Českou republiku na setkání reprezentoval spolu se zástupcem Ministerstva vnitra Břetislav Hofbauer ze společnosti Monet+. V Ispře, stejně jako 25. až 27. dubna 2012 na setkání pracovní skupiny JRC v Amsterdamu, prezentoval Břetislav Hofbauer zkušenosti České republiky se zaváděním komunikačního systému SPOC (Single Point of Contact), který slouží k výměně informací potřebných k přístupu k otiskům prstů mezi jednotlivými státy Evropské unie.
Členské země Evropské unie musely na základě legislativy začít vydávat biometrické pasy s tváří držitele do roku 2006, s otisky prstů do roku 2009. „Většina zemí však nemá zatím vyřešen problém zajištění bezpečné výměny certifikátů pro přístup k citlivým biometrickým datům – otiskům prstů – mezi jednotlivými zeměmi,“ podotýká Břetislav Hofbauer. Česká republika je spolu s Německem údajně jedinou zemí, která je připravena na ostrý provoz systému SPOC (má implementovaný systém pro výměnu digitálních certifikátů pro přístup k otiskům prstů).
Současné české elektronické pasy využívají technologie bezkontaktních čipových karet, asymetrické kryptografie a biometrie. Bezkontaktní čip včetně antény je integrován v plastové kartě, která tvoří součást pasu. Data v čipu elektronického pasu musí být digitálně podepsána vydávající institucí. To je významný bezpečnostní prvek, neboť i v případě, kdy má padělatel nejmodernější technické vybavení pro vytištění a personalizaci pasu (zapsání údajů o držiteli pasu do čipu), nemůže bez patřičného klíče vytvořit správný digitální podpis padělaných dat. Tento způsob ochrany dat digitálním podpisem je povinnou součásti všech elektronických cestovních dokladů.
Dalšími bezpečnostními prvky pasu jsou biometrické údaje uložené v zašifrované podobě v čipu - fotografie tváře držitele a otisky prstů. Ačkoliv fotografii držitele může porovnat s osobou předkládající pas i úředník pasové kontroly nebo policista, automatické ověření biometrických dat je přesnější a může být provedeno i bez přítomnosti kontrolních orgánů. Certifikáty pro přístup k otiskům prstů umožňují udělovat cizím státům právo přístupu k otiskům prstů jenom vybraným inspekčním systémům a tím chrání tyto citlivé biometrické údaje před zneužitím.