Kurzarbeit: kdy zařadí Milan Šteindler s Davidem Vávrou výuku tohoto pojmu do pořadu Alles Gute?

Kurzarbeit je systém, kde v rámci zachování pracovních míst stát doplácí zaměstnavateli 25 procent platu zaměstnance včetně pojistného. Zaměstnavatel je v tom případě povinen zachovat dané pracovní místo. Kurzarbeit se tak má vyplatit všem zúčastněným, tedy státu, zaměstnavateli i zaměstnanci. Systém dávající mantinely fenoménu Kurzarbeit zůstává v Německu v platnosti v plném rozsahu až do konce letošního roku, nicméně mnohým podnikům by mohly příslušné překlenovací náklady brzy přerůst přes hlavu.

„Přestože panovala v loňském roce hluboká recese, pracovní trh se držel,“ řekl minulý týden předseda představenstva německé Spolkové pracovní agentury Frank-Jürgen Weise v Norimberku. Nová německá ministryně práce Ursula von der Leyen si myslí, že letošní rok bude sice stabilní, ale velmi těžký. Až do prosince bude platit soustava opatření umožňující Kurzarbeit. "Náklady na udržení pracovního místa tvoří asi jednu třetinu všech výdajů na místo v režimu Kurzarbeit, by se mohly stát Achilllovou patou celého sytému," řekla Ursula von der Leyen.

Počet nezaměstnaných v Německu vzrostl v prosinci minulého roku o 60 tisíc a dosáhnul výše 3 276 tisíc osob, což je o 173 tisíc více než ve stejném období minulého roku. Nicméně velká vlna propouštění dosud nepřišla. V ročním průměru bylo na východě Německa – v bývalé NDR – v prosinci dokonce o 20 tisíc lidí zaměstnaných více než ve stejném měsíci v roce 2008, na západě – ve starých spolkových zemích – to bylo ovšem v průměru o 176 tisíc méně.

Tato čísla však musíme srovnávat se zřetelem na podíl pracovníků v režimu Kurzarbeit. V prosinci hlásily německé podniky 130 tisíc až 140 tisíc pracovníků podle Kurzarbeit, to je o něco více než v listopadu.

Jak by se mohl fenomén Kurzarbeit vyvíjet v Německu napřesrok, rozhodne se s jistotou až v půli tohoto roku. Odchod od tohoto velmi sofistikovaného řešení v situaci, kdy krize doznívá, se brzy neočekává, protože podniky vyžadují jistoty, aby mohly ve střednědobém horizontu dobře plánovat. Ve druhém čtvrtletí by se mělo proto rozhodnout, kdo bude nadále nést náklady na sociální pojištění. Doposud nesli zaměstnavatelé náklady ve výši okolo pěti miliard eur, zaměstnanci se smířili s tím, že přijdou na mzdách o tři miliard eur a německý stát přispěl sumou ve výši šest miliard eur.