;

Jak jsem si vyluxoval (kapsu)

1. 7. 2007
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Robotizace je prý na postupu. Čtu články o úžasných robotech, dívám se v televizi na japonské panenky a panáčky s lidskou tváří, kteří mluví, blikají a dělají neuvěřitelné věci. Členem oficiální japonské diplomatické delegace i u nás v Čechách byl robot. V automobilkách fungují efektivní roboti i když s vizáží trochu nelidskou. Počítače porážejí velmistry v šachu. Literatura vědecké fantazie přechází do reálného prostředí.

A co doma? Nedávno mne vábil jeden můj známý novinář ke koupi skvělého robota. Kulatá věc jezdí po zapnutí bez dozoru, vyluxuje celou místnost. Pohybuje se sama, dojíždí se i nakrmit ze sítě, vyhýbá se překážkám. Pracuje, zatím co vy v klidu pijete kávu. Moje žena, obvyklá oběť domácího úklidu okamžitě vyrazila na nákup. Byl ke koupi dokonce i v Dobříši. Kulatou věc jsme nabili a uspořádali premiérové luxování. Robot se vyhýbal překážkám, jen občas zajel pod postel a museli jsme jej vyndat. Bohužel se vyhýbal i luxování, úzkou štěrbinou toho do malé nádobky moc neprošlo. Psí chlupy pak ucpaly i štěrbinu a malý motorek už nic nevysával.

Opakované pokusy nás přesvědčily, že po půlhodinovém průjezdu vyluxuje asi desetinu toho, co normální vysavač. Je zpátky v krabici, my se schováváme před sousedem, kterého jsme přesvědčili, že musí sledovat trendy a koupil si ho taky. Karel Čapek, který dal světu slovo robot může zatím klidně spát. Nic nového pod sluncem.

Autor článku