Důstojník pro katastrofy

Interaktivita internetu spolu s jeho dostupností uvádí do života mnoho z představ, které se vynořily už při počátcích jeho využívání. Vedle bohatého obsahu, stahování a sdílení hudby, her a filmů, elektronického obchodování a postupné personalizace služeb se začalo vytvářet velké množství všelijakých zájmových komunit.

Lidé se sdružují a živě komunikují, vzniká nesčetně blogů, obsah s informacemi, obrázky a nejrůznějšími nahrávkami se přelévá sem a tam. Nemusí jít vždy o bezvýznamné klábosení – některé komunity získávají často nečekanou sílu. Příkladem mohou být spotřebitelské weby silně znepříjemňující život firmám, které se ke svým zákazníkům nechovají tak, jak by měly. Jejich prostřednictvím totiž spotřebitelé získali hlas, který je zatraceně slyšet. Nemusí mít vždy pravdu, ale rozumný výrobce nebo obchodník dnes musí počítat s tím, že na většinu jeho hříchů se dřív nebo později přijde a účet potom může být hodně vysoký.

Další zajímavé komunity představují sdružení lidí, které spojuje nějaký koníček. I zde vznikají hodnoty – v některých případech přímo na webu (např. texty, fotografie, videa), jinde se tok informací a znalostí zúročí zpětně v reálném světě. Klasicky jde o předávání zkušeností mezi lidmi se společnými zájmy, např. mezi chovateli takřka čehokoliv včetně vychovatelů vlastních či cizích dětí.

Tento spontánní, dobrovolný a tedy velmi přirozený brainstorming neušel firmám, takže se začínají zkoumat způsoby, jak využívat nápady a připomínky klientů a uživatelů. Pokud firma jde na věc chytře, zavře oči a uši před chronickými prudiči a exhibicionisty, ale udrží je otevřené pro věcné a chytré připomínky, může ze záplavy hlušiny vytěžit i drahý kov. Příkladem může být vývoj různých spotřebičů – pomocí komunity je možné otestovat reakce na různé uvažované směry rozvoje a získat i další nápady. Taková komunita, která se podílí na vývoji výrobku, bývá potom vděčnou cílovou skupinou pro jeho prodej. Takže se touto cestou sfoukne i pěkný kousek marketingu.

No a mě napadlo, co kdyby obce sebraly odvahu a vytvořily takovéto komunitní weby pro své občany. Dát lidem hlas, který by byl dokonce poslouchán! Diskutovat se může takřka o všem – o nové výstavbě i renovacích, o kvalitě městských služeb i služeb samotného úřadu, o dopravě, stavu silnic, obchodní síti, zdravotnictví, korupci... Už vidím jak si říkáte: „To by byl ale pěkný mazec! Do toho by žádná obec nešla. Ani ta nejmenší!“

Ale stejně by to bylo pěkné: obec by v takovém případě musela najít schopného člověka, nepostrádajícího inteligenci, a to včetně té sociální, schopného komunikovat a dostatečně otrlého, aby bez úhony na zdraví přežil všechny ty nadávky, které by se na něj ze začátku zákonitě snesly. Takového styčného důstojníka s veřejným míněním, tedy z počátku hlavně důstojníka přes stížnosti, pomluvy a katastrofy.

Pokud by však obec ustála první nápor rozbouřených emocí svých občanů, mohlo by zastupitelstvo z jejich připomínek hodně vytěžit. Pravda pouze tehdy, pokud by opravdu stálo o to, sloužit svým občanům. Ne, nesmějte se! Já skutečně věřím, že ve vedení obcí existují i slušní, schopní a nezkorumpovaní lidé, kteří mají zájem na tom, aby jejich vesnice, městečko nebo město prosperovalo, aby se tam lidem dobře žilo.

Koneckonců, jestli si svá práva začínají s pomocí internetu vynucovat lidé v pozici spotřebitelů, proč ne jako občané?


Foto: autorka