Dejte šanci desktopům!

Přesto se do něj prozatím ve velkém pouští jen málo IT oddělení. Rovnice virtualizace desktopů totiž není tak prostá a jednoznačná jako v případě serverů.

Zaklínadlo nižších celkových nákladů na vlastnictví (TCO) může znít kouzelně, přechod na virtuální desktopy je ale obvykle dražší než pouhé „osvěžení“ fyzických strojů, nemluvě o tom, že s ním může souviset řada na první pohled skrytých nákladů a někte­ré prozatím jen obtížně řešitelné problémy v čele s off-line přístupem. Přesto před sebou virtuální desktopy mají skvělou budoucnost a právě nyní je ten pravý čas, kdy začít přinejmenším s pilotními projekty v této oblasti.

Nejsou všechny stejné

Existují v podstatě dva základní typy virtuálních desktopů: lokálně virtualizované, které běží v chráněné bublině na klasickém PC, a hostované, kdy je virtuální desktop uložen a provozován v datovém centru a uživateli pouze na dálku na obrazovku PC či tenkého klienta „promítán“.

Aby vše nebylo úplně snadné, liší se i jednotlivé technologie nabízené jak třemi hlavními hráči na poli virtualizace, tedy Citrixem, VMware a Microsoftem, tak dalšími menšími či specializova­nými dodavateli. Vedle virtuálních strojů běžících nad hostitelským operačním systémem (například Linux či Windows) se objevují první hypervizory běžící podobně jako u virtuálních serverů na „holém železe“, a nově na trh přicházejí řešení schopná hybridního provozu lokálního a hostovaného, spojující výhody obou a schopné uspokojit i mobilní uživatele.

Nestojí stejně

Zatímco v případě serverové virtualizace je dnes již běžné získat hypervizory zdarma a platit pouze (a především) za nezbytné nástroje pro správu virtuální infrastruktury, v případě desktopů se licenčním poplatkům, přinejmenším prozatím, nevyhnete – pohybují se řádově od jednoho do pěti tisíc korun, přidat k nim ale musíte ještě licence za software běžící na virtuálních strojích, náklady na infrastrukturu datového centra (kde se často zapomíná na úložiště) a tenké klienty u hostovaného řešení, cenu klasických koncových PC (stolních či notebooků) u lokálních či kombinovaných řešení a v neposlední řadě též možná potřebný upgrade síťové infrastruktury či nástroje pro správu virtuálních desktopů.

V konečném důsledku tak sice s virtuálními desktopy můžete ušetřit, nebude to ale hned – návratnost v horizontu 6–2 měsíců je spíše utopií, realita je převážně v řádu několika let. Kouzlo v tomto případě není ve vysokém procentu úspor, ale v objemu. Zatímco u serverů se i ve velkých podnicích pohybujete řádově maximálně ve stovkách, u desktopů se může jednat o tisíce.

Mnohem složitější

Koncové stanice jsou přítomny nejen ve větším počtu, ale také v pestřejší škále – proto je dobré jejich virtualizaci svěřit těm, kdo se o ně doposud starali. Přechod na virtuální infrastrukturu znamená, že na jednu stranu lze „pestrost“ koncových stanic výrazně omezit a sjednotit po softwarové stránce, zároveň je ale možné zejména mobilním zaměstnancům nabídnout mnohem větší volnost při výběru vlastního zařízení – notebooku. Virtualizace navíc umožňuje, aby zaměstnanci na stejném PC měli bezpečně oddělená firemní i soukromá data.

„S virtualizací desktopů je to tak trochu jako s hybridními auty. Nikdo nepochybuje o možných přínosech a všem se líbí, ale proč platit víc, když klasické auto je levnější, nebo už ho máme dokonce splacené,“ vysvětluje Mark Margevicius z Gartneru. Přesto, či právě proto, se do virtualizace desktopů, přinejmenším v podobě pilotních projektů, pustila za mořem již bezmála polovina IT oddělení ve velkých a středních podnicích. Ty ukazují, že zejména množství požadavků na technickou podporu u virtuální infrastruktury prudce klesá – nejvýraznější propad je u problémů souvisejících s hardwarem, ale díky sjednocení aktualizací, verzí OS a aplikací je méně problémů též se softwarovým vybavením. V případě hostovaných řešení provozovaných v datových centrech je také mnohem snazší vyhovět požadavkům bezpečnostních auditů – data totiž nikdy ne­opouštějí serverovnu a jsou uživatelům pouze „promítána“.

Dobrá správa je klíčová

Přenést 1 000 desktopů tak jak leží a běží do datového centra by bylo prosté šílenství. Podstatou úspor je unifikace a deduplikace dat. Desítky, stovky či tisíce strojů mohou používat jedinou verzi operačního systému i kancelářských balíků (samozřejmě je třeba ošetřit licenční problematiku – to je ale téma na vlastní článek) – úspora prostoru a sjednocení aktualizací, záplat a zabezpečení jsou v tomto případě klíčem k úspěchu a návratnosti.