Hlavní navigace

Firemní aplikace na křižovatce

1. 2. 2004
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Jedním z klíčových problémů, před který jsou firmy postaveny při vývoji podnikových aplikací, je nepochybně volba vhodné vývojové platformy. Při takovém rozhodování je potřeba vzít v úvahu množství různých hledisek a kritérií, neboť bude mít dopad nejen na průběh celého projektu, ale i na začlenění nového systému do stávající infrastruktury společnosti. V současnosti přitom proti sobě stojí dva hlavní konkurenti – .Net a J2EE, a každý z nich s sebou přináší určité výhody i nevýhody. Zcela novou dimenzi pohledu na tyto alternativy dává stále širší adopce standardu XML a na něm založených webových služeb.

X ML, webové služby, Java či .Net, to jsou výrazy, kolem nichž se v současnosti točí prakticky každá diskuse týkající se vývoje podnikových aplikací, jejich integrace v rámci firemní infrastruktury i propojení s okolním světem. Právě J2EE, tedy podniková verze Javy, a .Net představují dvě dominantní platformy, na nichž jsou takové aplikace založeny, a každá přitom nabízí specifické možnosti. XML (a na něj navazující standardy) a architektura webových služeb však problematiku volby vhodné platformy posouvají ještě dál.

XML pro výměnu dat
XML je zkratkou pro eXtensible Markup Language, pro značkovací jazyk, který je výsledkem aktivit konsorcia W3C. Představuje otevřený formát pro ukládání strukturovaného (nebo semi-strukturovaného) textu, jeho šíření i publikaci. Umožňuje vytvořit pomocí tagů (značek) webový dokument, přičemž ale nepopisuje vzhled textu, nýbrž jeho význam.
Jeho role je však dnes mnohem širší, a tak lze říci, že XML obecně popisuje informace předávané mezi aplikacemi či počítačovými systémy, tedy komplexní datové struktury, které jsou určeny nejen k pub­likování, ale i pro komunikaci různých sy­stémů a aplikací – můžeme pak mluvit o samopopisujících informacích, které dokáže klientský program interpretovat a přímo provádět definované funkce (bez nutnosti nového připojení k serveru). Jedná se o tzv. metajazyk, tedy jazyk, který lze využít i pro popis dalších jazyků.
O významu, který v dnešní době XML hraje v oblasti informačních technologií, svědčí jeho rostoucí adopce ze strany softwarových dodavatelů. Typickým příkladem je oblast databází – tu lze v současnosti rozdělit na dva proudy: Tím prvním jsou tzv. nativní XML databáze, které byly přímo vyvinuty tak, aby mohly pracovat s XML dokumenty. Jejich protipólem jsou pak tradiční relační databáze – především přední dodavatelé z této oblasti si uvědomili rostoucí význam XML pro firemní infrastrukturu a začali nabízet nadstavby, které umožňují XML dokumenty zpracovávat. V dalších verzích relačních databází by mělo být XML podporováno přímo v jejich jádru.
Nesmíme opomenout ani podporu XML v oblasti kancelářských balíků – donedávna byl standard podporován pouze v open source balíku OpenOffice.org (a jeho komerčním protějšku StarOffice, který dodává firma Sun), s uvedením nové verze Office 2003 jej však na podzim loňského roku začala ve svých kancelářských aplikacích v širokém měřítku podporovat i společnost Microsoft. Rodina doplňujících či rozšiřujících standardů založených na XML je velmi široká, definovány jsou i standardy, jejichž prostřednictvím mohou aplikace napsané v Javě nebo provozované na platformě .Net přistupovat k datům v dokumentu.

Více v BW 2/2004