Měl by se IS přizpůsobit výrobě, nebo výroba IS? Proč a kdy se IS vyplatí nasadit a do jaké míry se vypořádávají s trendy ve světě IT? Nejlepší představu o situaci na českém trhu výrobních podniků a o jejich potřebách v oblasti informačních systémů nemá nikdo jiný než samotní tvůrci. Při nasazování IS se dnes a denně potýkají s problémy a požadavky svých zákazníků, proto jsme se jich zeptali, jak adresují strasti a podporují potenciál výrobního odvětví. Přehled respondentů naleznete v rámečku vlevo.
Důvodů pro nasazení informačního systému je ve výrobních podnicích celá řada. Pokud nebudeme brát v potaz obecný trend informatizace komerční sféry, lze obecně říci, že pro IS se firmy rozhodují v situaci, kdy jejich velikost či složitost již neumožňuje efektivně řešit nějaký problém. Pavel Bláhovec, ředitel obchodu a podpory, IFS Czech, upozorňuje, že: „v jistý okamžik se výrobní závod dostává úspěchem a růstem do situace, kdy již není schopen něco zvládnout, kdy se objeví díky úspěchu problém – například již není schopen zpracovat efektivně a rychle zvládnout objem nových objednávek nebo zavést výrobu nového výrobku.“
Lenka Medková, obchodní manažerka TD-IS, poukazuje také na historický důvod, kdy „doposud žádný výrobní systém zákazníci nepoužívali, maximálně ‚řídili výrobu‘ Excelem, někde ani to ne. Spoléhali na zkušenosti ‚starých mazáků‘, kteří měli všechno v hlavě. Jenže jak čas postupuje, zkušených pracovníků ubývá a nastupuje mladší generace, která potřebuje k řízení výroby moderní technologie.“
Ve využití technologií pro efektivní komunikaci vidí argument i Radek Šebela, obchodní ředitel společnosti DC Concept, a jako důvod uvádí „potřebu sjednocení informací ve firmě, které vede k rychlejší komunikaci, ke zlepšení plánování a využívání kapacit výrobního podniku a sledování kvality produkce. Informační systém zprůhlední a zefektivní tok procesů.“
V tom s ním do určité míry souhlasí Martin Bok, obchodní ředitel Abra Software, který upozorňuje na situaci, kdy vzniká „potřeba sjednotit evidence a zajistit výrobu s co nejmenší administrativní zátěží. Určitě to je také potřeba přesného sledování výrobních nákladů a možnost monitorovat pracovní výkony zaměstnanců nebo oddělení.“
Že se podnik musí vypořádat s účetními reporty, potvrzuje i Milan Černý, SCM/logistic solution specialist, Oracle, a dodává, že obecně výrobní podniky narážejí na dva důvody: „První z nich je nutnost prokazovat náklady a výnosy – tedy požadavky zákonů o účetnictví a daních. Druhým důvodem jsou požadavky zákazníků promítnuté v nějaké formě do chování firmy, což mohou být například zajištění kvality produktů, prokazatelnost souladu designu s výrobkem a související požadavky norem jako třeba ISO řady 9000, efektivita výroby či řízení změn.“
Předpoklad, že by dnes ještě některé výrobní podniky fungovaly bez informačního systému, by se mohl zdát poměrně mylný. Praxe Radka Šebely ukazuje, že tomu tak nemusí být pokaždé: „Na základě zkušeností mohu říci, že poměr mezi novým nasazením IS a výměnou IS je vyrovnaný, tedy půl na půl.“ Na rozdílný poměr naráží Lenka Medková: „Nahrazování existujících systémů asi vede před pořizováním ‚prvního‘ systému. Tak 70 : 30. Nejčastější je náhrada původních DOS vzájemně nepropojených aplikací.“
Vladimír Bartoš, ředitel podpory prodeje, Minerva Česká republika, má odlišnou zkušenost: „95 % našich nových klientů mělo před implementací informačního systému QAD nějaký jiný IS. Z tohoto počtu 70 % tvořily lokální systémy a 30 % ERP systémy s nadnárodní působností.“ S ním souhlasí i Milan Černý: „Dnes je zavádění informačního systému na zelené louce zcela výjimečná záležitost. V podstatě každá společnost nějaký (byť zastaralý) IS má.“
Situace dodavatelů se tím ale nezjednodušuje, naopak. Převod dat z původního systému na nový často ztěžuje nestandardizovaný IS. „Zvláště u malých nebo zakázkově vyvíjených systémů bývá totiž narušena integrita dat manuálními zásahy nebo jejich struktura je zcela nevhodná. S tím se potkáváme často v TPV, kdy je nutné doplňovat klíčové údaje při převodu, aby byly postupy a struktury vůbec použitelné,“ upozorňuje na nástrahy datové migrace Pavel Bláhovec.
IS pro malé i velké?
Většina výrobců podnikových informačních systémů dělí produkty ve svém portfoliu v základu podle velikosti firmy/ /zákazníka. U některých podniků může přetrvávat názor, že jsou pro nasazení IS přece malí. Počet zaměstnanců ale nemusí být vždy určující, zásadní roli hrají samotné zaměření a komplexnost výroby. Podle Pavla Bláhovce IFS doporučuje své aplikace pro běžný výrobní podnik s počtem 25 uživatelů a více, typická instalace je od 100 uživatelů. Radek Šebela se v počtu seatů s Pavlem Bláhovcem v podstatě shoduje: „Našimi zákazníky jsou podniky od dvou až do tisíce zaměstnanců. Kdy se vyplatí nasazení IS, není v případě QI ovlivněno velikostí podniku, ale tím, že chcete podnik systémově řídit.“ Typickou výjimku, kdy se nevychází z počtu zaměstnanců, podle Bláhovce tvoří high-tech segment, kde systémy kategorie IFS nasazuje i ve firmě s deseti uživateli. „Důvodem je, že jejich specializace si vyžaduje takto silné nástroje,“ dodává Radek Šebela.
Na druhou stranu však varuje, že nasazení IS v menší firmě nemusí být a priori jednoduchou záležitostí: „Při malém počtu uživatelů je třeba brát na zřetel, že některé procesy mohou být pro uživatele komplikovanější, protože systém je připraven pro rozdělení procesů mezi více rolí a v malé firmě to může být zastoupeno pouze třeba jedním uživatelem. U ostatních systémů takové kategorie jsou tato čísla velmi podobná.“ Lenka Medková říká, že záleží na univerzálnosti systému: „Máme řešení, kde systém používají tři uživatelé, kteří mají kumulované funkce.“
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU