Vydělejte na otevřenosti open source (rozšířeno)

Open source software se stává důležitou součástí podnikových infrastruktur. Vývoj open source se postupně mění v ziskovou záležitost. A vydělat na tom mohou jak vývojáři, tak uživatelé. V roce 1998 Roesch, tehdy osmadvacetiletý inženýr u telekomunikační společnosti GTE-I, vytvořil open source program nazvaný Snort pro odhalování neoprávněných vniknutí do počítačových sítí (IDS, Intrusion Detection System). Dnes ostýchavě přiznává, že je z něj multimilionář.

Svou firmu Sourcefire, kterou vytvořil za účelem prodeje proprietárních doplňků ke Snortu, prodal za 225 milionů dolarů společnosti­ Check Point. Celá transakce měla být dokončena během prvního čtvrtletí roku 2006.

Roeschova cesta k bohatství – bezplatná distribuce open source softwaru s využitím internetu s prodejem proprietárních součástí (s uzavřeným kódem), které posilují to, co je dostupné zdarma – se ukazuje jako nejpopulárnější nový podnikatelský model v softwarovém průmyslu, alespoň to tvrdí ti, kteří podnikají v oblasti rizikového kapitálu (venture capitalists). Nazvěme to modelem „smíšených zdrojů“. Na první pohled by se zdálo, že nabízí jen to nejlepší z obou světů: šéfové informatiky dostanou software zdarma a společnosti, které vyvíjejí kód, dostanou e-mailové adresy downloaderů, takže se mohou pokusit jim prodat proprietární doplňky. Podnikatelům v oblasti rizikového kapitálu se tento model musí strašně líbit, protože mohou investovat své peníze přímo do softwaru, který lze prodat, a ne do početného prodejního personálu nebo nákladných marketingových kampaní na podporu značky.

Rizika a kapitál
Ve své snaze zpeněžit tento model otevřeného zdroje se však nově zakládané firmy mohou dostat na dráhu vedoucí ke kolizi s komunitami, které je zplodily. Když firma financovaná rizikovým kapitálem vytváří pod jednou střechou jak software s otevřeným zdrojem, tak proprietární, koleduje si o vzájemný střet mezi těmi, kdo píší onen software distribuovaný zdarma (open source komu­nity), a úsilím firmy o konkurenční výhodu z proprietárního softwaru. „Je to střet zájmů, který tkví v samé podstatě věci,“ říká Jo Tango, hlavní partner u společnosti Highland Capital Partners, společnosti podnikající s rizikovým kapitálem. „Čí dodatky k softwaru budou schváleny? A jak budou definovány priority? Budou se vztahovat k produktu open source, nebo k tomu, co má přinášet zisk?“

„To by mohlo vést k situacím, kdy jsou CIO nalákáni k použití něčeho, co se jeví jako technologie, kterou je možno dostat zadarmo, jen aby vzápětí zjistili, že musejí platit za to, aby to fungovalo,“ říká Michael Goulde, analytik Forrester Research. Tango dodává: „Tento model existuje už léta v podobě zkušebních verzí (trial version).“ Kód je zde však uzavřený a ty verze, které dostáváte zadarmo, jsou poněkud okleštěné oproti tomu, co byste dostali, kdybyste za to zaplatili plnou cenu. „To se nijak neliší od toho, co ony takzvané open source firmy dělají s open source a podnikovými verzemi svého softwaru,“ říká Barry Strasnick, CIO CitiStreet, americké společnosti zabývající se pojištěním.

Jinými slovy, to, co je zadarmo, není nic víc než pouhá vějička. Lee Hughes, CIO Owens Forest Products, k tomu dodává: „Obávám se, že pokud společnost má open source verzi, která je zdarma, a komerční verzi se silnějšími charakteristikami, ta bez­platná­ verze na tom je od začátku do konce bita.“

Proč záleží na modelu
Strasnick a Hughes by si nedělali takové starosti, pokud by open source software byl pořád jen taková příležitostná hračka pro jejich vývojáře, kteří by se snažili ušetřit na pár webových serverech. Open source se ale zatím stal důležitou součástí strategie pro akvizice softwaru – zejména pokud jde o software pro infrastrukturu. Analytická společnost Gartner předpovídá, že kolem roku 2010 budou velké globální organizace považovat open source za přijatelnou alternativu pro 80 procent svých investic do softwaru pro infrastrukturu. Informatici si nemohou dovolit považovat open source za něco na jedno použití a neobejdou se bez podpory pro open source software, který se stává důležitou součástí jejich infrastruktury.

Nakupování open source softwaru se ale velmi liší od tradičního procesu akvizice softwaru. Společnost, od které kupujete, je komunita; reference, o které se opíráte, když se s náležitou péčí věnujete výběru, jsou záznamy na vývěsce elektronické pošty. A vývojáři, kteří je tam umístili, možná ani nejsou zaměstnaní.

Selský rozum říká, že člověk nemá pátrat po tom, jak byly vyrobeny párky, které si dává k snídani. IT manažeři ale přece jen budou muset nahlédnout do kuchyně, než se rozhodnou pro dietu založenou na open source. Kromě smíšených zdrojů se objevuje i řada dalších business modelů (viz Průvodce po obchodních modelech open source), takže bude zapotřebí, aby se CIO na tyto firmy a komunity pečlivě podívali a pokusili se odhadnout, jestli za rok za dva stále ještě budou mezi námi. Tento druh průzkumu je nyní­ pro IT manažery naprosto klíčový. Je to úplně stejně důležité jako sledovat ceny Microsoftu nebo Oraclu, jejich akviziční strategie a oznámení o upgradech.

Hra o peníze
Roesch se ježí, když před ním nadhodíte, jaké obavy mají IT manažeři ze „zmrzačených“ open source aplikací. Má na takovou nedůtklivost právo. Před osmi lety vlastnoručně vyvinul jádro Snortu. Od té doby, jak odhaduje, napsal asi 3 000 příspěvků na diskusní fórum Snortu a pečlivě budoval velkou komunitu uživatelů (přes 2 miliony downloadů a 100 000 aktivních uživatelů, říká). Dostal za to něco, o čem sní každý vývojář open source: respekt, uznání a občas nějaké to pivo od vděčných uživatelů na odborných konferencích.

Dostal všechno kromě peněz. A tak to bylo­ v pořádku. Aspoň na čas. „Nikdy jsem nebyl motivován finančním ziskem,“ vzpomíná. „Prostě to tak dopadlo. Člověk nevyvíjí open source pro peníze. Vyvíjíte to pro své dobré jméno.“

Roesch mohl využít svého dobrého jména a nechat se najmout na lukrativní místo u nějaké softwarové společnosti, ale jeho bavilo pracovat na Snortu. V roce 2001 proto začal oťukávat firmy podnikající v oblasti rizikového kapitálu a zjišťovat, zda by nefinancovaly jeho plány na založení společnosti na podporu Snortu. Když je tak obcházel, vzpomíná, nikdo nejevil zájem. „Nechtěli o tom ani slyšet, ledaže bychom měli nějaký (proprietární) intelektuální obsah, který by se nabaloval na Snort.“

Jakmile ale Roesch vyvinul nějaké proprietární nástroje pro správu a „přátelský“ GUI, který by běžel na Snortu, své peníze dostal. A nikdy toho zpětně nelitoval, částečně proto, že, jak říká, neměl na vybranou. Snort konkuruje softwaru známých, bohatých firem jako Cisco, a „pokud vstupujete na vyso­ce konkurenční pole softwaru, jako jsme to udělali my, musíte mít za sebou rizikový kapitál,“ říká, s tím, že byli i další, kdo začal vyvíjet proprietární nástroje ke Snortu. „Vždycky budou lidé, kteří se budou snažit svézt se na tom, co vybuduje někdo jiný.“



---------------------------------------
Kdo tvoří open source? Vy!

S tím, jak se open source software stává stále důležitějším pro firemní infrastrukturu, IT pracovníci začínají přispívat ke kódovým bázím – nejen po večerech a o víkendech, ale i v pracovní době. Barry Strasnick, CIO CitiStreet, společnosti zabývající se pojištěním, někdy dává svým programátorům čas na to, aby pracovali na programu open source webového serveru Apache, pokud je jejich práce bezprostředním přínosem pro firmu. „Budeme v tom pokračovat ad hoc,“ říká Strasnick. „Musejí to být malé projekty, a požaduji návratnost do šesti měsíců, ne do osmnácti.“

„Kvalita open source softwaru je nyní tak vysoká, že představuje pobídku pro firmy, aby platily svým lidem za to, že na nich pracují, protože z toho samy budou mít prospěch,“ říká Klee Hughes, CIO Owen Forest Products, výrobce interiérových dveří a podlahových krytin. Hughes pracuje s open source konzultantem JasperSoft na přestavbě firemního business intelligence systému, který běží na open source softwaru, včetně JasperReports (open source BI software), Tomcat (aplikační server) a Postgres (databáze). Chybí ale klíčové součásti, a sice soubor generických uživatelských rozhraní a obchodních pravidel, která navazují na open source infrastrukturu. „Je to v podstatě dělané na klíč, až na tyto části,“ říká. Hughesův tým je malý, tvoří jej tři nebo čtyři programátoři, ale až v roce 2006 jejich počet rozšíří na pět až šest, chtěl by, aby se jeden z nich věnoval na plný úvazek výzkumu a vývoji – včetně přispívání k open source projektům. „Tomcat a Postgres zkrátily čas potřebný na vývoj tohoto projektu o třetinu,“ říká. „Pokud bychom měli ty ostatní části, mohli bychom jej zkrátit o další třetinu. Vyplatí se mít možnost zasahovat do výsledku vývoje open source.“

Open source model začíná být mezi CIO tak populární, říká Strasnick, že se spojují k práci na vývoji těch částí open source, kterými se nikdo jiný nechce zabývat. Strasnick říká, že tyto skupiny se většinou vytvářejí kolem úkolů, do kterých se nikomu v open source komunitě dobrovolně nechtělo, ale které mohou CIO pomoci zvýšit produktivitu. „Existují věci, které já potřebuji, ale které lidé z komunity považují za příliš nudné na to, aby se jimi zabývali – jako utility pro Unix nebo open source Cobol,“ říká. Velké korporace k tomuto typu projektů přispívají, ale dělají to anonymně z obav, aby nevzbudily zájem hackerů o to, co je v jejich softwarových infrastrukturách. „Open source komunita je větší, než se zdá,“ říká Strasnick. „Já bych ji podporoval, kdyby to bylo třeba.“

Zábavný vývoj
Zatím mu prý nikdo v komunitě Snortu jeho finanční úspěchy nevyčítal. „Baví mě psát kódy,“ říká Glenn Mansfield Keeni, profesio­nální vývojář, který ve svém volném čase přispívá ke Snortu. „Mám obrovský pocit uspokojení, když přispívám k budování bezpečného internetu. Kód zůstává otevřeným zdrojem, takže tady není žádná hořkost nebo pocit, že byl člověk ponechán na holičkách. Jestliže komerční rámec pomůže Snortu dostat se rychleji dopředu, budu rád.“

Jiní v komunitě ale chtěli záruky, že Snort zůstane otevřený. V roce 2003 vytvořili skupinu s názvem Bleeding Snort, která měla pro Snort vytvořit open source pravidla pro detekci vniknutí a definice (podobné souborům pro definování virů, jaké si stanujete pro svůj antivirový program). To se ukázalo jako prozíravý tah. Sourcefire nyní poskytuje své aktualizace nejprve svým platícím zákazníkům, ti ostatní musejí pět dní počkat. A na rozdíl od aktualizací Bleeding Snort nejsou již aktualizace Sourcefire vydávány pod licencí open source. Firmy, které si budovaly proprietární software na základě Snortu (Sourcefire není jediná) musejí nyní platit Sourcefire poplatek, aby tyto aktualizace dostaly. „Bleeding Snort ale často Sourcefire­ poráží novými pravidly,“ říká Alan Shimel, Chief Strategy Officer společnosti StillSecure, zabývající se bezpečnostním softwarem, která používá vyhledávač Snort jako součást svého proprietárního softwaru. Shimel evidentě má zájem na tom, aby vyhledávač Snort zůstal otevřeným zdrojem, ale tvrdí, že „v komunitě Snortu bylo hodně lidí, kteří nebyli nadšení, když Roesch vytvořil Sourcefire. „Já jsem mluvil s lidmi v Check Pointu, kteří tvrdí, že chtějí zachovat Snort jako otevřený, ale oni sami přiznávají, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“

Na internetových stránkách Check Pointu se uvádí, že společnost pociťuje „závazek vůči open source komunitě Snortu, a těšíme se na to, že budeme rozvíjet řešení Snortu a tuto komunitu“.

Otevřený, či zavřený?
Faktem ale je, že ne všechen bezpečnostní open source software zůstal otevřený. Balík softwaru označovaný jako Nessus byl pů­vodně­ v roce 1998 vydán s licencí otevřeného zdroje, ale zatím poslední verze (3.0) již byla pod komerční licencí (dřívější verze jsou dostupné jako otevřený zdroj) – i když je stále pro uživatele k dispozici zadarmo. Původní vývojář Nessusu Renaud Deraison, který podobně jako Roesch založil firmu (Tenable Network Security), říká, že jeho ko­merční zákazníci na něj naléhali, aby zdroj uzavřel. „Mnozí z nich měli zákaz používat open source software nebo museli vymýšlet právní kličky, jak získat povolení k jeho užívání,“ říká. To, co chtějí, je kvalitní software zadarmo. Licence je tolik nezajímá.“ I když posun Nessusu vyvolal kritiku některých zastánců open source na diskusní stránkách jako Slashdot.org, užívání tohoto softwaru se to nijak nedotklo – alespoň zatím.

Manažeři, kteří jsou svým založením skeptičtí vůči slibům ze strany prodejců – si ale dělají starosti, co bude znamenat prodej Snortu společnosti Check Point. „Rozhodně je to důvod k obavám,“ říká Kirk Drake, viceprezident pro technologie u National Institutes of Health Credit Union, který používá Snort a doplňky od Sourcefire. „Nijak se to ale neliší od toho, co jsme už zažili. Koupíme si dobrý produkt, který pak převezme jiná firma, přičemž ten produkt se může změnit. A cenová politika se mění.“

Podle Roesche ti, kteří považují smíšený zdroj za trojského koně pro nevyhnutelný přechod zpět k proprietárnímu softwaru, podceňují sílu open source komunity. „Check Point dostal jednu z nejlépe prověřených a rozšířených kódových bází na světě, a pokud ji bude spravovat pečlivě, získal i tu komunitu,“ říká Roesch. „Použil bych argument, že dobré jméno, jaké si Snort získal u uživatelů a vývojářů, pravděpodobně převažuje hodnotu (proprietárního softwaru), a myslím, že Check Point je o tom také přesvědčen.“ Jinými slovy to, že bude nadále podporovat otevřený Snort, bude Check Point stát méně, než kdyby si odcizil komunitu tím, že zdroj uzavře.

Scénář trojského koně
Nikdo v open source komunitě nedává Roeschovi ani Check Pointu za vinu, že vydělávají na open source softwaru. Konec konců „free“ v tomto případě znamená „volný“ či „svobodný“ jako ve spojení „free speach“, a ne „zadarmo“ jako v případě „free beer“, jak aspoň tvrdí Richard Stallman, otec hnutí za volný software (nyní spíše známého jako open source). Komunita open source, i když zdaleka není monolitní, se na jedné věci přece jen shodne: nikdo nemá rád firmy, které by se chtěly pokoušet použít open source jako trojského koně pro proprietární software, za který se platí.
Jak předpovídá Geoffrey Moore, šéf poradenské firmy TCG Advisors, někdy v blízké budoucnosti lze očekávat, že firmy, které nebudou mít dostatečné pochopení pro podstatu fungování open source komunity, se pokusí otestovat hranice smíšených zdrojů. „Myslím, že je tady potenciál pro poměrně ostrou zpětnou reakci open source komunity proti firmám, které nebudou respektovat snahy nebo etiku této komunity,“ říká Moore.

Vedlejší efekty takovéto rebelie by mohli na sobě dost silně pocítit CIO v oblasti infrastruktury. Například komunity by mohly své open source projekty nechat ležet a prostě jim přestat poskytovat podporu. Pak je tady „forking“, kdy je základ open source kódu použit k rozjetí nového projektu, který je nekompatibilní s původní verzí. A nakonec scénář „soudného dne“: hackerské napadení báze původně otevřeného kódu s rozvratnými úmysly.

CIO by se dost neradi ocitli v pasti tohoto křehkého vztahu – zejména pokud jejich poskytovatel softwaru zanikne. „Pokud mám nějaký proprietární software, musím si lámat hlavu s tím, aby se mi nenarušila infrastruktura, když ho budu potřebovat vyjmout a najít za něj náhradu,“ říká Strasnick. Ale když je kód otevřený, jako v případě Strasnickova middleware systému JBoss, uživatelé mohou i s kódem přejít k jinému poskytovateli, pokud­ se vztahy s tím původním nevyvíjejí dobře.

„Pokud se JBoss rozhodne nepodporovat dále můj software,“ říká Strasnick, „zůstane mi zdrojový kód a já se prostě mohu pokusit najít někoho jiného, kdo ho bude podporovat.“

Co kdo chce
IT manažeři dávají přednost obchodnímu modelu otevřeného zdroje, který by Roesch nemohl prodat potenciálním investorům: modelu služeb, ve kterém firma prodává podporu pro jednu jedinou open source kódovou bázi.

„Líbí se mi ten model služeb, protože veškeré moje peníze pak jdou na implementaci a podporu,“ říká Strasnick. Několik známých open source společností, jako Red Hat (Linux), JBoss (middleware), a MySQL (databáze) je založeno právě na tomto modelu. Protože však báze softwarového kódu je otevřená pro každého, bariéry ke vstupu do konkurenčního boje jsou nízké.

Tyto firmy musejí být mimořádně dravé, aby obstály v konkurenci srovnatelných společností prodávajících proprietární software. „CIO očekávají, že za open source zaplatí méně,“ říká Goulde z Forresteru. „Musí to představovat úspory ve výši 30 až 50 procent.“ To by se mohlo jevit jako snadné vzhledem k tomu, že software je zadarmo, ale software obvykle není zadarmo pro firmy, které jej podporují; mnohé z nich musejí zaměstnávat vlastní lidi, kteří tyto open source produkty budou spravovat a psát pro ně kódy. Neplacená komunita, která se vytvořila kolem Linuxu, se vyvíjela řadu let a představuje spíše výjimku než pravidlo.

Co je horší, tento model založený výhradně na službách investoři nemají rádi, protože marže na služby jsou bez výjimky nižší než ty u proprietárního softwaru. „Investoři v oblasti rizikového kapitálu mají zájem na tom, aby dosahovali neúměrně vysoké návratnosti svého kapitálu,“ říká Moore. „V určitém bodě firma (do které investují) musí mít udržitelnou konkurenční výhodu.“ To lépe vysvětluje, proč open source firmy rostou pomaleji než jejich proprietární protějšky.

Dalším limitujícím faktorem je, že je prakticky nemožné vybudovat byznys založený na open source v mezerách na trhu nebo ve vertikálních odvětvích průmyslu. Jen malé procento těch, kteří si software stahují, bude ochotno za podporu platit (např. Snort má 100 000 pravidelných uživatelů, ale jen 800 se přihlásilo o podporu), a tak vývojářské a uživatelské komunity neporostou, dokud daný software nebude používat opravdu hodně lidí.

Úspěšné velké open source produkty mají něco společného: jsou široce použitelné průřezově – v řadě typů společností a odvětví, a zpravidla se vyskytují v oblastech, které firmy nepovažují za perspektivní z hlediska možných konkurenčních výhod (jako je infrastruktura), protože ke zdrojovému kódu softwaru bude mít přístup každý – včetně konkurentů.

Body pro open source
I když ale open source software na všech těchto frontách boduje, postavit na něm byznys bude vždycky obtížné, pokud tento software nebude komplexní a nebude důležitou součástí obchodních aktivit. V takovém případě se IT manažeři, zejména v malých a středních firmách s malým počtem zaměstnanců, nebudou moci obejít bez komerční podpory. „Podpora je vlastně trvalou a největší starostí CIO, kterou uvádějí v průzkumech Forrester Research,“ říká Goulde. „Potřebujeme, aby prodejce převzal část rizika, pokud se máme rozhodnout pro jakýkoliv balík softwaru,“ konstatuje Drake s NIH Federal Credit Union.

A CIO vždy dávají ve věci podpory přednost velkým, zavedeným prodejcům před malými a novými firmami. Proto například MySQL utvořilo partnerství s firmami Hewletl-Packard a Dell na podporu své open source databáze. MySQL dostává část výnosů a CIO zase pocit tepla a bezpečí pramenící z vědomí, že projekt zaštiťuje velká firma, tvrdí CEO MySQL Marten Mickos.

Kombinace nervozity CIO ve vztahu k malým prodejcům a nechuti investorské komunity podpořit open source software znamená, že IT manažeři a šéfové informatiky se budou stále častěji setkávat s nabídkami postavenými na principu smíšených zdrojů. Vyplatí se pečlivě si je prověřovat (viz Váš kontrolní seznam open source).

Návratnost investované důvěry
Roesch sám je přesvědčen, že komunita Snortu přežije. „Check Point potřeboval, aby ho někdo poučil, proč je důležité udržet tu otevřenost, a toho poučení se mu dostalo,“ říká. Část tohoto poučení tkvěla v tom, že rozvojový model open source vytváří vztahy mezi vlastníky projektu a uživateli, které se v proprietárním světě nedají napodobit. „Spousta těch chlapíků, kteří si kupují software Sourcefire, začalo tím, že Snort používali, když ještě byli na škole, a teď ho vnášejí do svých firem. Je těžké kvantifikovat hodnotu toho, že člověk může jít na trh a konkurovat takovým velkým firmám, jako je Cisco, a že ho z té firmy dokonce žádají o autogram.“

Tento vztah, založený na vzájemné důvěře a budovaný po celá léta, je ale křehký. „Pokud by Check Point Snort zavřel a zavřel zdrojové kódy,“ říká Roesch, „dobrá víra komunity je rázem pryč. Získat důvěru těch lidí trvá roky,“ dodává. „Ztratit se dá během pár minut.“

Obchodní modely open source

Open source + služby
Co to znamená: Firmy prodávají podporu a služby kolem open source softwaru.
Kdo to dělá: Compiere (ERP), JBoss (middleware), Red Hat (Linux)
Výhody pro CIO: Platíte jen za podporu, ne za software. Náklady na změnu poskytovatele jsou relativné nízké, protože zdrojový kód je k dispozici komukoliv.
Výzvy pro začínající firmy: Je obtížné vybudovat byznys, protože náklady na změnu jsou nízké, stejně jako vstupní bariéry. CIO budou vždy upřednostňovat zavedené prodejce před začátečnickými firmami, pokud start-upy nebudou kontrolovat také vývoj kódu. Je obtížné získat kapitál k financování, protože investoři v oblasti rizikového kapitálu usilují u svých investic o udržitelnou konkurenční výhodu. Pokud software není komplexní nebo mission critical, CIO mohou uvažovat o tom, že ho budou podporovat sami.

Smíšený
Co to znamená: Je to open source kódová báze s proprietárními doplňky (add-ony).
Kdo to dělá: Sourcefire (bezpečnost), Sugar CRM
Výhody pro CIO: Mohou se bez proprietárních součástí obejít, ale pokud tomu tak není a přece jen je budou potřebovat, budou již mít hluboké zkušenosti s open source produktem, než si budou kupovat add-ony.
Výzvy pro začínající firmy: Existuje poměrně silná motivace dělat open source produkt takový, aby byl horší než proprietární balík, čímž se open source de facto mění ve zkušební verzi softwaru. Pokud se tak stane, může dojít k nepříznivé reakci ze strany vývojářů open source a uživatelů, kteří budou chtít vidět celý kód.

Open source + vyplacení
Co to znamená: Firmy nabízejí proprietární licenci na svůj open source software, takže uživatelé mohou software modifikovat a redistribuovat jej, aniž by museli změny v kódu dát veřejně k dispozici.
Kdo to dělá: MySQL (databáze), Sleepycat (databáze)
Výhody pro CIO: Open source software má všechny výhody proprietární verze.
Výzvy pro začínající firmy: Prodej proprietární verze je omezen většinou na ty firmy, které­ je chtějí dále distribuovat jako součást svých vlastních balíků hardwaru nebo softwaru.


Open source + sdružování
Co to znamená: Firmy sdruží různé balíky open source softwaru do integrovaných jednotek, které jsou pro CIO stravitelnější.
Kdo to dělá: Exadel, Navica, SourceLabs, SpikeSource
Výhody pro CIO: Zjednodušuje integraci a podporu open source.
Výzvy pro začínající firmy: Vstupní bariéry jsou nízké, obtížná je diferenciace značky, nedostatek vlastnictví open source projektů omezuje vliv firmy na vývoj kódu.


Open source + hardware
Co to znamená: Výrobci hardwaru používají open source jako základ softwaru u svých zařízení.
Kdo to dělá: Cisco, Digium, Netezza
Výhody pro CIO: Nižší ceny hardware.
Výzvy pro začínající firmy: Je obtížné rozlišovat jen na základě hardwaru, zejména pokud CIO chtějí standardizovat své infrastruktur.

Váš kontrolní seznam open source

Open source software musí splňovat všechna obvyklá kritéria, která jsou předpokladem úspěšného softwaru … a ještě něco navíc.

• Licence – nejvíce svazující open source licence je General Public License (GPL), ale to platí jen v případě, že chcete software modifikovat a dále jej distribuovat. Prodejci musejí dát zdrojový kód ke změnám k dispozici nebo vypracovat dohodu s majitelem autorských práv, aby byl uvolněn z GPL. (Free Software Foundation, která GPL vytvořila­, ji v současné době reviduje.) Pokud nemáte v úmyslu distribuovat své modifikace softwaru spadajícího pod GPL nebo cokoliv s tím spojeného, pak je GPL v pořádku. Pokud ale jen trochu uvažujete o tom, že byste jej distribuovali mimo svou společnost, pak byste si měli koupit verzi, na kterou se GPL nevztahuje.

• Historie – pokud open source projekt právě začíná, nemusí přežít. Počáteční nadšení vývojářů se může vytratit, software může mít chyby, které nelze opravit, uživatelé mohou na projekt zanevřít, pokud se objeví cokoliv lepšího. Nechcete přece skončit s osiřelým produktem, nemilovaným a bez podpory.

• Komunita – nejúspěšnější open source projekty mají vůdce, který je respektován vývojářskou komunitou a je ochoten delegovat významné části práce na jiné. Delegování vytváří zdravé prostředí, které přitahuje nové vývojáře. Hledejte projekty, které mají jasný postup, jak se připojit ke komunitě, proces řízení projektu a příspívání. Najděte klíčové komunikační místo projektu (message board nebo e-mailový seznam) a přečtěte si historii.

• Vlastnictví kódu – firmy spíše přitahují kapitál a budují si důvěru u zákazníků, pokud vlastní copyright ke kódu, který podporují, a pokud jejich vývojáři jsou projektovými manažery a prvotními přispěvateli k bázi kódu.

• Uživatelská komunita – projekty zahrnující komplexní software potřebují velké, aktivní, spokojené uživatelské komunity. Velké komunity znamenají, že software uspokojuje nějakou důležitou potřebu a že funguje natolik dobře, že uživatelé investují čas do snah o jeho vylepšení. Malé a nespokojené uživatelské komunity obvykle znamenají, že projekt je špatně veden nebo že software má vady. Opět stojí za to se podívat na hlavní diskusní panel

• Pokrytí – open source softwaru se daří dobře jen v tom případě, že je atraktivní pro velké skupiny uživatelů. Proto ty nejúspěšnější projekty jsou platformami pro aplikace, které lze použít prakticky v jakékoliv firmě. Specifické odvětvové aplikace nebo ty, které jsou určeny pro úzký segment, nepřitahují velké komunity

• Jak se integruje – open source má obvykle zaplnit určité prázdné místo nebo řešit specifický problém, často bez přihlédnutí k tomu, jak tento software půjde dohromady s jinými. Podívejte se na bulletinové panely, zda vývojáři projektu jsou otevřeni vůči řešení uživatelských problémů s integrací. Pokud ne, našlapujte opatrně.

• Komerční podpora – jeden z těch lepších ukazatelů zdraví projektu. Pro CIO, kteří si nemohou dovolit, aby jejich pracovníci trávili čas podporou, je robustní komerční ekosystém podpory velmi důležitý.

• Vaše náklady – je snadné nechat se unést, když je něco zadarmo. Normální pravidla „náležité péče“ věnované přípravě platí i pro open source, protože čas vynaložený na implementaci už jsou peníze.

• Prověření koncepce – nedívejte se na open source svrchu jen proto, že neškáluje nebo nemá všechny ty věci kolem. Může se osvědčit jako vynikající testovací platforma nebo funkční ukázka (proof of concept) pro větší projekt, který bude používat proprietární software.