Historie Toshiba Corporation

Patří nejen k nejstarším, ale i k nejznámějším japonským firmám. Kdo by neznal notebooky, kancelářskou techniku nebo spotřební elektroniku nesoucí značku Toshiba?

Odborná veřejnost si pak s Toshibou spojuje i strojírenská zařízení, radarové systémy a lékařské diagnostické přístroje. Tento dnes již nadnárodní gigant je ovšem také výrobcem technologií pro jadernou energetiku, komponent pro rychlovlak Cubame-šinkansen či přístrojů pro japonský vesmírný program.

Toshiba vznikla spojením dvou významných japonských podniků, jejichž kořeny sahají do předminulého století, do časů éry Meidži, během níž se do značné míry utvářela podoba moderního Japonska. V období Meidži se země vycházejícího slunce začala vymaňovat z izolace a přetvářet podle evropského vzoru. Státoprávní uspořádání se změnilo na konstituční monarchii, což omezilo strnulou moc šóguna, císařova generalissima, jenž do té doby po feudálním způsobu vládl zemi. Reformy, které podle vzoru západních zemí vyhlásil císař, vytvořily také prostředí pro podnikání. Tím začal pozoruhodný průmyslový rozmach, jehož odvrácenou stranou bylo posílení japonského nacionalismu a modernizace armády.

V té době začalo Japonsko také rozvíjet své územní nároky. Prvním důsledkem byla čínsko-japonská válka, která vypukla v roce 1894. Díky dobře vyzbrojené armádě v ní Japonci hravě zvítězili, Čína musela nejen uznat nezávislost Koreje, odstoupit Tchaj-wan a Pescadorské ostrovy, ale také zaplatit Japonsku válečné reparace. Období Meidži znamenalo pro Japonsko vybudování základů pro průmyslový rozvoj, ale i získání velmocenského postavení ve východní Asii, což mělo později vlivem vzrůstajícího japonského nacionalismu a xenofobie bohužel pro celou oblast - nakonec však i pro samotné Japonsko - tragické důsledky.

GÉNIUS TECHNICKÝCH ZÁZRAKŮ

Za zakladatele Toshiby je považován japonský vynálezce a všeuměl Hisašige Tanaka. Ten ve svých šestasedmdesáti letech založil v roce 1875 manufakturu Tanaka Seizo-sho (Tanakův strojírenský závod), jednu z prvních japonských strojírenských a elektrotechnických firem vůbec.

Hisašige Tanaka, jemuž lidé říkali "karakuri giemon" (génius technických zázraků), prožil většinu svého života v uzavřeném Japonsku, kde vládl řád podobající se středověkému feudalismu. Byl synem prostého řemeslníka, ale přesto si díky své vynalézavosti získal věhlas po celé zemi. Tanaka nenavštěvoval žádné školy, měl však neobyčejný technický talent a schopnost neustálého sebevzdělávání. Od útlého dětství konstruoval a vyráběl řadu podivuhodných mechanických vylepšení a zábavných předmětů, určených jak ke zjednodušení práce, tak i pro pobavení svého okolí. Nejznámější z jeho důmyslných hraček byla loutka Jumihiki Dódži - dokázala vystřelit z luku šíp, který vždy zasáhl terč, umístěný ve dvoumetrové vzdálenosti.

Tanakova vynalézavost se však zdaleka neomezovala pouze na mechanické hračky. Jako první v Japonsku zkonstruoval parní lokomotivu, ačkoli nikdy předtím parní stroj neviděl. Technická řešení, jež použil, čerpal z holandské příručky, respektive pouze z nákresů, která tato příručka obsahovala, neboť holandsky neuměl. Mezi jeho další praktické vynálezy patřila loď poháněná alkoholem či multifunkční mechanické hodiny Man-nen Dokei, které byly ve své době považovány za technický zázrak. Tyto unikátní hodiny, jdoucí na jedno natažení dvě stě dnů, jsou dnes ve vlastnictví Toshiby. Společnost dokonce před třemi lety ve spolupráci s japonským Národním muzeem vědy iniciovala národní projekt s cílem analyzovat mechanismus chronometru Man-nen Dokei. Nakonec byly vytvořeny dvě funkční repliky těchto hodin, přičemž jedna z nich byla vystavena na Expu 2005 v Aiči.

Tanakův obchod v někdejším hlavním městě Kjóto, průmyslovém a manufakturním centru Japonska, byl sice nevelký, ale prosperoval. Jeho tvořivý talent se zde neztratil. Když s příchodem nového císaře začaly reformy, které zahájily zmíněnou éru Meidži, byl už Tanaka ve věku, kdy si lidé zpravidla užívají zasloužený odpočinek. Na ten ale Tanaka nemyslel. Naopak, chopil se příležitosti, o níž snil celý život, a založil si vlastní firmu. Ještě za jeho života hrál Tanakův strojírenský závod klíčovou roli v rozšíření japonské telegrafní sítě.

Když došlo na začátku 20. století k přejmenování Tanakova závodu na Šibaura Seisaku-šó, jednalo se už o velký podnik, který vedle telegrafických přístrojů vyráběl nejrůznější strojírenská a elektrotechnická zařízení. Tanaka byl v té době již patnáct let na věčnosti, ale jeho tvůrčí odkaz žil dál.

JAPONSKÝ EDISON

Druhou firmou, která položila základy nadnárodní korporace Toshiba, byla Tokyo Denki Ltd., první japonský výrobce žárovek. Vznikla rovněž v období Meidži a jejím zakladatelem byl inženýr Ičisuko Fudžioka.

Ičisuko Fudžioka, označovaný dnes jako "japonský Edison", měl zcela odlišné podmínky pro svůj rozvoj než Hisašige Tanaka, jenž se musel spoléhat pouze sám na sebe. Fudžioka především nebyl samoukem - jako nejstaršímu synovi samuraje se mu dostalo skvělého vzdělání. Žil již v době, kdy už se Japonsko zbavovalo uzavřenosti před světem. Při studiu matematiky a fyziky na tokijské univerzitě se seznámil s britským profesorem Williamem Ayrtonem, který mu předal nejnovější poznatky, zvláště z rozvíjejícího se oboru elektrotechniky. Nadaného japonského mladíka příběhy vědců a vynálezců západního světa zaujaly tak, že se rozhodl jít v jejich stopách. Jeho cílem bylo vyrábět elektrické přístroje v Japonsku. Aby si rozšířil znalosti a seznámil se s praxí, vypravil se na studijní cestu do Spojených států. Zde dokonce pracoval ve firmě Thomase Alvy Edisona, tehdejšího "krále vynálezců", jenž ho v mnohém inspiroval.
Po návratu do Japonska přednášel Fudžioka na univerzitě, ale zároveň hledal způsob, jak uskutečnit svůj cíl. Věděl, že musí začít od základů - výrobou žárovek. Podnikatele Šoičiho Mijošiho, jehož seznámil se svým projektem, myšlenka nadchla. Společně v roce 1890 založili společnost Hakunecu-ša & Co., která se zakrátko stala největším japonským producentem žárovek a elektrických lamp.

Fudžioka si sice splnil svůj velký sen, ale to neznamenalo, že tím jeho ambice zůstaly naplněny. Naopak, stejně jako Tanaka zůstal činný do konce svého života. Společně se svými spolupracovníky osobně řídili konstrukci a instalaci prvního japonského elektrického výtahu ve dvanáctipodlažním obchodě Rjónkaku v Asakuse či zajišťovali technologii pro první japonský elektrický vlak. Když se na konci 19. století firma změnila název na Tokyo Denki, šlo již o renomovanou společnost, která byla známa takřka po celém Japonsku. Její prestiž později posílilo obchodní partnerství s Edisonovou General Electric. Tokyo Denki se vedle výroby osvětlovací techniky v té době začala orientovat i na domácí spotřební zboží a přinesla na japonský trh například první elektrickou pračku a ledničku.

Spojením obou firem, Šibaura Seisaku-šo a Tokyo Denki, vznikla v předvečer druhé světové války velká japonská společnost Tokyo Šibaura Denki, pro kterou se zakrátko vžil zkrácený název Toshiba.

EKONOMICKÝ ZÁZRAK

Když japonský militarismus rozpoutal druhou světovou válku ve východní Asii, volnému podnikání to rozhodně nepřálo. Firmy byly nuceny zavést bezohledné programy válečné výroby. Důsledky, které to pro celou zemi mělo, není třeba připomínat. Zato po válce začalo poničené hospodářství znovu nabírat nový vítr do plachet. Ačkoli se japonská společnost i veškerý průmysl se rozvíjely podle amerického vzoru, země si zakrátko našla svou cestu.

Tokyo Šibaura Denki byla jednou z prvních firem, které vstoupily na japonskou burzu. Válka zdevastovala značnou část japonského průmyslu a Toshiba se dostala do nesnází, nicméně s podporou mocné obchodní skupiny Mitsui se z poválečné krize vzpamatovala a začala opět vzkvétat. Pomohla jí k tomu i výrazná restrukturalizace - z rigidního, zčásti ještě feudálního systému hierarchie a řízení se začala tvořit dynamická firma zaměřující se na moderní technologie. V roce 1950 měla Toshiba už podrobně vypracovaný plán, který stanovoval, jak uspět nejen na japonském trhu, ale proniknout i do silně konkurenčního zahraničního prostředí.

Tehdejší výkonný ředitel Tošiwo Dóko vsadil úspěch na inovace, což se vyplatilo. Důkazem je například podíl společnosti na konstrukci prvního japonského počítače TAC. Podnět vzešel od profesora elektroinženýrství Šigeru Mita, jehož inspiroval článek o americkém počítači EDVAC (Electronic Discrete Variable Automatic Computer). Do projektu konstrukce prvního japonského počítače, podporovaného japonským ministerstvem školství, vědy a kultury, se záhy zapojila Toshiba. Zatímco tým Šigeru Mita vyvinul software, úkolem Toshiby bylo zajistit hardwarové součástky.

Počítač TAC, osazený sedmi tisíci elektronkami, byl zkompletován na Tokijské univerzitě v roce 1953, ale do provozu se jej podařilo uvést až v roce 1959. Řada pracovníků, kteří se podíleli na projektu, uplatnila později poznatky při rozvoji japonského počítačového průmyslu.

Díky své jednoduché, ale efektivní strategii položil Tošiwo Dóko nové základy, na kterých začala vyrůstat nadnárodní gigantická společnost. Podařilo se mu výrazně posílit export, zejména na americký trh, kam Toshiba začala dodávat jak průmyslová zařízení (např. turbíny a elektromotory), tak spotřební zboží (televizory, klimatizace, domácí elektrické přístroje). Na konci 60. let zaměstnávala přes 100 tisíc lidí a byla čtvrtou největší japonskou společností.

OD POLOVODIČŮ PO JADERNÉ ELEKTRÁRNY

V roce 1978 společnost oficiálně přijala název Toshiba Corporation. O dva roky později představenstvo jmenovalo výkonným ředitelem Šoičiho Sabu, původním povoláním elektrického inženýra. Že to byla dobrá volba, se ukázalo záhy; Saba měl nejen odborné znalosti, ale i intuici. Věděl, že má-li společnost obstát v mezinárodní konkurenci, nestačí pouze vyrábět kvalitní produkty. Musí stále přicházet s novými, dokonalejšími produkty.

Po analýze trhu se Saba rozhodl posílit výzkum v oblasti polovodičů, počítačů a telekomunikačních technologií. Díky investicím, které směroval do výzkumu polovodičových technologií, se Toshiba zakrátko stala jedním z největších výrobců čipů na světě (viz rámeček Věk flashových pamětí).

Pokud jde o počítače, zaměřil se na mobilní zařízení, což byla, jak se brzy ukázalo, rovněž prozíravá volba. V roce 1985 představila společnost první notebook kompatibilní se standardem IBM na světě. Nesl označení T1100. Byl vybaven procesorem Intel 80C88, namísto pevného disku disponoval pouze floppy diskem, displej měl rozlišení 640 × 200 pixelů. Se svými rozměry a hmotností kolem 4 kilogramů se jednalo o revoluci v oblasti přenosných počítačů. A co víc, notebook měl integrovaný slot pro externí modem - to byl první krůček k integraci on-line komunikace a mobilní výpočetní techniky.

Toshiba T1100 zahájila éru notebooků. Mnozí uživatelé zakrátko objevili výhody mobilních technologií a přenosné počítače se staly běžným artiklem. Rozšíření internetu na začátku 90. let umožňovalo pracovníkům být neustále ve spojení se svou firmou. Toshiba v té době uvedla na trh model T4400 SX, který nabízel podporu linky ISDN, umožňující rychlejší připojení na celosvětovou počítačovou síť.

Následovala řada Portégé - tyto ultramobilní notebooky byly v době svého uvedení na trh o 30 % lehčí než konkurenční produkty a navíc nabízely zdokonalenou konektivitu, zahrnující e-mail, fax i síť LAN. Toshiba Portégé 610TC pak přinesla barevný TFT LCD monitor (9,5" displej nabízel barvy v "true" kvalitě - 16,7 milionu barev).

Od té doby došlo k obrovskému nárůstu výkonu a možností notebooků, přičemž Toshiba si v oblasti přenosných počítačů udržela své výsostné postavení. Přicházela stále s novými mobilními technologiemi a vylepšeními, jednalo se o nové displeje, baterie a technologie pro zvýšení jejich životního cyklu, optické mechaniky, malé pevné disky určené do přenosných počítačů či technologie pro komunikaci s okolím. Vedle zmíněné řady Portégé, zaměřené na mobilitu, nabízí řady Satelitte (jejíž cílovou skupinou jsou domácí uživatelé) a Tecra (která se obrací na podnikovou klientelu). Nejnáročnějším zákazníkům je určena řada multimediálních notebooků Qosmio, jež v sobě kombinuje TV tuner, audio a video přehrávač.

Zatímco notebooky a spotřební elektronika se značkou Toshiba jsou uživatelům ve střední Evropě notoricky známy, o divizích společnosti působících v těžkém průmyslu a energetice vědí zpravidla jen pracovníci daných oborů. Toshiba produkuje obráběcí frézy, elektromotory, elektrické rychlovýtahy, ale také zařízení pro jaderné elektrárny. V minulém roce uspěla ve výběrovém řízení na odprodej jaderně strojírenské firmy Westinghouse, Electric Copany, které vyhlásil koncern British Nuclear Fuels Limited (BNFL). Tato akvizice má podstatně rozšířit podnikání koncernu Toshiba v jaderné energetice, neboť se stane globálním dodavatelem dvou základních typů reaktorů (varných BWR a tlakovodních PWR). Toshiba očekává, že do roku 2020 světový trh v jaderné energetice naroste o padesát procent v porovnání se dnešním stavem, a společnost se tak stane světovým lídrem v jaderných technologiích. Možná to bude banální zakončení, ale nemůžeme si jej odpustit: Co by tomu asi řekli Hisašige Tanaka a Ičisuke Fudžioka?

---

Toshiba Corporation

Nadnárodní společnost s působností v mnoha různých oblastech - od multimegawatových elektráren po nejmodernější úsporné miniaturizované čipové technologie. Součástí korporace je přibližně 300 poboček a dceřiných společností v nejrůznějších zemích světa. Výrobky dodávané společností Toshiba se používají v těžkém průmyslu, dopravě a elektrárnách; po celém světě je však běžnému uživateli Toshiba známa především díky spotřební elektronice (např. televizory, přehrávače DVD, tiskárny, skenery atd.) a informačním a komunikačním technologiím (notebooky, PDA, mobilní telefony). Evropským zastoupením korporace je společnost Toshiba of Europe Limited se sídlem v Londýně. Kromě obchodních aktivit provozuje společnost Toshiba v Evropě také oddělení výzkumu a vývoje - jedná se o jedno z mnoha výzkumných a vývojových středisek společnosti mimo Japonsko.

Z historie společnosti Toshiba

1875 Založení manufaktury Tanaka Seizo-šo.
1890 Založena společnost Hakunecu-ša, první japonský výrobce žárovek.
1899 Hakunecu-ša přejmenována na Tokyo Denki.
1904 Tanaka Seizo-šo přejmenována na Šibaura Seisaku-šo.
1930 První japonská elektrická pračka a lednička.
1939 Spojením Šibaura Seisaku-šo a Tokyo Denki vznikla Tokyo Šibaura Denki, neoficiálně označovaná jako Toshiba.
1942 Toshiba vyrobila první japonský radar.
1959 Společnost představuje první tranzistorový televizor a mikrovlnnou troubu.
1964 Získání zakázky na elektrické vybavení rychlovlaku Tókaidó-šinkansen.
1967 První automatická čtečka poštovních směrovacích čísel.
1970 První barevný videotelefon.
1978 Společnost oficiálně přejmenována na Toshiba Corporation.
1981 Toshiba vyvinula první japonské diagnostické zařízení založené na magnetické rezonanci (MRI).
1984 NOR flash paměť (viz rámeček Věk flashových pamětí)
1985 T1100, první laptop kompatibilní se standardem IBM na světě.
1987 Tzv. Toshiba-Kongsberg skandál, společnost ilegálně dodávala strategicky významné komponenty Sovětskému svazu a zemím východního bloku.
1989 NAND flashová paměť.
1996 Subnotebook Libretto.
1998 Toshiba vyvinula MPEG-4, formát pro kompresi video dat.
2001 Kontrakt s Orion Electric posílil Toshibu na americkém trhu.
2004 Představen 0,85palcový harddisk, využitelný v mobilních zařízeních. Ve spolupráci se společností Canon vyvinula Toshiba SED (Surface-conduction Electron-emitter Display), technologii nové generace plochých obrazovek.
2005 Toshiba oslavila 130 let úspěšného působení na trhu. Společně s firmami Hitachi a Matsushita založila Toshiba společnost IPS Alpha, zaměřenou na výrobu LCD panelů.
2006 První přehrávač HD DVD na světě.
2007 Portégé R500, nejlehčí notebook na světě (779 gramů).

Věk flashových pamětí

Flashové paměti používá dnes skoro každý, mnozí, aniž si to uvědomují. Nemusí to být totiž zrovna "fleška" s UBS konektorem, flashové paměti s NAND čipem začínají být všudypřítomné.

Základ technologie flashové paměti vyvinul v roce 1984 ve výzkumném středisku společnosti Toshiba japonský fyzik Fudžio Masuoka (tzv. NOR flash). Řešení vzešlo ze snahy vylepšit DRAM paměť, která ztrácí svůj datový obsah při odpojení od elektrického proudu. Technologii si se svými spolupracovníky Masuoka nechal patentovat pod názvem Electrically Erasable, Programmable Read-Only Memory (EEPROM). Jeden z jeho kolegů ji ovšem začal označovat "Flash" (blesk), který se později vžil. Toshiba si bohužel uvědomila význam vynálezu až v roce 1988, kdy obdobné řešení představil Intel. Masuoka o rok později technologii zdokonalil (tzv. NAND flash), ale v témž roku přišla se stejným řešením společnost Samsung Corporation, dnes hlavní konkurent Toshiby v oblasti NAND flashových pamětí.

Technologie NAND flashových pamětí se ukázala jako extrémně perspektivní a Toshiba stejně jako její konkurenti investují nemalé prostředky jak do vývoje, tak i do stavby produkčních kapacit. NAND čipy našly široké využití v různých typech paměťových karet (např. SD Card, SmartMedia a CompactFlash), jsou základem paměťových médií používaných v mobilních zařízeních: v mobilních telefonech, digitálních fotoaparátech či přehrávačích digitalizované hudby. Odtud ona na začátku zmíněná všudypřítomnost. NAND flashové paměti se začínají objevovat i v počítačích. Buď samostatně, anebo jako součást - či spíše jakási nadstavba - pevných disků. Výhody, které s sebou přinášejí hybridní pevné disky používající NAND čipy, zahrnují výrazné snížení spotřeby energie a váhy vůči klasickým diskům, odolnost proti nárazu, urychlení náběhu a celkového provozu počítače.

Analytici předpokládají, že poptávka po NAND flash pamětech v následujících letech stále výrazně poroste. Z tohoto důvodu Toshiba v roce 2006 oznámila, že ve spolupráci se společností SanDisk vybuduje továrnu na NAND flash paměti za 5,2 miliardy dolarů. Nový závod bude stát v prefektuře Iwate na severu Japonska a zahájí výrobu již v roce 2008.

Osobnosti Toshiby

Hisašige Tanaka (1799-1881), japonský vynálezce a podnikatel, zakladatel Tanaka Seizo-šo, první japonské společnosti, která vyráběla telegrafické přístroje; technik a vynálezce, známý po celém Japonsku jako "génius technických zázraků" (karakuri giemon). Od roku 2005 uděluje Toshiba cenu Hisašigeho Tanaky, která je předávána nejlepším výzkumným pracovníkům společnosti.

Ičisuke Fudžioka (1857-1918), japonský vědec a podnikatel, historiky je označován jako "japonský Edison". Spoluzaložil firmu Hakunecu-ša, prvního japonského výrobce žárovek. Díky osobnímu přátelství navázal spolupráci s Edisonovou společností General Electric. Zkonstruoval první japonský elektrický vlak, zasloužil se o vznik první japonské elektrické dráhy, v Tokiu řídil stavbu pěti elektráren.

Tošiwo Dóko (1893-1988), japonský manažer; v 50. a 60. letech CEO společnosti Toshiba. Zasloužil se o vstup společnosti na mezinárodní trhy. Později prezident Japonské federace ekonomických organizací (Keidanren). Byl rovněž předsedou rady dohlížející na privatizaci japonských železnic. Založil vysokou školu pro japonské dívky, kterou po dlouhá léta finančně podporoval. (Zvláštností je, že i v době, kdy působil v nejvyšších manažerských funkcích, odmítl limuzínu s osobním řidičem a do práce dojížděl vlakem.)

Tadaši Okamura (*1938), japonský manažer. Vystudoval práva na univerzitě v Tokiu a ekonomii na americké univerzitě ve Wisconsinu. Ve společnosti Toshiba působí od roku 1975, vystřídal řadu vysokých postů, v letech 2000-2004 prezidentem a CEO společnosti, v současnosti předseda správní rady Toshiby. Dokázal udržet společnost v černých číslech v nesnadných letech japonské recese a splasknutí "internetové bubliny"; zasloužil se o posílení investic do výzkumu (např. nanotechnologie, mezinárodní projekt technologie jaderné fúze). Jako předseda představenstva usiluje o prohloubení spolupráce s Evropskou unií: zasazuje se o harmonizaci patentového systému, spolupráci ve vědeckém výzkumu a výměnu studentů a pedagogů.

Fudžio Masuoka (*1943), japonský fyzik. Vystudoval fyziku a elektrotechniku, studium ukončil v roce 1971doktorátem na univerzitě v Tóhoku. Téhož roku nastoupil do výzkumného střediska Toshiby, kde byl zaměstnán do roku 1994. Při práci na DRAM paměti vyvinul NOR flash paměť. Později tuto technologii zdokonalil (NAND flash paměť). V současnosti profesor na univerzitě v Tóhoku.

Acutoši Nišida (*1943), japonský manažer, současný prezident a CEO společnosti Toshiba. Vystudoval politologii a ekonomii na univerzitě Waseda a právo na univerzitě v Tokiu. Do společnosti Toshiba nastoupil v roce 1975, bezmála za deset let se stal viceprezidentem Toshiba Europe. Od roku 1995 vedoucí manažer divize osobních počítačů. Po řadě vysokých postů byl v roce 2004 jmenován prezidentem a výkonným ředitelem Toshiba Corporation.

Hideo Katoaka (*1966), japonský vědec. Od roku 1987 pracuje ve vývojových střediscích Toshiby. Jeho tým vyvíjel první webové stránky společnosti a zajišťoval strategii on-line prodeje. Podílel se na vývoji technologie HDD a DVD drive. Stal se prvním laureátem ceny Hisašigeho Tanaky.

Poznámka editora: Tento článek je z října 2007, nyní je již soubor DVD vs. Blu-ray rozhodnut, více zde:
http://www.pcw.cz/pcw.nsf/hardware/Toshiba_hodila_rucnik_do_ringu_HD_DVD
http://www.pcw.cz/pcw.nsf/redakcni-blok/Toshiba_bude_spolupracovat_se_Sony

HD DVD versus Blu-ray Disc

V současné době se ve většině zemí přechází na digitální televizní vysílání. S příchodem televizorů schopných zobrazovat obsah s vysokým rozlišením (high-definition, HD) byl nevyhnutelný příchod technologie schopných zaznamenat vysílání v HD kvalitě. Problémem je, že se tato technologie objevila ve dvou konkurenčních řešeních. První je HD DVD, za kterou stojí Toshiba; druhou Blu-ray Disc, kterou prosazuje Sony. Tyto technologie jsou přitom neslučitelné; přehrávače HD DVD nerozeznávají disky Blu--ray a naopak.

Základem obou technologií je modrý laserový paprsek, který má kratší vlnovou délku než červené lasery v nynějších DVD zařízeních. Disky tak mohou ukládat data ve větší hustotě, která je pro obraz s vysokým rozlišením nezbytná. K tomu je zapotřebí mít ale i televizor s HD, aby si divák mohl vychutnat výrazně ostřejší a jasnější obraz.
Souboj HD technologií dnes rozděluje výrobce elektroniky, počítačů a filmové nahrávací společnosti do dvou soupeřících táborů. Za HD DVD Toshiby stojí například Sanyo, Microsoft, Intel nebo Universal Studios, za Blu-ray Panasonic, Philips, Apple Computer, Dell nebo Walt Disney. Neschopnost Toshiby a Sony dohodnout se na jednotném formátu připomíná situaci před 25 lety, kdy proti sobě stály technologie videa VHS a Betamax, a spotřebitele to také nutilo dělit se do dvou táborů. Současný spor má ale navíc historické pozadí, které sice zákazníky nemusí zajímat, ale hraje nemalou roli. Počátky laserově čitelných disků sahají do roku 1969, kdy Philips vyvinul laserově čitelné médium. Z něj se pod velkým vlivem Sony za dalších zhruba deset let vyvinula obdoba dnešního CD - MultiMedia Compact Disc (MMCD). Do hry vstoupila i Toshiba a Super Density Disc (SD) a posléze IBM, které pomohlo zmírnit třenice mezi konkurenčními formáty. Díky tomu v polovině 90. let vznikl dnešní DVD formát. Problémem je, že DVD předcházelo několik rozdílných konkurenčních formátů. Ti, co neuspěli, jak původně předpokládali, začali pracovat na novějších generaci. The Professional Disc for DATA (PDD/ProDATA) se tak stal základem dnešního Blu-ray Disku (Sony), Advanced Optical Disc pro změnu základem HD DVD (Toshiba).

Formát HD DVD byl standardizován organizací DVD Forum. Umí uložit až 15 GB do jedné vrstvy, 30 GB do dvou vrstev. Toshiba má však údajně novou technologii HD DVD disku o kapacitě až 60 GB. HD DVD navíc podporuje technologii iHD, což je standard vyvinutý společně společnostmi Microsoft a Walt Disney Co. Jedná se interaktivní vrstvu v jazyce XML, která je integrována do operačního systému Windows Vista. Tato technologie nabízí u filmů větší interaktivitu, například grafické nabídky mohou být zobrazeny nad spuštěným filmem. Microsoft navíc prodává doplňkovou jednotku HD DVD pro svou hrací konzoli Xbox 360.

Formát Blu-ray dovoluje nahrát 25GB dat na disk. Plány výrobců ovšem počítají s médiem, které nabídne kapacitu 50GB. Jako interaktivní vrstvu používá Blu-ray technologii BDJ založenou na jazyce Java. Podporu Blu-ray samozřejmě umožňuje konzole PlayStation 3.

Oba nové konkurující si formáty mají přitom leccos společného. Například stejný druh 405nm "modrého" laseru. Liší se ale způsobem záznamu a hlavně hustotou uložených informací. Což znamená, že formáty nejsou vzájemně kompatibilní. Liší se i tloušťkou plastu ochraňujícího datovou vrstvu (0,6 mm u HD DVD, 0,1 mm u Blu-ray). Paradoxně právě poslední zmíněný rozdíl je i důvodem vyšší ceny Blu-ray oproti HD-DVD. Pro výrobu Blu-ray bylo totiž nutné vytvořit nová výrobní zařízení. HD-DVD oproti tomu používá stejný systém jako běžné DVD. Disky HD DVD lze snadno vyrábět jako hybridní disky v duálním formátu s obsahem SD (Standard Definition) na jedné straně a obsahem HD na druhé. Zakoupený disk v duálním formátu může uživatel přehrávat na současném přehrávači SD DVD, dokud si nepořídí přehrávač HD DVD. Na druhou stranu menší ochranná vrstva u Blu-ray znamená, že na samotném disku je více prostoru pro další datové vrstvy.

Bitva mezi dvěma technologickými formáty médií s vysokým rozlišením se zdá být podle průzkumových agentur patová a připraví firmy o miliardy dolarů tržeb. Agentura Screen Digest odhaduje, že místo obecně očekávaných 39 miliard dolarů, které by se mohly utržit za novou generaci DVD v USA, Evropě a Japonsku do roku 2010, dosáhnou tyto tržby kvůli válce formátů jen 11 miliard dolarů... Anebo bude všechno jinak a trh opanují hybridní přehrávače, umožňující přehrát oba formáty (tyto mechaniky již vyvinula jihokorejská společnost LG Electronics) , anebo dokonce hybridní formát disku, například nedávno ohlášený Total Hi Def (THD), obsahující údajně na jednom médiu obě technologie, HD DVD a Blu-ray, který hodlá uvést společnost Warner Bros.

Bitva formátů
HD DVD: Toshiba, NEC, Sanyo, Microsoft Corporation, Intel Corporation, Kenwood, Paramount Home Entertainment, New Line Cinema, Warner Home Video a HBO.
Blu-ray Disc: Sony, Panasonic, Philips, Apple Computer, Hitachi, Dell, Sharp Corporation, Sun Microsystems, TDK Corporation, Thomson, Walt Disney Motion Pictures Group, Twentieth Century Fox, Lions Gate Home Entertainment a Warner Bros.
Některé společnosti, např. Hewlett-Packard či LG Electronics, podporují oba formáty.