Bývalý ČESKÝ TELECOM se porušení soutěžních pravidel údajně dopustil v letech 2001 a 2002, když s téměř 3 000 podnikatelskými subjekty uzavřel smlouvy na poskytnutí cenových plánů. V těchto smlouvách se zákazník zavazoval provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů, který musel uhradit, i když objem hovorů plně nevyčerpal. Smlouvy také nemohly být zákazníkem vypovězeny před datem ukončení stanoveným ve smlouvě a zákazníci rovněž nesměli využívat hlasových služeb od jiného poskytovatele než společnosti ČESKÝ TELECOM. Nadto soutěžitel vůči některým zákazníkům uplatňoval individuální podmínky odlišné od podmínek standardních cenových plánů pro podnikatele a rovněž aplikoval programy Winback/Retence s cílem získat či udržet zákazníky na úkor konkurence.
Popsaným jednáním ČESKÉHO TELECOMU údajně došlo v období, kdy existoval veřejný zájem na liberalizaci telekomunikačního sektoru, k narušení hospodářské soutěže. A to nejen vytvořením bariéry pro rozvoj konkurence, ale i cenovou diskriminací podnikatelských subjektů, které s účastníkem řízení uvedené smlouvy neuzavřely. V daném případě získali jednotliví zákazníci od soutěžitele v dominantním postavení různé slevy či výhody za závazek odebírat služby či předem stanovené množství služeb, de facto tedy šlo o zakázané věrnostní rabaty. Obchodní politika ČESKÉHO TELECOMU vedla k narušení hospodářské soutěže, což znesnadnilo vstup alternativních operátorů na trh. Za protisoutěžní jednání byla Úřadem uložena v roce 2004 sankce ve výši 81,7 milionů Kč.
O případu následně téměř osm let rozhodovaly správní soudy, které vydaly celkem pět rozsudků. Zatím poslední rozsudek Krajského soudu v Brně z dubna 2011 potvrdil věcně závěry ÚOHS o tom, že došlo ke zneužití dominance, avšak zrušil část o uložení sankce s tím, že výše pokuty není dostatečným způsobem odůvodněna.
Úřad se tedy v nejnovějším rozhodnutí věnoval především podrobnému výpočtu sankce. Zohledněna tak byla závažnost protisoutěžního jednání, délka trvání a opakované porušování zákona ze strany účastníka. Při novém řízení rovněž vyšlo najevo, že v roce 2003 a znovu v roce 2012 byla účastníkem uvedena nesprávná výše obratu, na jehož základě Úřad vypočítává sankci. Skutečný obrat za rok 2002 byl o téměř 5 miliard Kč vyšší. Při ukládání nové pokuty tedy Úřad částku zvýšil vzhledem k delšímu období, v němž k protisoutěžnímu jednání docházelo, jako přitěžující okolnost pak bylo vyhodnoceno poskytnutí nepravdivého údaje o obratu.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU