Pokud jste někdy přemýšleli o tom, jak významnou roli hraje virtualizace na evropském IT trhu, máme pro vás spolu s dalšími 4,5 tisíci účastníků první evropské konference VMworld odpověď: „Je to velké”. O velkém zájmu společností o virtualizační řešení svědčil ostatně již severoamerický VMworld s několikaletou tradicí – ten poslední navštívilo na 11 tisíc účastníků.
Konsolidace serverů, snadnější správa a virtualizace desktopů patří mezi tradiční oblasti spojované s virtualizací. Tak trochu “nomen omen” tématem, jímž ve francouzském Cannes zahájila konferenci prezidentka a CEO společnosti VMware Diane Greenová, bylo green it – přesněji energetické úspory, které virtualizace reálně přináší. Drobnou ironií je, že kdyby VMware virtualizoval konferenci samotnou, byl by svět, jak poznamenal britský Inquirer, zelenějším místem. Otázky víry (včetně té v globální oteplování) ale respektujeme jako soukromé a zelené IT spolu s ostatními přínosy virtualizace nás zajímá především z hlediska ekonomického.
Greenová pochopitelně připomněla další přínosy virtualizace, jako je zvyšování kapacity datacenter, zvyšování vytíženosti serverů a snižování nákladů na správu. VMware je na trhu desátým rokem, přesáhl již obrat jedné miliardy dolarů (1,3 miliardy v roce 2007, což představuje nárůst o 88 %) a v současné době zaměstnává po celém světě na 5 000 lidí. VMware dominuje trhu virtualizace s více než 90 % a podle Greenové nemá důvod k obavám z konkurence, včetně aktivit Microsoftu. Nevyloučila ale, že by “si Microsoft mohl udělat nové přátele, pokud začne produkty rozdávat”. Pro VMware zůstává každopádně největší výzvou proniknutí do segmentu středních a menších podniků (umíme si představit, že na českém trhu se jako tvrdý oříšek jeví též státní správa, které už tradičně chybí vhodná motivace, řečeno laickými slovy: snaha o úspory). Malé a střední firmy představují značnou příležitost mimo jiné i proto, že stále více jich provozuje miniaturní datacentra se třemi či pěti stroji, a podle Greenové není důvod, proč by nemohli svou infrastrukturu konsolidovat na jeden či dva fyzické servery.
Drtivá většina – 84 % – instalací virtuálních strojů je podle Greenové využívána v produkčním a nikoliv testovacím prostředí, jak tomu bývalo v minulosti. Nové technologie pro škálování obrazů virtuálních strojů umožňují klonování či napojení na vzorový obraz, což urychluje instalaci oprav a aktualizací. Jednou z novinek určených pro virtuální desktop bude nástroj umožňující vytvořit offline obraz virtuálního stroje na notebooku, pracovat s ním na cestách a po připojení k podnikové síti jej posléze synchronizovat s obrazem na serveru. Představena byla také virtualizace aplikací, umožňující jejich používání bez instalace na hostitelské PC. Greenová předvedla MS Visio „sbalené“ do jediného souboru na USB klíči, s jehož pomocí otevřela soubor na PC, kde aplikace nebyla původně nainstalována.
S virtualizací desktopu souvisí pochopitelně existence ultratenkého klientského hardwaru – zejména mobilních tenkých klientů, tedy odlehčených PC, která by mohla nahradit klasické podnikové laptopy. Výhodou podobného železa není jen nižší cena či vyšší bezpečnost, ale vzhledem k absenci pevného disku a hladového procesoru také delší výdrž baterií.
Dobrým příkladem mohou být v Cannes představené Wyse X90L a X90Le, postavené na procesorech VIA C7M ULV, vybavené rychlým bezdrátem 802.11 b/g/n a Cisco CCX. Jako operační systém jsou použity Windows XP embedded, k dispozici je 1GB RAM a 1GB flash úložiště. Stroje by údajně při práci na virtuální pracovní ploše měly vystačit i s pomalejší konektivitou mobilních sítí, cena se bude pohybovat od 700 do 800 dolarů.
Významnou novinkou, která byla v Cannes představena, je zeštíhlená dvaatřicetimegabajtová verze hypervisoru ESX 3i, který bude standardně integrován ve vybraných x86 serverech IBM, HP, Dellu a Fujitsu Siemens. Tenká či integrovaná virtualizace, jak je ESX 3i označován, bude cestou, jak dostat řešení VMware takříkajíc pod nos i zákazníkům, kteří se o virtualizaci příliš nezajímají. Pokud se zákazník rozhodne virtualizaci využívat, může posléze snadno přejít na pokročilejší řešení VI3 nabízející plně řiditelné virtuální datové centrum.
Nezávidíme v tomto okamžiku ani jednomu ze jmenovaných výrobců, kteří si jistě uvědomují, že virtualizace není nejlepší cestou, jak prodat více železa, zároveň ale vědí, že nenabízet ji by v konkurenčním prostředí znamenalo podříznout si pod sebou sice usychající, leč stále ještě pevnou a výnosnou větev.
V oblasti správy a automatizace byly představeny čtyři nové nástroje: Lab Manager, dostupný okamžitě a Lifecycle Manager, Stage Manager a Site Recovery Manager které budou uvedeny ve druhém čtvrtletí. První jmenovaný nástroj slouží pro ad-hoc přidělování zdrojů v datacentrech, Lifecycle Manager usnadní automatizaci vyžadování, schvalování, nasazování, aktualizace a vyřazování virtuálních strojů, Stage Manager je pak určen pro urychlení testování aplikací a jejich přesun do virtuálního produkčního prostředí.
Site Recovery Manager není zaměřen na produktivitu, ale na kontinuitu a dostupnost – měl by urychlit obnovu v případě nehod prostřednictvím mobilních virtuálních strojů nezávislých na hardwaru a operačním systému a nabídnout centralizovanou správu plánů pro obnovu, automatizované procesy obnovy a lepší funkce pro testování krizových plánů.
V oblasti bezpečnosti bylo představeno otevřené API VMsafe, které umožní kompletní dohled nad virtuálním strojem a tvorbu bezpečnostních řešení. Podle VMware se pro využívání platformy VMsafe rozhodlo již dvacet dodavatelů v oblasti bezpečnosti v čele se společností McAfee, která na konferenci předvedla možnosti připravovaných řešení. Doposud sice nebyly zaznamenány žádné útoky na virtuální řešení samotné, krátce před konferencí se ale objevila zpráva americké společnosti Core Security Technologies, která údajně odhalila bezpečnostní mezeru ve virtualizačním softwaru VMware, která by potenciálně mohla být zneužita k provedení změn v operačním systému virtuálního stroje.
Budeme si jednou kupovat virtuální stroje podobně, jako dnes kupujeme ty fyzické? Budeme mít vlastní počítač, nebo si jen zaplatíme hostování virtuálního stroje? Bude konec schvalovacím procesům pro nový počítač prostě proto, že nám přidělí tenkého klienta?
Virtualizace by skutečně mohla změnit způsob, jakým budeme v budoucnu pracovat se „svým“ počítačem, a ovlivnit tak nejen život v datacentrech či softwarových laboratořích, ale doslova převrátit klasické chápání osobního počítače. Již dnes vzniká trh s „virtual appliance“ tedy virtuálními stroji nakonfigurovanými předem k určitému účelu – v mnoha případech může být prostě levnější koupit již připravený virtuální stroj, než investovat čas a energii do jeho instalace a konfigurace.
Virtuální zařízení jsou zajímavým fenoménem, který ale skrývá i některá potenciální rizika – zákazník si kupuje do značné míry černou skříňku, o jejíž funkčnosti (zejména té nedeklarované) mnoho neví, a vše tak bude patrně otázkou dobrého jména dodavatele.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU