Situace v podnikání se za posledních 10 let radikálně změnila. Firma, která si před 10 lety vystačila se dvěma počítači, tiskárnou a programem na účetnictví, má dnes – pokud přežila bouřlivá devadesátá léta – přinejmenším nějakou počítačovou síť, server a také spoustu různých softwarových aplikací na podporu rozličných podnikových procesů, o jejichž existenci možná dříve ani netušila nebo je řešila „papírováním“.
Nová IT řešení si firmy pochopitelně nepořizovaly naráz a od jednoho dodavatele, nýbrž postupně s tím, jak se rozšiřoval objem a diverzita jejich aktivit.
Jednotlivá IT řešení tedy na začátku představovala odpovědi na konkrétní palčivé problémy jako tisk a správa dokumentů, účetnictví, ukládání dat, řízení vztahu se zákazníky, řízení zakázek atd. Využití těchto informačních technologií bylo vždy limitováno jen na podporu jednoho konkrétního podnikového procesu, který firma v dané chvíli potřebovala zpřehlednit a zautomatizovat. V určitém bodě však musely logicky nastat problémy se souběhem tolika nesourodých informačních technologií, problémy, které se začaly promítat i do nákladů na lidské zdroje. Firmy musely přibrat IT pracovníky a vynakládat prostředky na jejich další specializaci. Jen málo z podniků při nákupu nových technologií uvažovalo o tom, které aplikace a produkty spolu budou komunikovat a které ne. Nekompatibilní informační technologie jim pak nedovolovaly dostatečně pružně reagovat na změny obchodních procesů, které přímo souvisely se změnami situace na trhu a často překotným růstem podniku. Tento stav byl dlouhodobě neúnosný. Kupodivu mnoho firem nemá tento problém vyřešen dodnes, přestože řešení již delší dobu existuje, a to pod názvem systémová integrace.
Partnerství na celý život
Systémová integrace je ve zkratce konsolidace podnikového IT prostředí, jeho navázání na klíčové obchodní procesy a integrace veškerých technologií do funkčního celku, který plní tři základní podmínky dobrého IT řešení: transparentnost, spolehlivost a připravenost na změny. Systémová integrace představuje v porovnání s roztříštěnou IT infrastrukturou vysokou přidanou hodnotu v podobě komplexního pohledu na věc. Integrátor přistupuje k podnikové informatice s plným pochopením záměrů společnosti, a stává se tedy strategickým partnerem, který dokáže odhadovat vývoj oboru a firmy, a může tak připravit IT architekturu zákazníka na výzvy, které jej v budoucnu čekají. Cílem celého procesu je dosažení souladu mezi informačními technologiemi a organizací práce ve společnosti, její vnitřní kulturou i vnějším obrazem. To samozřejmě vyžaduje, aby řešení dodané systémovým integrátorem bylo dokonale přizpůsobené specifickým nárokům zákazníka, protože jen taková investice se mu může zhodnotit.
Z tohoto základního načrtnutí vyplývá, že systémový integrátor musí být schopen nabídnout víc než jen pouhé „IT řešení“. Projekt harmonizace různorodých softwarových a hardwarových komponent je totiž natolik složitý a zároveň strategicky významný, že nemůže být založen na běžném dodavatelském modelu. Pokud má mít systémová integrace smysl, musí zahrnovat i komplexní služby a poradenství v průběhu celého procesu, ale i dlouho po jeho skončení. Jde tedy o dlouhodobý vztah založený na vzájemné důvěře. Ta je podmínkou sine qua non, neboť systémový integrátor nahlíží svému klientovi doslova „až do vnitřností“, aby mohl do nově nastavených IT procesů integrovat know-how firmy, a umožnit tak jeho větší automatizaci. Firemní know-how se tímto způsobem stává víceméně nezávislé na konkrétních pracovnících, kterým na druhou stranu uvolňuje ruce pro výkon klíčových podnikových aktivit.
Výběr systémového integrátora je proto pro firmu podobně významným krokem, jako je pro člověka výběr životního partnera. Aby se firmy vyhnuly ztroskotání svého svazku se systémovým integrátorem a nepříjemným rozvodovým tahanicím, měly by u svého potenciálního partnera sledovat především tyto vlastnosti: adekvátní zkušenosti, dobré reference v tuzemsku i v zahraničí, finanční stabilitu a volný kapitál, který je nutný pro realizaci obzvláště složitých projektů. V podmínkách soutěže, které nastavují významné firmy, korporace a nadnárodní společnosti, se dokáží prosadit v podstatě jen velké společnosti, jejichž expertiza a komplexní přístup jsou pro klienty dostatečnou zárukou dobře investovaných peněz. Malí integrátoři jsou v takto velkých projektech limitováni především nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a složitějším přístupem ke špičkovým technickým zdrojům.
Milan Prypoň, generální ředitel společnosti HP , vidí jako klíčovou především otázku lidských zdrojů. „Je potřeba neustále udržovat rovnováhu mezi počtem lidí a počtem zakázek, což v praxi znamená, že pokud si chcete udržet lidi, musíte neustále mít co a komu dodávat, čili musíte mít také obrovskou obchodní sílu. Novým lidem musíte umožnit, aby se zapracovali a pak byli využiti v té oblasti, která souvisí s jejich vlastní profesionalitou a která je baví,“ dodává Prypoň. Malé firmy nemohou zaplatit specialisty na určité segmenty, když nedostávají zakázky, na nichž by mohli předvést své schopnosti. Proto ti nejlepší odborníci nadále nacházejí uplatnění hlavně ve velkých firmách, které jim dokáží nabídnout lepší podmínky pro seberealizaci.
Zákazník získává konkurenční výhodu pružnosti
Jedním z přínosů systémové integrace, který jsme již nastínili, je automatizace podpory podnikových procesů, která umožňuje vedoucím zaměstnancům ve firmě věnovat se tomu skutečně podstatnému, a tím je realizace obchodní strategie. Další nespornou výhodou integrovaného informačního systému oproti implementačně roztříštěnému je minimalizace ztrát souvisejících s nekompatibilitou jednotlivých technologií a softwarových aplikací. Zkušený systémový integrátor s přístupem ke zdrojům v oblasti vývoje dokáže mnohem pružněji reagovat na trendy v oblasti IT a včas je implementovat do stávajícího informačního systému. To v dnešní době, kdy se IT stávají stále důležitějším faktorem pro úspěch podnikání, může znamenat podstatnou konkurenční výhodu. Volba systémového integrátora může v porovnání se zajišťováním formou in-house zaručit jistější výsledek ve stanoveném rozpočtu a v dohodnutém termínu, což společnostem umožňuje předem kalkulovat výdaje. Dalším, neméně významným přínosem je získání ucelené a koncepčně pojaté IT infrastruktury vyvinuté na míru potřebám firmy.
Úloha systémového integrátora
Systémový integrátor vystupuje ve vztahu se zákazníkem jako garant a z titulu své role může pověřovat zajištěním jednotlivých odborných úkonů externí dodavatele, kteří se na danou oblast specializují. Takové řešení umožňuje participaci malých firem, a je tudíž výhodné pro všechny strany. Ani společnost HP se nevyhýbá spolupráci s menšími partnery a na mnoha projektech s nimi spolupracuje. Plnou finanční odpovědnost i odpovědnost za výsledek celého projektu však nese vždy pouze smluvní dodavatel. Ten musí celý projekt naplánovat, řídit jeho průběh v dílčích fázích a dovést ho do konce. Po dokončení implementace pak na sebe bere roli konzultanta, který se zaručuje za funkcionalitu, výkon, kvalitu a bezpečnost dodaného řešení.
Jak systémová integrace probíhá?
Přestože systémová integrace může mít řadu různých podob, které se mohou lišit rozsahem, náročností, typem problému i charakterem zvoleného řešení, většinou bývá rozplánována do několika následujících fází.
- Analýza zákazníkova prostředí a návrh koncepčního řešení
Systémový integrátor musí nejprve pochopit unikátní potřeby zákazníka, jeho organizační strukturu a výzvy, kterým čelí. Dále musí analyzovat stávající stav jeho IT prostředí a zjistit, jak je uzpůsobeno pro podporu klíčových podnikových procesů. Tato „seznamovací“ fáze má jediný cíl: formulaci koncepčního řešení, tedy jakousi mapu, kudy by se měla systémová integrace ubírat. Obsahem návrhu bývají jak podrobnější technická řešení vycházející z analýz stávající IT infrastruktury, tak dlouhodobá koncepce rozvoje informačního systému s ohledem na rozvoj organizace a změny tržního a legislativního prostředí.
- Zahájení a organizace projektu
Úlohou systémového integrátora v této fázi je řídit a koordinovat účast všech svých subdodavatelů a komunikaci se zadavatelem. V závislosti na požadavcích zákazníka systémový integrátor coby hlavní dodavatel kompletně zajišťuje dodávku veškerých materiálů potřebných pro budování komplexního informačního systému. V roli garanta, systémový integrátor dále řídí a koordinuje jejich kompletaci, zprovoznění a integraci.
- Vývoj programového vybavení
Po zajištění hardwarových komponent přichází čas na vývoj softwarových aplikací. Nestává se často, že by integrátor vyvíjel pro každou zakázku zcela novou aplikaci. Kdyby tomu tak bylo, proces integrace by se prodloužil až o několik let. Obvykle se proto implementují stávající softwarové produkty, které se upravují na míru klientovi.
- Implementace
Tato fáze zahrnuje implementaci jednotlivých subsystémů komplexního informačního systému do zákazníkova prostředí včetně testování, ladění výkonu hardwaru, instalace softwaru, optimalizace databází a zaškolení uživatelů.
- Garance
Po úspěšné implementaci informačního systému vztah mezi systémovým integrátorem a zákazníkem v žádném případě nezaniká. Systémový integrátor zůstává strategickým partnerem společnosti pro další rozvoj a optimalizaci IT včetně havarijního plánování. Svému klientovi také nabízí konzultační služby, často elektronickou formou.
Shrnutí
Systémová integrace je dlouhodobý proces, jehož náklady se však společnosti dříve či později vrátí v podobě spolehlivě fungující IT infrastruktury, která dokáže podporovat všechny klíčové podnikové procesy, automatizovat její know-how a připravit ji na obchodní změny. Informační technologie jsou pro většinu organizací jedním z klíčových nástrojů ke zvyšování konkurenceschopnosti na stále se měnícím trhu. Význam informačních technologií pro podnikání by neměl být přeceňován, ale nemůže být ani přeceněn, Jak dokazují zkušenosti stále většího množství firem, jediná cesta ke snížení nákladů a zvýšení flexibility a efektivity vede přes celkovou systémovou integraci. Informační technologie se tak stávají odrazovým můstkem k úspěšnému rozvíjení obchodní strategie firmy.
Autor je ředitelem konzultační a integrační divize HP.
Foto: Wikipedie, licence obrázku public domain