Prvostupňová sankce uložená v říjnu 2012 prvostupňovým rozhodnutím činila 93 108 600. Věcně bylo rozhodnutí nicméně potvrzeno. Předseda ÚOHS nesouhlasil s tím, že prvoinstanční orgán do pokuty zahrnul i postih za to, že společnost Telefónica v roce 2003 a znovu v roce 2012 Úřadu nahlásila nesprávnou výši obratu, na jehož základě se vypočítává sankci za protisoutěžní jednání.
Úřad tuto skutečnost zařadil mezi přitěžující okolnosti a pokutu příslušně navýšil. Podle druhostupňového rozhodnutí však měla být sankce za nahlášení nepravdivých informací zpracována jako samostatná procesní pokuta, nikoliv začleněna do pokuty za zneužití dominance.
Bývalý Český Telecom, se porušení soutěžních pravidel dopustil v letech 2001 a 2002, když s téměř 3 000 podnikatelskými subjekty uzavřel smlouvy na poskytnutí cenových plánů. V těchto smlouvách se zákazník zavazoval provolat každý měsíc minimální stanovený objem hovorů, který musel uhradit, i když objem hovorů plně nevyčerpal. Smlouvy také nemohly být zákazníkem vypovězeny před datem ukončení stanoveným ve smlouvě a zákazníci rovněž nesměli využívat hlasových služeb od jiného poskytovatele.
Nadto soutěžitel vůči některým zákazníkům uplatňoval individuální podmínky odlišné od podmínek standardních cenových plánů pro podnikatele a rovněž aplikoval programy Winback/Retence s cílem získat či udržet zákazníky na úkor konkurence.
O případu následně téměř osm let rozhodovaly správní soudy, které vydaly celkem pět rozsudků. Zatím poslední rozsudek Krajského soudu v Brně z dubna 2011 potvrdil věcně závěry ÚOHS o tom, že došlo ke zneužití dominance, avšak zrušil část o uložení sankce s tím, že výše pokuty není dostatečným způsobem odůvodněna.
Úřad se tedy v novém rozhodnutí z října 2012 rozhodnutí věnoval především podrobnému výpočtu sankce. Zohledněna byla závažnost protisoutěžního jednání, délka trvání a opakované porušování zákona ze strany účastníka.