Káva, čaj, trvanlivé cukrovinky, pochutiny a lahůdky nebo dehydrované, mražené či jinak konzervované potraviny z masa, ryb, ovoce a zeleniny a v neposlední řadě též nejrůznější další potraviny na bázi jedlých olejů a tuků – pro většinu výše zmiňovaných produktů potravinářského průmyslu je typická jejich relativně dlouhá trvanlivost, která umožňuje jejich dlouhodobější skladování a distribuci na velké vzdálenosti, a zároveň punc zbytného, tj. více či méně „luxusního“ zboží. Není tedy divu, že se právě tuzemská výroba a distribuce takovýchto „ostatních potravin“ stále více a více integruje do nadnárodních, či dokonce globálních struktur, jejichž efektivní fungování je podmíněno důsledným využitím pokročilých informačních a komunikačních technologií.
Podle standardní odvětvové klasifikace ekonomických činností (dále jen OKEČ) je potravinářský průmysl tvořen devíti základními obory – výrobou a zpracováním masa počínaje a výrobou nápojů konče. Takovéto standardní členění potravinářského průmyslu však zjevně neodpovídá celkovému významu, který pro českou ekonomiku jednotlivé dílčí segmenty a subsegmenty tuzemského potravinářského průmyslu mají.
Z hlediska jejich celkové váhy v rámci celého českého potravinářství lze totiž identifikovat celkem pět hlavních segmentů českého potravinářství, z nichž tři produkují „strategické“ potraviny, jež jsou základními stavebními kameny tradičního „českomoravského“ jídelníčku, a dva zbývající jsou pak zaměřeny na produkci potravin, bez nichž by se náš jídelníček klidně obešel, avšak bez nichž by naše strava byla mnohem fádnější.
První dva z oněch tří výše zmiňovaných „strategických“ segmentů českého potravinářství – tj. masozpracující průmysl a mlékárenství – jsou přitom hlavními obory potravinářského průmyslu také podle OKEČ. Třetí z těchto „strategických“ segmentů, jímž je v tuzemských podmínkách zcela jednoznačně pekárenství, je však podle OKEČ pouze jedním z devíti dílčích podoborů oboru „Výroba ostatních potravinářských výrobků“.
Po zařazení pekárenství (tj. přesněji „Výroby pekárenských a cukrářských výrobků“), které se na celkových tržbách oboru „Výroba ostatních potravinářských výrobků“ podílejí více než dvěmi pětinami, mezi tři hlavní „strategické“ segmenty českého potravinářství tak lze zbývající část českého potravinářství rozdělit na dva srovnatelně významné segmenty produkující zbytné potravinářské produkty – a to jednak na segment výroby nápojů a na „zbytkový“ segment výroby všech ostatních (a to vesměs zbytných) potravin.
VÝROBA OSTATNÍCH POTRAVIN V ČR
Jak již bylo naznačeno výše, lze mezi ostatní (zbytné) potraviny zařadit relativně velmi širokou škálu vesměs trvanlivějších potravin, jež jsou dle standardní odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) vyráběny těmi ekonomickými subjekty z oboru „Výroby ostatních potravinářských výrobků“, které se nezabývají primárně pečením chleba, pečiva a cukrářských výrobků s krátkou dobou trvanlivosti. Z dvacítky tuzemských podniků či skupin podniků, které na přípravě tohoto článku přímo podílely, tak lze mezi takovéto subjekty zařadit například společnosti či skupiny společností Dr. Oetker, Guseppe, Intersnack, Kraft Foods, Leros, Marila Balírny, Megafyt-R Group, Nestlé ČR Group, Opavia-LU či Vitana.
Z výrobců ostatních „zbytných“ potravin se pak na přípravě tohoto článku podílela například společnost Unilever ČR, která v tuzemsku produkuje jedlé oleje a tuky, mražené krémy a cukrovinky, společnosti Kand, Nutricia Deva či skupina Hamé Group, které se zabývají zpracováním a konzervováním ovoce, zeleniny a některých dalších potravin, a také skupina Nowaco CR Group, která zpracovává a distribuuje zejména mražené rybí polotovary, mražené krémy či mražené ovoce a zeleninu.
Spíše již jen z historických důvodů a také jako příklad aktuálních trendů v segmentu výroby ostatních (zbytných) potravin pak byly mezi společnosti či skupiny společností podílející se na přípravě tohoto článku zařazeny Balírny Douwe Egberts a skupina Tchibo Group. V obou těchto subjektech již totiž v posledních letech došlo k postupnému útlumu jejich výroby a k jejímu nahrazení dovozem produktů vyráběných jejich sesterskými subjekty v zahraničí. V rámci skupiny Tchibo Group pak bylo souběžně zahájeno také budování sítě „značkových“ maloobchodních prodejen kávy a dalších produktů.
S ohledem na tyto skutečnosti tak ani není příliš divu, že právě v oboru „Výroby ostatních potravin“ jako celku došlo po roce 2004 dokonce i v té podobě, v jaké je tento obor vymezen podle OKEČ, k opětovnému velmi výraznému prohlubování záporného salda zahraničního obchodu ČR .
Poslední aktivity společnosti Balírny Douwe Egberts i skupiny Tchibo Group jsou přitom názorným příkladem zásadních změn, které jsou více či méně patrné v celém segmentu výroby ostatních (zbytných) potravin a které spočívají v postupném přesunu těžiště aktivit subjektů z tohoto segmentu od výroby směrem k distribuci a aktivní podpoře prodeje.
PŘEDPOKLADY PRO VYUŽITÍ ICT
Obdobně, jako je tomu například v případě tuzemských výrobců nápojů (jež mají také charakter zbytných potravin), tak lze také v případě výrobců ostatních (zbytných) potravin považovat postupný přesun těžiště jejich aktivit od výroby směrem k distribuci a prodeji za logický důsledek jejich snahy o maximální zhodnocení jejich nemalých předchozích investic do budování distribučních kanálů. Se zlepšováním celkové kondice české ekonomiky totiž roste nejen poptávka po již dříve vyráběných ostatních potravinách, nýbrž se tím také otevírá další prostor pro aktivní marketing a prodej nejrůznějších nových či staronových ostatních potravin a dalších produktů s nimi souvisejících.
Díky relativně delší době trvanlivosti a vyšší kilogramové i objemové ceně většiny ostatních potravin tak sice může být výhodný přesun jejich výroby do specializovaných zahraničních nadregionálních výrobních center, což v kombinaci s rostoucí tuzemskou poptávkou po těchto potravinách prohlubuje záporné saldo zahraničního obchodu s produkty příslušných subsegmentů výroby ostatních potravin, avšak snahy o další rozvoj a všestrannou marketingovou podporu již existujících či nových distribučních kanálů zase v těchto oblastech vyvolávají potřebu kvalitnějšího a početnější personálního zázemí.
Zvyšování produktivity práce ve výrobě cestou centralizace výrobních aktivit do menšího počtu moderních specializovaných nadregionálních výrobních center spolu s rostoucím důrazem na co nejefektivnější využití distribučních kanálů nejen pro prodej vlastních výrobků, ale též pro prodej komplementárních produktů jiných výrobců, se tak v segmentu výroby a distribuce ostatních (zbytných) potravin v posledních letech promítá mimo jiné i do růstu produktivity práce z přidané hodnoty ve třech ze čtyř nejdůležitějších relevantních oborů tuzemského potravinářského průmyslu.
Na rozdíl od masozpracujícího průmyslu, mlékárenství, pekárenství či výroby nápojů přitom není tuzemská výroba a distribuce ostatních (zbytných) potravin tak dramaticky ovlivňována růstem cen jejich tuzemských vstupů. Ten je totiž do značné míry kompenzován pozitivními důsledky sílícího kurzu české měny, který na druhé straně snižuje náklady na import surovin a polotovarů využívaných při výrobě ostatních (zbytných) potravin či hotových výrobků vyráběných v zahraničních nadregionálních výrobních centrech.
Vzhledem k tomu, že se výrobní závody a distribuční centra tuzemských výrobců ostatních (zbytných) potravin většinou nacházejí spíše v zemědělsky orientovaných regionech, v nichž jsou náklady na pracovní sílu stále ještě výrazně nižší než například v Praze a jejím bezprostředním okolí, přitom tuzemské výrobce ostatních (zbytných) potravin zatím příliš netíží ani růst osobních nákladů. I při rostoucích osobních nákladech tak podíl osobních nákladů na účetní přidané hodnotě ve třech ze čtyř nejdůležitějších relevantních oborů tuzemského potravinářského průmyslu v posledních letech buď stagnuje, nebo po předchozím růstu dokonce klesá (jako je tomu například ve výrobě jedlých olejů a tuků).
AKTUÁLNÍ STAV VYUŽITÍ ICT
Obdobně, jako je tomu i v tuzemské výrobě a distribuci nápojů, je tak také jedním z klíčových cílů dalšího využití pokročilých informačních a komunikačních technologií (dále jen ICT) v tuzemské výrobě a distribuci ostatních (zbytných) potravin, zejména co nejdůslednější podpora vnitropodnikových logistických sítí a jejich integrace do navazujících dodavatelsko-odběratelských sítí nadnárodních. Zejména v případě větších tuzemských výrobců ostatních potravin je tak jejich interní struktura obvykle tvořena sítí několika administrativních, výrobních, logistických a obchodních center, což je patrné i ze struktury dislokovaných pracovišť dvaceti významných tuzemských výrobců ostatních potravin, které autor tohoto článku navštívil v roce 2007.
Na konci prvního pololetí roku 2007, kdy byly tyto subjekty či skupiny subjektů dotazovány, tak připadaly v přepočtu na tisícovku jejich zaměstnanců již více téměř čtyři stovky koncových stanic jejich podnikových informačních systémů.
Využití těchto informačních systémů v roli pomyslné „nervové soustavy“ distribuované struktury těchto subjektů přitom odpovídala také celková struktura jejich koncových stanic. V té již totiž „klasickým“ stolním osobním počítačům konkurovaly stále výrazněji koncové stanice mobilní (tj. příruční počítače a notebooky) a v rostoucí míře též koncové stanice specializované – tj. bezdrátové terminály s integrovanými čtečkami čárových kódů a zejména v poslední době pak také specializované terminály pokladní.
Ve skupině šesti významných tuzemských výrobců a distributorů ostatních (zbytných) potravin, kteří byli v roce 2007 dotazováni (po letech 1999 a 2003) již potřetí, přitom v průběhu posledních osmi let vzrostl celkový počet koncových stanic jejich informačních systémů o více než polovinu. Souběžně s tímto růstem se přitom postupně měnila také struktura koncových stanic, mezi nimiž nejdříve v letech 1999 až 2003 narůstal podíl stolních osobních počítačů a v letech 2003 až 2007 pak zase rostl podíl notebooků – a to nejen na úkor stolních PC, ale také na úkor příručních počítačů.
Zatímco ještě v letech 1999 až 2003 bylo dokončováno budování základní informační infrastruktury na bázi „klasických stolních“ osobních počítačů, jimiž byly postupně vybavovány „bílé límečky“ až po úroveň nižšího managementu ve výrobě, v letech 2003 až 2007 se pak již do celkové vybavenosti promítaly stále výrazněji důsledky postupné „virtualizace“ informační infrastruktury spjaté s výše zmiňovaným posunem těžiště podnikatelských aktivit těchto subjektů od výroby k distribuci a proaktivní podpoře prodeje. Postupný pokles podílu příručních počítačů lze přičítat nejen rozvoji využití „plnohodnotných“ notebooků, ale v neposlední řadě též velmi razantnímu rozvoji využití služebních mobilních telefonů a komunikátorů.
Již zmiňovaná „virtualizace“ informační a komunikační infrastruktury významných tuzemských výrobců a distributorů ostatních (zbytných) potravin se přitom v průběhu posledních čtyř let projevila mimo jiné též výrazným zpomalením růstu až stagnací celkového počtu serverů využívaných těmito subjekty. Postupné propojování lokálních počítačových sítí LAN na dislokovaných pracovištích těchto subjektů prostřednictvím rozlehlých datových sítí WAN s vysokými přenosovými rychlostmi totiž otevřelo cestu k postupné celorepublikové či dokonce nadregionální centralizaci zpracování některých serverových aplikací, jejichž zpracování dříve probíhalo v distribuovaném režimu na jednotlivých dislokovaných pracovištích.
Další růst celkového počtu aplikačních a databázových serverů, jehož příčinou je nasazování dalších a dalších dílčích podnikových aplikací (jako jsou například specializované docházkové systémy, aplikace pro řízení pracovního toku a oběhu dokumentů či aplikace pro operativní podporu prodeje), tak byl v posledních čtyřech letech účinně kompenzován jednak poklesem celkového počtu souborových a poštovních serverů a v neposlední řadě též přesunem centrálních databázových a aplikačních serverů celopodnikových ERP aplikací a serverů intranetových do zahraničních datových center.
Celkový „koláč“ tvořený všemi servery využívanými významnými tuzemskými výrobci a distributory ostatních (zbytných) potravin, se tak v důsledku toho všeho v průběhu posledních čtyř let již příliš nezvětšil.
Není přitom bez zajímavosti, že jak ve vzorku šesti subjektů či skupin subjektů, které byly v roce 2007 dotazovány již potřetí, tak také v podstatně větším vzorku celkem sedmnácti subjektů či skupin subjektů, které byly v roce 2007 dotazovány po čtyřech letech teprve podruhé, si přitom v posledních letech ukusovaly rostoucí díl z onoho pomyslného „serverového“ koláče servery z produkce firmy IBM – a to zejména na úkor serverů z produkce firmy Dell.
Z celkového počtu všech cca více než dvou set serverů, které byly tuzemskými výrobci a distributory ostatních (zbytných) potravin dotazovanými v roce 2007 provozovány, přitom připadala jen necelá desítka na dosluhující neintelovské servery unixových či proprietárních platforem. Ve struktuře zbývajících více než dvou set PC serverů pak výrazně dominovaly intelovské systémy se serverovými operačními systémy z produkce firmy Microsoft, zatímco podíl serverů s alternativními operačními systémy v posledních čtyřech letech mírně klesal.
TRENDY DALŠÍHO VYUŽITÍ ICT
Další rozvoj využití pokročilých informačních a komunikačních technologií (ICT) v tuzemské výrobě a distribuci ostatních (zbytných) potravin je zjevně ovlivňován působením několika navzájem protichůdných okolností.
Na jedné straně má totiž postupný posun těžiště aktivit směrem k distribuci a proaktivní podpoře prodeje za následek výrazný růst nároků na pokročilá ICT řešení využívaná při podpoře interních logistických řetězců a jejich integrace do nadnárodních dodavatelsko-odběratelských sítí. To se tak velmi výrazně promítalo například do struktury standardních celopodnikových ERP aplikací, které byly využívány tuzemskými výrobci a distributory ostatních (zbytných) potravin dotazovanými v roce 2007. Téměř třetina z nich již totiž tou dobou využívala špičkové standardní celopodnikové aplikace z produkce firmy SAP.
Na straně druhé však rostoucí nároky na podporu interních procesů ze strany pokročilých ICT řešení narážejí na bariéry v podobě limitovaných finančních a personálních zdrojů, jimiž útvary IT subjektů z tohoto segmentu obvykle disponují. Není tedy divu, že se pracovníci těchto útvarů snaží při uspokojování stále větších nároků na podporu klíčových podnikových procesů ze strany pokročilých ICT řešení využívat nejen všeobecně rozšířená špičková (a patřičně drahá) komerční řešení a technologie, ale také některá řešení a technologie alternativní.
V roli alternativy dominujících standardních celopodnikových ERP aplikací z produkce firmy SAP tak byla v době posledního dotazování využívána poměrně široká škála různých dalších celopodnikových aplikací tuzemské i zahraniční provenience; až na aplikaci MFG/PRO z produkce americké firmy QAD však byly tyto celopodnikové aplikace využívány vždy jen v ojedinělých případech.
Některé z těchto kritických standardních celopodnikových ERP aplikací přitom byly menšími i většími výrobci a distributory ostatních (zbytných) potravin úspěšné provozovány na jejich linuxových serverech. Další produkty typu open source se přitom v těchto podnicích dočkaly také poměrně významného využití ve sféře standardních kancelářských aplikací.
To vše v kombinaci s dozníváním vlny nákladných implementací nových celopodnikových aplikací a s přesunem některých výdajů na pořízení softwaru ze skupiny „investičních“ výdajů do skupiny „průběžných výdajů“ za využívání softwarových licencí pořízených mateřskými koncerny se tak ve vzorku tuzemských výrobců ostatních (zbytných) potravin promítlo mimo jiné i do výrazného poklesu podílu průběžných výdajů těchto subjektů na pořízení softwaru na celkových „investičních“ výdajích na pořízení ICT.
Právě pokles „investičních“ výdajů na pořízení či upgrady software tak byl v posledních letech spolu s důsledky sílícího kurzu české měny zjevně hlavní příčinou výrazného poklesu podílu těchto výdajů na celkových výdajích tuzemských výrobců a distributorů ostatních (zbytných) potravin na pořízení a provoz ICT. Všechny subjekty z tohoto oboru, které byly dotazovány v roce 2007, tak v poslední době utrácely v tuzemsku za pořízení ICT jen necelých 17 % (!) svých více než půlmiliardových každoročních výdajů na pořízení a provoz ICT.
Ze struktury předpokládaných dalších investic výše zmiňované skupiny významných tuzemských výrobců a distributorů ostatních (zbytných) potravin je přitom patrné, že se souběžně s doznívající vlnou nasazování standardních ERP aplikací již postupně začíná vzdouvat vlna implementací pokročilých funkcionalit těchto aplikací či specializovaných dílčích aplikací pro podporu řízení logistických řetězců, operativní podporu prodeje a podporu strategického rozhodování. Nemalé investice přitom budou v těchto společnostech ve střednědobém horizontu příštích cca tří až čtyř let zřejmě směřovat také do řešení pro práci s dokumenty a v neposlední řadě též do řešení internetových, extranetových či intranetových a/nebo řešení pro podporu elektronického obchodování.
Cukrovinky a všeliké další pochutiny spolu s nejrůznějšími konzervovanými potravinami vesměs nepatří mezi nezbytné složky každodenního jídelníčku. O jejich nákupu tak obvykle rozhodují jiná kritéria, než je kručení v břiše. Obdobně, jako je tomu v případě výroby nepřeberného spektra jiného zbytného „luxusního“ zboží, tak také v tomto oboru obvykle dosahují největších zisků nikoliv ti, kdož produkují výrobky s nejlepším poměrem jejich exaktní užitné hodnoty a výrobních nákladů, nýbrž ti, kdož dokáží poptávku po svých výrobcích „věhlasných značek“ sami aktivně vyvolat a poté bezezbytku uspokojit – a právě v jim musí být ICT maximálně nápomocny.
Dotazované subjekty a skupiny subjektů
Balírny Douwe Egberts ***
www.douwe-egberts.cz
Bratři Zátkové Group*
www.brizatkove.cz
Dr. Oetker**
www.oetker.cz
Gusepe a.s.**
www.guseppe.cz
Hamé Group***
www.hame.cz
Intersnack ***
www.chio.cz
Kand**
www.kand.dobruska.cz
Kraft Foods CR***
www.kraft.com
Leros**
www.leros.cz
Marila balírny.***
www.marila.cz
MD logistika*
www.mrazirnydasice.cz
Megafyt-R Group**
www.megafyt.cz
Nestlé CR Group**
www.nestle.cz
Nowaco CR Group**
www.nowaco.cz
Nutricia Deva**
www.deva.cz
Opavia – LU**
www.opavia-lu.com
Tchibo CR Group***
www.tchibo.cz
Unilever ČR, spol**
www.unilever.cz
Vitana*
www.vitana.cz
Záruba M + K**
www.zaruba-mk.cz
* – subjekty či skupiny subjektů, které byly v roce 2007 dotazovány poprvé
** – subjekty či skupiny subjektů, které byly dotazovány opakovaně pouze v letech 2003 a 2007
*** – subjekty či skupiny subjektů, které byly dotazovány opakovaně v letech 1999, 2003 a 2007
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU