Kolik informatiků vlastně potřebujeme?

Za padesát let od výroby prvního počítače se z informačních a komunikačních technologií (ICT) stal jeden z rozhodujících faktorů růstu a produktivity vyspělých ekonomik. ICT sektor v roce 2003 v zemí patřících do OECD zaměstnával přes 17 miliónu pracovníků, což jsou 3% ekonomicky aktivních lidí, ale na tvorbě HDP se podílel 10 % .

Význam ICT pro růst ekonomiky je předmětem zájmu i v ČR. Zajímavé analýzy například přinesl Manifest znalostní společnosti, vypracovaný Sdružením pro informační společnost v r. 2005: „Z hlediska příjmů státního rozpočtu ČR je výnosnost investic do ICT a strategických služeb osmkrát větší než výnosnost investic do zpracovatelského průmyslu. Navíc roční výnos státu z jednoho pracovního místa v sektoru ICT a strategických služeb je 353 000 Kč, zatímco v zpracovatelském průmyslu je to pouze 181 000 Kč.“

Trh práce v oblasti ICT je globální a vykazuje rychlé změny a velké teritoriální rozdíly. Například v Austrálii v roce 2003 činila průměrná nezaměstnanost 5,7 %, ale průměrná nezaměstnanost v ICT byla více jak 10 % a nezaměstnaných programátorů bylo 18 %. Během osmnácti měsíců od ledna 2004 do června 2005 zaměstnanost v ICT klesla o dalších 10 % a nezaměstnaných programátorů bylo již více jak 20 %.

Zcela opačná situace je v Indii, v Číně, ale také v ČR. Vývoj posledních tří let je důkazem toho, že Česká republika je v současnosti přitažlivým teritoriem pro investory do služeb souvisejících s ICT -- viz vývojová a řídící centra DHL, Sun Microsystems, IBM, Computer Associates a dalších firem. To vyvolává rozpor mezi nabídkou a poptávkou po ICT profesích. Dokladem toho je např. článek R. Dolejše v iHned: „IT specialisté na vyhynutí - Čerstvě otevřené technologické centrum IBM v Brně vyhledává zbytky IT odborníků v Česku“.

Vezmeme-li v úvahu tato fakta, pak orientace ekonomiky na služby související s ICT může být strategickou výhodou naší země. Otázkou však je, zda je ČR připravena na využití této příležitosti, zejména zda disponuje dostatečným počtem odborníků, kteří jsou v moderních ICT službách využitelní. Další otázkou je, jak dlouho bude tato příležitost ještě trvat. Současný osud Austrálie, která ještě na začátku tisíciletí trpěla nedostatkem ICT odborníků, je varující.

V následujících odstavcích budeme analyzovat jednak hlavní faktory vývoje pracovního trhu v oblasti ICT, jednak vývoj struktury nabídky a poptávky po ICT profesích v ČR.

Globální ICT trendy s vlivem na požadované znalosti a počty informatiků

Globalizace a nejnovější ICT trendy vytvořily prostředí, které rychle mění požadavky na strukturu znalostí a počty informatiků v různých světových teritoriích. Těmto změnám se musejí pružně přizpůsobovat jak univerzity, tak jejich studenti.

Mezi základní výbavu informatiků patří znalosti technologie (vývoj a provoz integrovaných aplikací s využitím nejmodernějších vývojových nástrojů a metodik), znalosti byznys procesů v různých sektorech ekonomiky, znalosti řízení projektů a komunikační schopnosti. Protože řada projektů má internacionální charakter a vyžaduje práci v různých zemích světa, jsou velmi podstatné znalosti jazyků, schopnost pracovat v mezinárodních týmech a v různých kulturních prostředích.

Tak jak se rychle vyvíjí ekonomika, cena práce a technologie, mění se i konkrétní požadavky na počty a strukturu znalostí absolventů. Navíc globalní konkurence se promítá i do vzdělání. Nejlepší studenti vyhledávají tu univerzitu na světě, která je nejlépe připraví pro start do profesionálního života. To vytváří pro vysoké školy zcela nové podmínky. Je-li cílem univerzity, aby se její absolventi dobře uplatnili na trhu práce, musí univerzita průběžně analyzovat vznikající změny a jim přizpůsobovat jednak počet přijímaných studentů na jednotlivé studijní obory a jednak strukturu znalostí, které musí studenti jednotlivých oborů získat. Protože změny se nezastaví poté, co student opustí brány univerzity, je navíc nutné vychovávat absolventy s vysokou flexibilitou a schopností dalšího samostatného vzdělávání. Nebude-li univerzita reagovat na změny a nebude-li vychovávat flexibilní absolventy, bude ztrácet jak studenty, tak svoji reputaci.
Kromě iniciativ jednotlivých univerzit, které v reakci na globální změny a změny na trhu práce mění svoje strategie a učební plány oborů, existuje i řada mezinárodních a národních konsorcií, které chtějí pomoci v řešení výchovy absolventů s odpovídající strukturou znalostí a dovedností.

Jak již bylo naznačeno, na aktuální požadavky na znalosti ICT specialistů mají významný vliv celosvětové ICT trendy. V následujících odstavcích stručně popíšeme pět trendů, jejichž vliv je podle našeho názoru největší.

• Prvním je stále větší pronikání ICT do podnikových procesů, produktů a služeb, s cílem zrychlit, zlevnit a zpružnit podnikové procesy a produkovat kvalitnější a méně nákladné produkty a služby. Tento trend vede ke zvýšení poptávky po ICT odbornících, kteří nejen ovládají informační a komunikační technologie, ale současně znají dobře i procesy v příslušné aplikační oblasti (bankovnictví, telekomunikace, obchod, cestovní ruch apod.) a jsou schopni ICT k jejich podpoře inovativním způsobem využít.

• Druhým významným trendem je centralizace ICT. Centralizují se zdroje ICT, takže z jedné lokality jsou obsluhovány tisíce až statisíce zákazníků (viz např. služby Google, eBay, SalesForce nebo datová a servisní centra velkých korporací). Cílem je snížit celkové náklady vlastnictví technologií (TCO). Výsledkem tohoto trendu nejsou jen nižší jednotkové náklady, ale také snížení celkové poptávky po ICT odbornících, kteří instalují a provozují ICT. Na druhé straně ti, kteří navrhují a provozují centralizovaná datová a servisní centra, musejí disponovat hlubšími znalosti a mají též větší odpovědnost, protože výpadek služby má vliv na velký počet uživatelů/organizací.

• Třetím trendem je automatizace ICT činností. Automatizace zasahuje i samotný sektor ICT. Stále více aktivit souvisejících s instalací a provozem ICT je zcela nebo alespoň částečně automatizováno (viz například instalace nových verzí softwaru, funkcionalita aplikací aktivovaná výskytem automatizovaně sledovaných událostí nebo automatizované sledování vytížení technologické infrastruktury). Tento trend má podobné důsledky jako předcházející – vede ke snížení celkové poptávky po ICT odbornících, kteří instalují a provozují ICT.

• Čtvrtým významným trendem jsou nové modely provozu IS/ICT – různé varianty outsourcingu a zejména jeho nejmladší varianta, software jako služba (Software-as-a-Service, resp Application Service Providing). Tyto modely provozu vedou k tomu, že informační technologie a s nimi související personál jsou transferováni od uživatelských organizací k dodavatelům. Ti pak jejich prostřednictvím poskytují ICT služby uživatelským organizacím. Tento trend opět vede ke snížení celkové poptávky po ICT odbornících, kteří instalují a provozují ICT.

• Pátým trendem je „offshoring a nearshoring“, tj. přesun výroby a provozu ICT do oblastí s dostatečně kvalifikovanou, ale přitom lacinou pracovní silou (Indie, Čína, střední a východní Evropa). Tyto formy outsourcingu vyvolávají výše zmíněnou nerovnoměrnou poptávku po ICT profesích v různých zemích světa. Příklad Austrálie ukazuje, jak je reakce trhů v globalizovaném světě rychlá.

Kdo je to informatik?

Podívejme se nyní podrobněji na problém poptávky a nabídky po informaticích v ČR. Pro analýzu nabídky a poptávky po ICT profesích je vhodné zjistit, jaký je počet informatiků v u nás a jak se tento počet vyvíjel v posledních 10 letech. Najít odpověď na tuto na první pohled jednoduchou otázku je velmi složité. Hlavní problém spočívá v tom, koho lze považovat za informatika. Vedle řady naprosto nesporných informatických profesí, jako jsou programátoři, správci sítě, správci databáze apod., existuje řada profesí, které musí mít jak znalosti z informatiky, tak i z jiného oboru. Máme například považovat za informatika specialistu, který optimalizuje výrobní podnikový proces s podporou ICT? Je informatikem metodik, který určuje pravidla využití ERP systému v organizaci? Je jím pokročilý uživatel SAPu, burzovní makléř nebo obchodník s ICT?

Členění informatiků podle Eurostatu a OECD

Eurostat a OECD dělí informatiky do tří skupin, přičemž základem pro toto členění je klasifikace ISCO 88 (v ČR odpovídající KZAM-R1, tj. klasifikace zaměstnání - rozšířená). První dvě skupiny jsou:

KZAM-R 213 - vědci a odborníci v oblasti výpočetní techniky:

• 2131 Projektanti a analytici výpočetních systémů,
• 2132 Programátoři,
• 2139 Ostatní odborníci zabývající se výpočetní technikou,

KZAM-R 312 – techničtí pracovníci v oblasti výpočetní techniky:

• 3121 Poradenství v ICT,
• 3122 Operátoři a obsluha výpočetní techniky,
• 3123 Operátoři průmyslových strojů, NC strojů,
• 3129 Ostatní technici v ICT,

S určitým zjednodušením lze říci, že vědečtí pracovníci se podílejí na vývoji nových technologií a souvisejících aplikací, zatímco techničtí pracovníci spíše na provozu a uživatelské podpoře.
Pracovníky patřící do těchto kategorií budeme dále označovat jako počítačové specialisty.

Kromě těchto „ryzích“ informatiků sleduje KZAM i třetí skupinu - informatiky v manažerských pozicích pod označením:

• KZAM-R 1236- vedoucí pracovníci výpočetních útvarů.

Pracovníky všech třech uvedených skupin budeme nazývat ICT specialisty.

OECD rozlišuje ještě širší definici informatiků, do níž zahrnuje všechny uživatele ICT, pro které je pokročilé využívání ICT neodmyslitelnou součástí profese (manažeři, matematici, statistici, finančníci apod.). Ani Eurostat ani OECD zatím mezi informatiky nezahrnují obchodníky s ICT, přitom Gartner předpovídá právě u této skupiny informatiků velmi rychlý nárůst.

Členění informatiků používané na VŠE a ve společném projektu ČSSI-SPIS-CACIO

Každé členění je poplatné cílům, pro které bylo vytvořeno. Některé akcentuje sektor ekonomiky, jiné úroveň řízení, kde daná profese působí, další zohledňuje úroveň a typ dosaženého vzdělání apod. Z hlediska výchovy vysokoškolsky vzdělaných informatiků je výhodné používat takové členění, které primárně zohledňuje znalosti potřebné k vykonávání profese. Na Vysoké škole ekonomické a v projektu ČSSI-SPIS-CACIO zaměřeném na zvyšování konkurenceschopnosti absolventů-informatiků, se proto primárně používá znalostní hledisko. Informatikem je podle něho každý, jehož pracovní role vyžaduje specifické informatické znalosti k tvorbě, nasazení a provozu informačních a komunikačních technologií a k jejich využití v aplikační oblasti. V našem členění považujeme za informatika toho, kdo:

• navrhuje a vyvíjí ICT,
• navrhuje a vyvíjí aplikace ICT,
• zavádí, customizuje a integruje ICT aplikace do konkrétního sektoru ekonomiky (podniku, instituce) a tím mění pracovní postupy a efektivnost práce jiných pracovníků,
• realizuje a řídí provoz ICT a jejich aplikací, včetně uživatelské podpory těchto aplikací,
• řídí informatické projekty,
• řídí informatické služby a poskytování znalostí,
• prodává a nakupuje ICT služby a produkty a potřebuje přitom podrobnou znalost o daném produktu/službě a jejich způsobech efektivního využití.

Za informatiky nepovažujeme koncové uživatele ICT, kteří vlastní specializovanou činností neovlivňují práci ostatních uživatelů s ICT. Tedy například pokročilý uživatel SAPu není podle našeho vymezení informatikem, ale je jím metodik, který definuje využití SAPu v organizaci. Důvodem nezahrnutí pokročilých uživatelů mezi informatiky je, že stále více profesí (lékaři, finančníci, architekti,…) využívají ve své práci ICT. Jejich zahrnutí by pak výhledově vedlo k tomu, že většina vysokoškolsky vzdělaných lidí by byla zahrnuta mezi informatiky.

S ohledem na rychlý vývoj v informatice a nežádoucí hlubokou specializaci studentů již při studiu na vysoké škole jsou v našem pojetí informatici definováni ve dvou úrovních. První úroveň obsahuje pouze pět základních informatických rolí. K těmto rolím jsou přiřazeny klíčové znalosti a základní vykonávané činnosti. Druhá úroveň obsahuje výčet informatických profesí, které jsou v základní roli zahrnuty.


Stáhněte si tabulku "Základní informatické role a informatické profese kontra Znalosti" (xls, 30 KB).


Srovnáme-li naši klasifikaci informatiků se širší definicí OECD, pak navíc zahrnuje obchodníky s ICT produkty a službami, nezahrnuje však pokročilé uživatele ICT. Toto členění je m.j. v souladu s trendy vývoje informatických profesí, které identifikovala společnost Gartner.

Vývoj počtu informatiků ČR

Při zkoumání počtu informatiků v České republice se nejdříve soustředíme na informatiky, kteří působí na dodavatelské straně ICT. Český statistický úřad ve svých výběrových šetřeních sleduje počty a mzdy pracovníků ve firmách a podnicích, které se zabývají zpracováním dat a souvisejícími činnostmi (OKEČ 72) a které tuto činnost uvedly pro evidenční účely jako převažující. Do tohoto průzkumu nejsou zahrnuti zaměstnanci firem, jež se orientují na obchodní činnost v oboru ICT a zejména pracovníci v ICT odděleních zákaznických firem. Na druhé straně jsou v šetření zahrnuti všichni pracovníci ve sledovaných firmách, tedy i ti, kteří nejsou informatiky. Dalším omezením této statistiky je, že jejím základem jsou čtvrtletní statistické výkazy, které se týkají jen podniků s 20 a více zaměstnanci.

V rámci sledování počtu osob zabývajících se ICT ČSÚ rozlišuje kategorie „zaměstnanec“ a „pracovník“. Pracovníci jsou zaměstnanci a pracující podnikatelé v hlavním zaměstnání – viz tabulka 1.


Tabulka 1 - Počet pracovníků v oboru zpracování dat v ČR v letech 1996 - 2005.


Srovnáme-li údaje z tabulky 1 s údaji o struktuře organizací v třídě OKEČ 72 (viz tabulka 2), pak vidíme, že počet registrovaných podnikatelů podnikajících jako fyzické osoby dosáhl v r. 2005 počtu 54.480. Rozdíl mezi tímto číslem a číslem 13.899 z tabulky 1 naznačuje rozsah chyby při určení počtu informatiků pracujících v sektoru ICT na dodavatelské straně.



Tabulka 2 - Struktura organizací ve třídě OKEČ 72 podle právní formy v letech 1996 - 2005. Poznámka: Státní organizace a zahraniční osoby.


Druhým zdrojem dat o informaticích v ČR je výběrové šetření pracovních sil, které ČSÚ provádí od roku 1993 na náhodně vybraném vzorku českých domácností. Tím pokrývá nejen dodavatelskou, ale i uživatelskou stranu ICT. Šetření vychází z klasifikace KZAM-R1, zahrnuje ale pouze profese KZAM-R 213 a KZAM-R 312, tedy zahrnuje pouze počítačové specialisty, nikoliv všechny informatiky.

Podle této statistiky bylo v ČR v roce 2002 91.214 počítačových specialistů a tento počet se do roku 2004 snížil na 72.940 – viz graf 1.


Graf 1: Počítačoví specialisté zaměstnaní v jednotlivých sektorech a jejich podíl na všech zaměstnaných v ČR (%); 2000--2004, Zdroj: Český statistický úřad,
Výběrové šetření pracovních sil, 2005. Upozornění: uvedení ICT experti jsou podle naší definice počítačoví specialisté (větší obrázek).


Zdrojem, který je pro odhad celkového počtu informatiků v ČR vhodnější, protože sleduje nejen počítačové specialisty, ale i ICT specialisty, je zpráva „The supply and demand of e-skills in Europe“. Tato zpráva odhaduje celkový počet informatiků (podle širšího pojetí OECD) v ČR v roce 2004 na 182 000, tedy na 3,8 % celkového počtu pracujících osob – viz graf 2 a graf 3.


Graf 2: Počty ICT specialistů ve vybraných zemích EU 1998--2004, Zdroj: Frinking, Ligtvoet,, Lundin, Oortwijn, The supply and demand of e-skills in Europe 2005 (větší obrázek).




Graf 3: Podíl ICT specialistů ve vybraných zemích EU v r. 2004, Zdroj: Frinking, Ligtvoet,, Lundin, Oortwijn, The supply and demand of e-skills in Europe 2005 (větší obrázek).


Z uvedených údajů můžeme vyvodit tyto dílčí závěry:

• V současné době pracuje v ČR cca 182 000 informatiků, přičemž zhruba polovina pracuje v dodavatelských organizacích a polovina v uživatelských organizacích.
• Za posledních 10 let rostl počet informatiků v dodavatelských organizacích. Tento růst nebyl lineární, nicméně za deset let se tento počet zvýšil o 36 %.
• Počet fyzických osob – informatiků se za totéž období zvýšil o 325 %.
• Počet právnických osob orientovaných na dodávku ICT produktů a služeb se zvýšil za totéž období dokonce o 960 %!!
• Na druhé straně klesá počet počítačových specialistů v uživatelských organizacích.

Uvedené závěry potvrzují vliv globálních ICT trendů na ČR, současně potvrzují, že jsme zemí, která zažívá informatický boom.


Grafy: autor

Odhad stavu a vývoje poptávky po informaticích v ČR

Pokusme se nyní odhadnout, kolik absolventů by měly české univerzity produkovat, aby zajistily prostou reprodukci stávajícího stavu informatiků v České republice: je-li z ICT pracovníků cca 57 % vysokoškoláků a je-li průměrný produktivní věk v profesi cca 30 let a jestliže 80 % absolventů nastoupí v zaměstnání do informatických profesí, pak pro udržení stávajícího počtu pracovníků v informatice musí univerzity každoročně produkovat minimálně 4 200 absolventů – informatiků.

Současná situace na trhu práce indikuje, že poptávka po ICT specialistech převyšuje v posledních letech výrazně nabídku. Pro toto tvrzení lze uvést následující argumenty:
Absolventi univerzit s informatickým vzděláním nacházejí velmi snadno zaměstnání v oboru. Na VŠE dokonce 90 % studentů posledního ročníku pracuje na částečný úvazek.
Investoři přicházející do ČR mají značné problémy s naplněním plánovaného počtu ICT odborníků. Výrazně se to projevilo zejména u velkých investic, které počítaly s náborem několika set ICT odborníků.

Přetlak poptávky nad nabídkou vyvolává nadprůměrné finanční ohodnocení ICT specialistů oproti jiným profesím – viz tabulku 3.


Tabulka 3 - Průměrná měsíční nominální mzda pracovníků v podnicích zabývajících se zpracováním dat a souvisejícími činnostmi (v Kč).


Převedem-li klíčová data z tabulky 3 do grafu (viz graf 4), pak vidíme, že mzda v ICT sektoru dlouhodobě převyšuje průměrnou mzdu v ČR s tendencí růstu rozdílu. Z jiného průzkumu publikovaného na začátku roku 2006 vyplývá, že průměrný plat v předních ICT firmách dokonce přesahuje 100 000 Kč. Tato fakta jsou neklamným důkazem převisu poptávky nad nabídkou ICT profesí.


Graf 4 – Vývoj průměrné mzdy v ČR a mzdy v ICT (větší obrázek).


Výši rozdílu mezi nabídkou a poptávkou po odbornících v síťových technologiích zjišťoval průzkum IDC na sklonku roku 2005. Výsledky průzkumu, které byly publikovány 8. 12. 2005 v ČTK uvádějí, že v roce 2005 v ČR chybělo přibližně 3 500 odborníků na síťové technologie a že v roce 2008 bude chybět dokonce 5 300 odborníků. Jiné odhady [Lysoněk 2006] uvádějí, že v ČR by našlo v současné době uplatnění až 20 000 dalších ICT odborníků.

Současně musíme zakalkulovat i protichůdné tendence. Proti růstu poptávky po informaticích v ČR působí zejména dva faktory:
dá se očekávat, že v horizontu několika let se řada tuzemských poskytovatelů ICT služeb stane součástí nadnárodních koncernů, a tím značná část jejich činnosti bude přesunuta do oblastí s příznivějším poměrem struktury a ceny pracovní síly – tedy mimo Českou republiku.

Cena pracovní síly v oblasti ICT se v České republice neustále zvyšuje. Pokud její zvyšování bude probíhat současným tempem, pak v horizontu několika let dosáhne úrovně blízké zemím západní Evropy. To zcela logicky způsobí odsun aktivit nadnárodních poskytovatelů služeb do dalších zemí, zejména směrem na východ – tedy na Slovensko, Ukrajinu a do Ruska.

Počet studentů a absolventů informatiky na univerzitách v ČR

Analyzujme nyní, zda vysoké školy reagují na rostoucí poptávku po ICT profesích a zda jsou schopné vyrovnat poptávku odpovídající nabídkou.

První fakt, který je třeba v této souvislosti uvést je, že vzdělanostní struktura obyvatel v ČR zaostává za vyspělými zeměmi. Například pode zdrojů EUROSTATu činil podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí u nás v roce 2004 12 %, což bylo spolu s Maltou (11 %) a Itálií (11 %) nejméně v celé EU. Nejlepší země se v tomto ukazateli dostávají nad 30 % - Finsko (34 %), Dánsko (32 %).

Tabulka 4 uvádí souhrnné informace o vývoji počtu studentů a absolventů (celkem a z toho za IT obory) podle statistik MŠMT. Je třeba upozornit, že se opět jedná o čísla přibližná, protože MŠMT průběhu sledovaného období měnilo metodiku sběru dat a od r. 2003 již ze statistik MŠMT nelze zjistit počty studentů a absolventů dle studovaných oborů.


Tabulka 4 - Vývoj počtu VŠ studentů v ČR a studentů informatiky (čísla označená kurzívou jsou odhadnuta aproximací).


ČSÚ a ÚIV uvádějí o počtech informatiků na českých vysokých školách jiné údaje – viz graf 5.

Z porovnání údajů MŠMT a ČSÚ/ÚIV je zřejmý rozpor mezi oběma statistikami. Důvodem může být jednak použití různé definice informatika a jednak to, zda studenty, kteří dokončili bakalářský stupeň a poté i magisterský stupeň, započítáme mezi absolventy jednou nebo dvakrát.

Bez ohledu na uvedené rozpory z obou statistik vyplývá, že české vysoké školy reagovaly na rostoucí poptávku po ICT specialistech. V uplynulých 10 letech zvýšily počet studentů i počet absolventů informatických oborů. Nicméně počet absolventů nepokrývá aktuální poptávku.


Graf 5 – Studenti a absolventi terciárního stupně vzdělání oborů informatiky a výpočetní techniky a jejich podíl na celkovém počtu studentů/absolventů všech oborů (%); 2000 - 2004 . Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání, ÚIV2005.


Aby došlo k postupnému vyrovnávání nabídky a poptávky po ICT specialistech, musejí být vysoké školy více motivovány, aby reagovaly na změny na pracovním trhu. Současná metodika financování veřejných vysokých škol v tomto smyslu motivační není. Dotace vysokých škol se odvíjí primárně od počtu studujících studentů, tedy nikoli od počtu absolventů, kteří získali zaměstnání v oboru, který vystudovali. Navíc dotace na studenta je nákladového typu, je mnoho let fixní a neodráží změny na trhu práce.

Závěr

Vliv informatiky na konkurenceschopnost ekonomických subjektů a států sílí. Aby země zůstala konkurenceschopnou, musí být schopna oslovit, získat, vzdělat a zaměstnant nejlepší ICT talenty. Kvalitní a pružná vzdělávací strategie je východiskem k úspěchu.

Globální ICT trendy způsobují, že se mění poptávka po informaticích, a to jak z hlediska objemu, tak z hlediska struktury požadovaných profesí. Ve výhodě budou ty státy, které budou disponovat odpovídajícím počtem a strukturou pracovníků se znalostmi ICT.

Česká republika má v současné době díky své poloze, nízkým nákladům práce a kvalifikační struktuře obyvatelstva příležitost stát se zemí, která bude vyvážet služby spojené s ICT. Aby byla schopna využít této příležitosti, musí její vysoké školy produkovat dostatečný počet ICT specialistů s adekvátní strukturou znalostí a dovedností. V současné době univerzity nejsou schopné tento požadavek naplnit. Pro změnu přístupu univerzit by bylo vhodné změnit jejich způsob financování, aby byly více závislé na tom, jak kvalitní absolventy produkují a zda je na trhu práce o jejich absolventy zájem.

Aby se situace změnila, zahájily tři informatické asociace: ČSSI, SPIS a CACIO ve spolupráci s MI ČR a agenturou CzechInvest projekt, který by měl pomoci zlepšit situaci na trhu práce a zlepšit kooperaci zaměstnavatelů s univerzitami při výchově budoucích ICT specialstů. V prvním fázi projektu byly definovány potřebné informatické profese a základní struktura jejich znalostí. V zahájené druhé fázi jsou sbírána data o struktuře nabídky a poptávky po ICT profesích. První výsledky druhé fáze by měly být k dispozici koncem r. 2006.

Autor je vedoucím katedry IT na VŠE a prezidentem ČSSI.


Stáhněte si tabulku "Základní informatické role a informatické profese kontra Znalosti" (xls, 30 KB).


Stáhněte si všechny zbývající tabulky v Excelu (xls, 25 KB).