Každé z těchto období představoval pochopitelně typický hardware – mainframe systémy, minipočítače, osobní počítače a post-pc zařízení (tablety, ultrabooky, chytré telefony), ale také odlišný přístup k architektuře podnikových systémů, měnící se uživatelská rozhraní, možnosti spolupráce a pochopitelně i obchodní modely. Jedno ale měly všechny tyto éry společné: za symbol každé z nich je možné označit jednu velkou společnost.
Nicméně je možné, že budoucnost patří nikoliv obrům, jakými nadále jsou IBM, Microsoft či Google, ale spíše unikátním formám pevných strategických partnerství a spojenectví – jakýmsi virtuálním superkorporacím. Jednu takovou pod označením VCE (Virtual Computing Environment) vytvořila před časem společnost EMC a zahrnula do ní vedle svých technologií a produktů také Cisco a VMware, coby partner byl přibrán Intel a nově i Lenovo, které je nejrychleji rostoucí firmou v oblasti PC hardwaru. Celý ekosystém zahrnuje i menší „podřízené“ partnery, jako je například BMC.
Takový „koktejl“ železa, hardwaru a technologií připomíná trochu šíři záběru, kterou mělo před patnácti lety například IBM, a představuje do značné míry srovnatelnou nabídku řešení, jaké cestou nákladných akvizic dosáhlo v poslední době například HP. Jistě, partnerství jsme tu měli řadu?– existovalo i mezi HP a Oraclem a všichni víme, jak nakonec skončilo. Jak ale upozorňuje například Rob Enderle z Enderle Group, EMC prosazuje formu partnerství, v níž se jednotliví výrobci chovají spíše jako divize obří superkorporace – s jasným tahem na branku a cílem uspokojit zákazníka.
Kouzlo virtuální korporace je pochopitelně ve flexibilitě, která je dnes klíčem k úspěchu. Zatímco proces vytváření, akvizic či odprodeje divizí v klasické korporaci je zdlouhavý (HP by mohlo vyprávět například nejnovější příběh jménem Autonomy), v partnerském modelu lze snadno přibírat nové technologie a komponenty. Navíc takový model lépe svědčí skutečné inovaci, kterou řada velkých společností musí nahrazovat inovačními akvizicemi.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU