Kde zrají myšlenky

Po ústředních laboratořích v Palo Altu se jedná o druhé největší výzkumné pracoviště HP na světě. Další čtyři jsou v indickém Bangalore, kde se výzkum soustřeďuje na vývoj produktů pro země třetího světa, v Tokiu – zdejší laboratoř naopak zkouší produkty pro technologicky nejvyspělejší trh na světě – a dále v americkém Cambridgi a izraelské Haifě.
Působení HP Labs v Bristolu se promítá i do samotného života města. Například projekt Mobilní Bristol představuje praktickou realizaci tzv. pervasive computingu, tedy pojmu, o kterém se již drahnou dobu hodně mluví a skoro nikdo mu nerozumí. „Všepronikající computerizace“ je v tomto případě ztělesněna iPaqem a sluchátky, které turista, případně zvídavý obyvatel města, obdrží a takto vybaven vyrazí do ulic či na palubu výletního parníku. GPS na iPaqu monitoruje pohyb turisty a na základě jeho momentální polohy jsou mu pak do sluchátek a na displej distribuovány informace o místě, kde se právě nachází. Když například ­míjí Námořní muzeum, slyší ve sluchátkách kvílení černých otroků, kteří ještě před 150 lety směřovali z bristolského přístavu na americké bavlníkové plantáže. Na displeji iPaqu se mu zobrazují dobové snímky či navigace k dalším významným pamětihodnostem. Projekt je zatím ve fázi testování, ale jeho reálné spuštění není daleko.

Vyfotografujte si život
I další projekty bristolských HP Labs slibují spoustu možností. Například digitální ­foto­apa­rát zabudovaný v brýlích, který po zapnu­tí nepřetržitě snímá a posledních 25 sním­ků uchovává. Řeší se tak frustrace svědků neopakovatelných událostí, kteří se následně proklínají, že včas nevytáhli fotoaparát. Jste-li v místě, kde se lze nadít něčeho mimořádného, prostě nasadíte brýle a očekáváte věci příští. Jakmile kýžená událost nastane, okamžitě vypnete snímání a z posledních 25 fotografií vyberete ty, které mají zůstat uchovány.
Je třeba vysvětlit také úvodní pasáž tohoto článku. Elektronická kniha vypadá jako menší víko od notebooku a text je na displeji zobrazen v podobě klasické knižní dvoustrany. Podél displeje jsou lišty, po kterých uživatel přejede prstem, a efekt je stejný, jako když listuje papírovými stránkami. Elektronickou knihu můžete číst v metru i v posteli (baterie zatím vydrží 4 hodiny). Vyvstává však otázka, zda je kniha jako artefakt s určitou výtvarnou hodnotou zaměnitelná tímto způsobem. Produkt by však určitě našel uplatnění ve školství. Pokud by se podařilo vyvinout nerozbitný displej, který by odolal tradičním dětským kratochvílím, byli by školáci do budoucna ušetřeni vlá­čení několikakilogramových tašek plných učebnic. Veškeré potřebné školní knihy by totiž bylo možné nahrát do jedné elektronické.

Více v BW 2/2004