13. ledna opět pustil Gazprom ruský plyn do plynovodů vedoucích přes Ukrajinu a to v testovacím režimu v objemu 76 miliónů krychlovým metrů denně. Na tuto událost netrpělivě čekali zákazníci ve většině evropských států. Plyn však nedorazil. Exponovaní představitelé problému dávají navzájem si protiřečící prohlášení, kde je tedy pravda?
Gazprom sice plyn opět pustil, nicméně velmi neobvyklou cestou. Přenos plynu směrem na Orlovku (tj. na Balkán) probíhal tradičně přes ruské měřící stanice Valujky a Pisarevka. Tentokrát však Gazprom zvolil komplikovanou trasu přes stanici Sudža, která leží severněji a obvykle přes ní proudí plyn pro severní plynovodnou soustavu.
To ovšem nutí Ukrajinu, aby propojila severní a jižní plynovody prostřednictvím potrubí, které v současné době používá pro přenos plynu opačným směrem, tedy pro transport ze zásobníků ke svým vnitrostátním odběratelům. To by ve svém důsledku znamenalo, že Donětsk, Lugansk, Dnětropetrovsk, Oděssa a přilehlé oblasti by zůstaly bez zásobování plynem (mimochodem, jedná se o oblasti obydlené hlavně Rusy a rusky hovořícími Ukrajinci).
Proč Rusko použilo jiné trasy než obvykle? A ještě takto komplikované cesty? A proč neobnovilo přenos v plné výši jako před krizí, tedy 300 miliónů metrů krychlových zemního plynu, ale jen 76 miliónů?
13. ledna volal ruský předseda vlády a faktický vládce země Vladimír Putin předsedovi slovenské vlády Robertu Ficovi, aby ho informoval o situaci s transportem zemního plynu přes Ukrajinu. Putin zvláště zdůraznil, že „ukrajinský přenosový systém nefunguje a není schopen přenášet zemní plyn.“ Už toto samotné prohlášení je dosti podivné uvážíme-li, že před počátkem krize byl ještě celý přenosový systém dostatečně schopný přenosu plynu (od nového roku je ale navíc Ukrajina nucena přenášet plyn ze svých zásobníků - pozn. red.).
Večer oficiálně informoval generální ředitel Gazpromu Alexej Miller Putina, že ukrajinský plynovodný systém byl uzavřen a Gazprom nemůže nadále dodávat plyn do Evropy. Putin později řekl, že je třeba pečlivě prozkoumat, „zdali je ukrajinský přenosový systém schopen přenášet plyn do Evropy.“
Při znalosti technické stránky problému je vlastně jednoduché pochopit, proč Rusko prosazuje neobvyklou přenosovou trasu. Chce vytvořit dojem, že Ukrajina je nespolehlivý a nedůvěryhodný partner a tamní přenosová soustava není schopna dodávat plyn zákazníkům dále v Evropě. To usnadní výstavbu severního plynovodu Nordstream přes dno Baltského moře a zároveň do dává argument pro vyjednávání o ceně za přenos plynu přes Ukrajinu.
Proč je vlastně chování Gazpromu tak agresivní?
1 – Gazprom má faktický monopol na zemní plyn, zejména ve východní Evropě a státech východní Asie.
2 – Společnost vkročila do roku 2009 s dluhy ve výši 50 miliard dolarů a s výhledem na silný propad tržeb v souvislosti s razantním poklesem cen ropy vlivem globálního utlumení poptávky.
3 – Gazprom nedávno podepsal dohody o nákupu turkmenského a uzbeckého plynu při ceně 300 dolarů za tisíc metrů krychlových, který bude následně prodáván evropským zákazníkům. Cena je dlouhodobá a fixní a jakékoli zvyšování tranzitních poplatků z ukrajinské strany snižuje Gazpromu zisk.
4 – Podle mnohých odhadů nebude Gazprom za několik let schopen za několik let dodávat dostatek plynu, což souvisí zejména se zanedbáním investic do nových ložisek i do vnitřní přenosové soustavy. Proto intenzivně nakupuje zdroje v okolních zemích.
Poslední jednání ruských vládců ukazuje, že mají zájem na zintenzivnění války o zemní plyn, že pro své zisky jsou ochotni nechat strádat mnoho obyvatele v evropských zemích, mj. i například formálně spřízněné slovanské ortodoxní Srby. Když jde o peníze a o moc, nezná evidentně Vladimír Putin bratra.
Zdroj: Erste Group
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU