IT ve školství

Škola je pro řadu žáků prvním místem, kde se setkají s počítači, aniž by na nich pouze hráli hry. S jejich pomocí si také mohou v různých předmětech rozvíjet svoje znalosti. Problémem však je častá špatná vybavenost počítačových učeben technikou a neochota vyučujících moderní technologie ve škole více využívat.

Oblast školství se podle Františka Halady, manažera projektu ŠkolaOnLine ve společnosti CCA Group, liší od ostatních segmentů trhu v oblasti IT poměrně výrazně: „Učitelé a lidé pracující ve školách a v oblasti školství jsou poměrně konzervativní a jakékoliv větší změně se brání. Počáteční nechuť člověka ke změně je zcela přirozená, ale intenzivní lpění na svém léty ověřeném pískovišti je někdy až tragikomické.“ Podobné zkušenosti se školstvím má, i ze své školní docházky, řada dalších.

„Segment školství je specifický v mnoha směrech. Pro Apple je zvláštní tím, že zde nabízí produkty, které sice mají velký podíl v západní Evropě a v USA, ale pro české učitele znamenají učit se něčemu novému,“ říká Jan Šimík, EDU manažer působící v Apple Computer IMC.

Počítačový chaos
IT je z pohledu Vladimíra Brože, Territory Managera McAfee pro ČR a SR, ve školství nesourodým prostředím: „Neexistuje zde standard jak z pohledu hardwaru, tak ani softwaru. Dalo by se říci: co místo, to originál. Je zde také problém lidských zdrojů. Zatímco na vysokých školách není o odborníky nouze, tak střední a základní školy mají občas se získáváním odborníků potíže.“

Brož vidí budoucnost IT ve školství v konsolidaci a standardizaci tohoto prostředí: „Tím lze velmi výrazně ušetřit finanční zdroje a za tyto peníze zprostředkovat studentům moderní technologie.“

„Střední školy ve své většině dříve uznaly potřebu využívání ICT pro potřeby evidence i výuky. To však neznamená, že většina z nich informační technologie pravidelně využívá. Závisí to i na osobnosti ředitele,“ říká Halada a pokračuje: „Když necháte učitele, aby si zvolil, zda hodiny povede klasicky s tabulí, křídou, učebnicí, třídní knihou, nebo si připravil elektronický test, měl pro výklad k dispozici ukázky prostřednictvím datového projektoru, tak si v drtivé většině zvolí variantu jedna.“ U mladých učitelů se podle Šimíka již zvyšuje schopnost pracovat s počítači a využívat je při výuce.

Více IT do škol
Předpoklady pro to, aby se výuka stala pro žáky zajímavější, jsou podle Halady na obou stupních škol dnes stejné: „V první řadě je to strategie ředitele školy a od ní se odvíjí množství peněz, které pro svou školu dokáže získat.“

„Zatímco na základních školách přicházejí žáci do styku s výukovými aplikacemi v jednotlivých předmětech (v optimálním případě), na středních školách je výuka jiná, stejně jako na VŠ,“ konstatuje Šimík.

Na soukromých školách platí podobná pravidla (co se týče výuky), ale trochu jiná co se týče samotného obchodu. Soukromé školy mnohem více slyší na prodejní argumenty a jsou také pružnější.

Soukromé školy jsou podle zkušeností Halady oproti státním rozdílnější: „Většina z nich je na tom lépe nejen s vybavením, ale i s ochotou a schopností učitelů učit jinak, zajímavěji a s využitím ICT. Setkáte se zde například již i s kompletní elektronickou agendou včetně třídních knih a klasifikace.“

„Na některých školách se počítače ve výuce používají běžně a s velkým úspěchem. Bohužel někde jsou studenti ve znalostech výpočetní techniky dále než vyučující a výuka se omezí na hraní počítačových her,“ tvrdí Brož.

Podle Radka Žerta, ARIS Business Developera v IDS Scheer ČR, je patrný nárůst zájmu a intenzivní rozvoj o rozšíření praktické výuky v oblasti IT: „A zvýšený zájem je tudíž i o softwarové prostředky, které se v této oblasti v praxi používají a odtud je už jen krůček k požadavku na jejich použití při výuce. Příprava absolventů na znalost uvedené problematiky bude určitě nezbytným předpokladem jejich úspěšného uplatnění v praxi.“

Řada věcí se i ve školství točí kolem financí. „Kromě státních peněz do rozpočtu školy by měl ředitel umět získat peníze z projektů a fondů EU. Pokud se o to nepokusí, může jen tiše závidět jiné škole, která pomalu neví co s penězi,“ říká Halada.

Učitelé jsou podle Šimíka při nákupu velmi opatrní, je potřeba s nimi pracovat dlouhodobě a osobní vazba je zde mnohem důležitější než v jiném standardním tržním segmentu.

Problémy a pozitiva
Největším problémem ve většině středních i základních škol je podle Halady systém a strategie rozvoje využití ICT: „Všechny školy mají povinně zpracován plán rozvoje ICT, ale ten je, bohužel, na řadě škol jen formálním aktem a škola se jej nedrží. Druhým aspektem problému je počítačová gramotnost učitelů. Ta se za poslední 3 roky hodně změnila k lepšímu, ale přesto řada kantorů počítač ve škole pro svou práci nepotřebuje.“ Rozvoj ve školách se však podle Halady zrychluje, a tak i procento učitelů pravidelně používajících PC nebo notebook se zvyšuje. „Na školách, kde ředitel rozhodl ve prospěch elektronizace školy, se vždy zvedla vlna odporu. Po roce používání moderních technologií se stejní kantoři k vedení složité a náročné papírové dokumentace nechtějí vrátit,“ konstatuje Halada. Ostatní techniku jako jsou interaktivní tabule, datové projektory apod., využívají ti, kteří k ní mají vztah.

„Před 5 lety si mnozí lidé ve školách ťukali na čelo, když jsme jim myšlenku on-line evidenčního systému představovali. Segment školství pro elektronizaci a využívání ICT udělal za těch 5 let obrovský skok. Přestože vznikají mezi jednotlivými školami velké rozdíly, je to velmi pozitivní jev,“ shrnuje Halada.