Následující text se soustředí spíše na obecnější „rámec“ a historii pandemií. Chřipku způsobují RNA viry z rodu Orthomyxoviridae – RNA viry mají na rozdíl od zbytku živé přírody svou genetickou informaci zapsanou nikoliv do DNA, ale do RNA.
Chřipkové viry s člověkem koexistují dlouho, o epidemiích máme doklady už ze starověku. Za peloponéské války na konci 5. stol. př. n. l. se krátce po moru prohnala těžce zkoušenými Athénami také epidemie chřipky. Až do objevu mikroorganizmů se o podstatě nemoci samozřejmě vědělo jen málo. Dnešní název chřipky (influenza, flu…) pochází z italského slova znamenající prostě „vliv“ – vypuknutí chřipkové epidemie se ve středověku přičítalo vlivu hvězd. Bizarní je, že tuto představu v určité míře oživil i nedávno zemřelý britský astrofyzik Fred Hoyle (mj. autor dnes rozšířeného označení Velký třesk – Big bang, které ovšem Hoyle jako zastánce konkurenční teorie mínil posměšně). Vyšel přitom z hypotézy panspermie, která tvrdí, že zárodky života se na Zemi kdysi dostaly z vesmíru; Hoyle ovšem ke stáru přišel s krajně extrémním pohledem, kdy tvrdil, že celý proces probíhá i dnes a chřipkové epidemie roznášejí komety. I tak mohou končit vědecké kariéry…
Samotný virus chřipky byl sice identifikován až ve 30. letech 20. století, strach z globálních chřipkových epidemií však existuje již více než 100 let. Největší úder přišel na konci první světové války, kdy se světem prohnal virus tzv. španělské chřipky, který měl na svědomí více obětí než válečné zákopy – odhadem až 50 milionů mrtvých. Z mrtvých těl se před několika lety podařilo tento zabijácký virový kmen izolovat a díky kombinaci archeologie a sérologie máme k dispozici dokonce i vzorky viru, který způsobil předešlou pandemii v letech 1898–1901.
Porovnáním tehdejších variant virů s těmi současnými dokážeme vzniku chřipkových epidemií porozumět už docela dobře. Nové chřipkové viry samozřejmě vznikají běžnými mutacemi, tedy chybami při kopírování genetické informace. Rychlost mutací je nepříjemná, i proto můžeme chřipkou po roce onemocnět znovu a ani očkování nedává úplnou ochranu. Zdrojem skutečných pandemií ale nejčastěji bývá rekombinace mezi viry lidskými a viry jiných živočichů. Právě tak vznikl i virus prasečí chřipky, který podobně jako např. španělská chřipka spadá do skupiny H1N1 (typy chřipkových virů a výklad příslušné terminologie podává např. česká Wikipedie). Právě určité podobnosti mezi oběma typy virů byly jednou z příčin znepokojení nejen v médiích, ale i mezi vědci.
Vztah mezi člověkem, ptáky a vepři je z hlediska chřipkových virů docela komplikovaný a žurnalistická označení jednotlivých chorob skutečnost docela nevystihují. Prase (další informace vycházejí především z publikace Jiří Havlík, Jiří Beran: Chřipka – klinický obraz, prevence a léčba) obvykle funguje jako „míchací nádoba“. Chřipkové viry drůbeže nedokáží téměř nikdy infikovat člověka – a naopak. Zdrojem pandemie proto bývají především místa, kde žijí vedle sebe lidé, prasata a drůbež v otevřených chovech (na domácí drůbež mimo uzavřené chovy se virus přenáší i od divoce žijících ptáků).
Prase může být infikováno různými typy virů a právě ve vepřích potom dochází ke genovým rekombinacím, kdy si „ptačí“ a „lidské“ viry vyměňují genetickou informaci. Výsledkem této rekombinace jsou nové typy virů, někdy schopné nakazit i člověka a mezi lidmi se dále přenášet. Lidský imunitní systém rozpoznává chřipkový virus především podle jeho povrchových proteinů (antigenů); pokud zde dojde k rozsáhlým mutacím, může vzniknout virus, který je pro bílé krvinky člověka neviditelný. Proti kmenu se změněnými antigeny také pouze velmi omezeně účinkují vakcíny na předešlé kmeny, stejně jako imunita získaná „normálním“ onemocněním.
Výroba vakcíny proti specifickým virovým proteinům obvykle trvá okolo půl roku. To je zhruba i horizont pro vznik účinné vakcíny proti chřipce prasečí; u tohoto viru verze A/H1N1 se již podařilo kompletně zmapovat jeho genetickou informaci. Vědecký tým, který vedl nositel Nobelovy ceny za imunologii Peter Doherty, však i přes velkou proměnlivost chřipkových virů soudí, že by proti nim mohla být časem nalezena nějaká univerzální vakcína. Peter Doherty a Steven Turner z univerzity v australském Melbourne totiž dospěli k závěru, že určitá skupina chřipkových proteinů je přece jen relativně konzervativní – a právě proti nim by mělo směřovat očkování i následná imunitní reakce organizmu. Proti povrchovým proteinům viru, které mu umožňují pronikat do buněk hostitele, jsou cíleny i léky pro již nemocné – zřejmě nejznámějším zástupcem protichřipkových farmak je dnes Tamiflu a Relenza.
Ekonomické škody
Přepočítávat lidské oběti na ekonomické škody se může zdát cynické, ale finanční dopad je jistě jedním z kritérií závažnosti epidemie. Už v případě předešlé hrozící pandemie ptačí chřipky před třemi lety Světová banka odhadovala, že ekonomické škody by mohly dosáhnout až bilionů dolarů. Tehdy takové číslo působilo jako zcela šokující, v době dnešních ztrát velkých bank a obřích rozpočtových deficitů již tak astronomickou povahu nicméně nemá. Faktem je, že na jedné straně odhad Světové banky (naštěstí) nevyšel, současně to ale neznamená, že ekonomický dopad těchto událostí je zanedbatelný. V roce 2003 epidemie SARS způsobila škodu vyčíslenou na 40 miliard dolarů zcela reálně. Při chřipkové pandemii v roce 1968 (tzv. honkongská chřipka) onemocnělo v USA 15 % obyvatelstva a škody pouze v USA byly odhadnuty na 71 miliard dolarů (v tehdejší hodnotě měny).
V době hrozící pandemie ptačí chřipky se na riziko zcela seriózně připravovaly i IT firmy a v americkém vydání CIO vyšel článek, který mj. doporučoval, aby si „společnosti vytvořily seznam pracovníků, kteří jsou pro chod podniku nezbytní, a vypracovaly strategii, jak jim umožnit po delší dobu pracovat z domova. Příslušní plánovači musejí být připraveni i na to, že jejich klíčoví IT pracovníci zemřou nebo že chod podniku bude na určitou dobu výrazně omezen, či dokonce zastaven. Po odeznění pandemie je pak třeba firmu znovu rozběhnout.“ Z tohoto hlediska je současná mediální panika kolem chřipky prasečí ve skutečnosti ještě docela mírná.
Světová zdravotnická organizace (WHO) zatím odmítá, že by její varování byla přehnaná. Z rychlosti šíření viru v Mexiku plyne, že jeden nemocný v průměru nakazí 1,4 až 1,6 dalších lidí. „Na běžnou chřipku v Česku umřou tisíce až desetitisíce lidí. Umírají ale především ti s oslabenou imunitou, osoby žijící v neadekvátních podmínkách nebo lidé v rizikových věkových kategorií. V tomto kontextu chřipka A/H1N1 vůbec nevypadá jako kdovíjaký zabiják,“ uvedl nicméně Karel Daniel, prezident Komory veterinárních lékařů ČR pro Lidové noviny. Faktem je, že ačkoliv panika vypukla již několikrát, od honkongské chřipky na konci 60. let 20. století k žádné rozsáhlejší chřipkové epidemii s větší úmrtností ve skutečnosti nedošlo. Přesto se ale vzhledem k vlastnostem chřipkového viru očekává, že k ní dojít může.
Jednou z technologií, která se vyvíjí v ČR a nabízí i ochranu před budoucími chřipkovými pandemiemi, představují nanovlákna (průměr 50 až 200 nm), na nichž pracuje Technická univerzita v Liberci společně s firmou Elmarco. Tkaniny z tohoto materiálu jsou tak jemné, že by kromě bakterií dokázaly zachytit i viry, a hodí se proto na výrobu dýchacích roušek. Průmyslová výroba těchto vláken je založena na stroji Nanospider.
Viry vs. bakterie
Zajímavé je, že poslední hrozící pandemie – dvě chřipkové a SARS – měly na svědomí viry. Měli bychom se snad namísto investic do vývoje antibiotik soustředit spíše na boj proti virům?
Celá věc ale není jednoznačná. Mikrobiologové ze Silver Spring Armed Forces Health Surveillance Center v Marrylandu například na základě studia historických záznamů přišli s tezí, že virus španělské chřipky by sám o sobě způsobil onemocnění jen mírnějšího průběhu. Chřipkový virus ovšem hubil buňky v dýchacím traktu a tím otevřel cestu k invazi bakterií způsobujících sekundární infekce, hlavně zápal plic. Podle autorů nového výzkumu by v případě smrti na chřipku většina lidí umírala do tří dnů, k tomu však docházelo v minimu případů, častější byla smrt za týden až za dva, což právě odpovídá průběhu zápalu plic. Průzkumy tehdejších vojenských lékařských záznamů údajně také ukazují, že smrt přednostně kosila nové rekruty, kteří nebyli adaptováni na místní podmínky. To příliš neodpovídá pandemii nově zmutovaného chřipkového viru, na něj by nebyl adaptován nikdo.
Autoři výše uvedeného výzkumu z toho usuzují, že ač si pandemie spojujeme spíše s viry než s bakteriemi, i u chřipky zabíjejí spíše sekundární infekce. Mnoho lidských životů by proto zachránil právě intenzivnější vývoj nových antibiotik.
Na pomoc přichází grid
IBM a Lékařská fakulta Univerzity v Texasu odstartovaly projekt využití virtuálního superpočítače IBM World Community Grid k výzkumu potenciálních léků na nové i rezistentní kmeny chřipkového viru. Grid obsahující 1,2 milionu zapojených počítačů bude sloužit k identifikaci chemických sloučenin, které by s vysokou pravděpodobností mohly zastavit šíření těchto virů. Takto vytipované látky se pak začnou testovat v laboratorních podmínkách.
Chřipka podle Googlu
Google nedávno spustil projekt Experimental Flu Trends For Mexico, který se pokouší sledovat šíření mexické chřipky. Google, respektive jeho nezisková sekce Google.org, již zhruba půl roku provozuje i službu, která odhaduje míru rizika chřipkových epidemií pro jednotlivé státy USA. Riziko je (u Googlu logicky) predikováno podle toho, v jaké míře uživatelé informace o chřipce prostřednictvím Googlu hledají. Sledována jsou i slova označující typické příznaky onemocnění.
Google k úspěchu potřebuje se slušnou úspěšností zjistit, kde se daný uživatel fyzicky nachází, což však už dnešní technologie umožňují poměrně spolehlivě. Výsledkem je odhadovaný počet osob, které daný den chřipkou onemocní. Google tvrdí, že před uvedením služby zkontroloval zpětně funkci mezi počtem dotazů a počtem skutečně nakažených (ty získal z reálných lékařských statistik), na základě čehož otestoval, zda model adekvátně popisuje realitu. Pokud se celý projekt osvědčí v případě chřipky, plánuje ho Google rozšířit i na další choroby.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU