Méně se však již hovoří o tom, že zatímco podíl automobilového průmyslu na celkovém objemu vývozu z České republiky v posledních deseti letech osciluje mezi 7 a 10 procenty, na první pohled „druhotná“ oblast ICT v této statistice vyrostla z 8,5?% v roce 2000 až na 15,1?% v roce 2010. Toliko hovoří oficiální data, která byla zveřejněna v aktuálním vydání měsíčníku Českého statistického úřadu (ČSÚ) Statistika a my.
Pokud bychom měli výše uvedená čísla převést do poněkud konkrétnější roviny, pak vězte, že v roce 2010 se z ČR vyvezly osobní automobily v úctyhodné souhrnné hodnotě 239 miliard Kč. Produkty a služby spadající do kategorie ICT však dosáhly na rovných 380 miliard, z nichž 85,7?% navíc „absorbovaly“ státy EU27. Z hlediska dovozu ICT produktů do ČR dominuje Čína s podílem kolem 45?%, v roce 2000 to přitom bylo pouhých 5?% – ano, skutečně tak rychle se mohou měnit základní ekonomické reálie.
Poněkud odlišný úhel pohledu však získáme, když se na srovnávaná odvětví automobilového průmyslu a ICT podíváme očima lačnýma inovací – zde v podobě výzkumu a vývoje, jež jsou obecně považovány za primární zdroj přidané hodnoty, tedy toho, z čeho moderní ekonomiky profitují snad nejvíce. Investice do oblasti výzkumu a vývoje v automobilovém průmyslu mají v zásadě rostoucí tendenci – zatímco v roce 2005 byl jejich objem těsně pod hranicí 8 miliard Kč, v roce 2011 již atakoval 10 miliard. V ICT je však trend zcela opačný – objem investic se z již tak velmi nuzné 1,4 miliardy Kč v roce 2007 smrskl na méně než polovinu této částky v roce 2010. Jednoduchou úvahou tak lze dovodit, že na každou 1?Kč vývozu je v oblasti výroby automobilů do výzkumu a vývoje investováno přibližně třicetkrát více než u ICT. Co by asi v takovém případě dokázaly s naší ekonomikou udělat podpora a navýšení investic do ICT namísto automobilek?