výpalné? Musím ho platit v ceně zboží, ačkoliv pirátem nejsem. A to znamená co? Že si nelegální stahování vlastně předplácím!

Když si budu chtít načerno zkopírovat nějaké ty písničky, mohu mít dobrý pocit, že jsem si je zaplatila. Ve skutečnosti ale musím potlačovat vztek nad tím, že jsem považována za pachatele, aniž bych něco provedla!

Není u nás presumpce viny dokonce zakázána?

Autor článku