Nedávno jsem se měl sejít v kavárně s jedním uchazečem o zaměstnání. Neznal jsem ho, předpokládal jsem, že ani on o mně moc neslyšel, takže jsem měl trošku obavy, jak se poznáme.
Dopadlo to dobře, na schůzce se bez rozpaků ke mně rozběhl a nemusel jsem se příliš představovat. Na můj dotaz, co o mně ví, odpověděl, že dost. "Vygúgloval jsem si vás", řekl.
Tohle úsloví mně přišlo zajímavé ze dvou hledisek. Za prvé, zapomeňte, že něco utajíte, na internetu se o vás ví všechno. Dál, přestože Google není ještě vyšetřován antimonopolními úřady, na internetu má už monopol na vyhledávání informací. Alespoň v lidských řečech.
Tenhle příběh není zdaleka anekdota. V seriozním manažerském měsíčníku Harvard Business Review jsem si přečetl článek o kandidátce na vysokou manažerskou funkce v čínském zastoupení jedné velké nadnárodní firmy. Nebyla přijata přes oslnivé CV. HR manažerka dotyčné firmy našla při hledání informací o ní na deváté! stránce Googlu novinový článek a fotografii z protičínské demonstrace, které se kandidátka před patnácti léty zúčastnila.
Možná, že bychom se občas měli podívat, co Google o nás ví. Nemůžeme ovlivnit to, co o nás někde někdo zveřejnil nebo řekl, ale alespoň budeme vědět a být připraveni. Zdiskreditovat na deváté stránce vás může ovšem kdokoli a nepotřebuje k tomu ani bulvár. Nemusíte se ani jmenovat Paris Histon. Internetové dezinformace se šíří levně rychlostí světla. To není žádný velký objev. Spíše, že je kdekdo začíná brát vážně. Známý týdeník Time zveřejňuje žebříček aktualit opřený o počet referencí v Googlu a frekvenci jejich čtení.