Možným výsledkem těchto problémů je zastavení práce, poškození či ztráta dat nebo přerušení síťové komunikace. Z tohoto pohledu je patrné, že softwarová část je více náchylná k problémům kvůli své složitosti a je potřeba zvýšené pozornosti při definování plánu jak předejít či rychle reagovat na neočekávanou situaci.
Pokud víme, které problémy mohou nastat, je důležité se zaměřit na jednotlivé komponenty ve společnosti z pohledu jejich hodnoty a rychlosti, která je požadovaná pro znovuobnovení funkcionality po přerušení. Od roku 1992 do současnosti americká uživatelská skupina SHARE (www.share.org) ve spolupráci se společností IBM definuje sedm vrstev pro plánování procesů disaster recovery:
Vrstva 0 - No off-site data
Jde o prvotní stav ve společnosti, která nemá žádná zálohovaná data, žádný záložní hardware, ani plán obnovy po katastrofě. Čas obnovy ztracených firemních informací v tomto případě není možné definovat.
Při rozsáhlém problému je nemožné vrátit funkcionalitu ve společnosti do původního stavu.
Vrstva 1 - Data backup with no Hot Site
V této vrstvě má společnost implementované zálohovací řešení, v němž jsou duplikovaná data ukládána ve stejné lokalitě jako původní. V závislosti na délce uchovávání záloh je možné definovat, v jakém čase lze informace obnovit. Nevýhodou tohoto řešení je, že k vyřešení problému dojde až v době, kdy se dokončí obnova ze záloh. Pokud je problém rozsáhlý, může se dotknout i záloh, které nebude poté možné obnovit.
Vrstva 2 - Data backup with a Hot Site
Jedná se o stejný stav jako v předešlém případě s tím rozdílem, že zálohovací řešení ukládá data mimo původní lokalitu (například páskové prostory). Tím jsou firemní data při nastalé kritické situaci zabezpečenější. K vyřešení problému dochází opět až po obnově dat ze zálohy.
Vrstva 3 - Electronic vaulting
Třetí vrstva je vylepšením druhé vrstvy, přičemž se v zálohovacím řešení upraví podmínky zálohování vybraných kritických firemních dat, jež jsou primárně ukládána na rychle dostupné úložiště a několikrát duplikována. Také je vytvořen plán, který zajistí prioritní obnovení těchto dat.
Vrstva 4 - Point-in-time copies
V této vrstvě je možné aplikovat spojení zálohovacího řešení s funkcionalitou hardwarových diskových polí (například FlashCopy). Celkové zálohování má mít co nejnižší vliv (zátěž) na stávající infrastrukturu. Jako nejvhodnější se v tomto smyslu ukazují diskové prostory na centrálních úložištích (síť Storage Area Network).
Vrstva 5 - Transaction integrity
V této vrstvě se již implementuje hardwarové i softwarové nastavení pro vybrané komponenty, kde produkční i záložní lokalita (stejné umístění) ve společnosti obsahuje stejná data. Implementované zálohovací řešení pracuje jako dodatečný nástroj pro obnovu zálohovaných a archivovaných dat.
Vrstva 6 - Zero or little data loss
Duplikace produkčních a záložních komponentů (rozlišné lokality) ve společnosti se vztahuje na širokou sféru firemních dat. Při výpadku jedné části v lokalitě přebírá funkcionalitu druhá část. Zálohovací řešení se implementuje v každé z lokalit, a to s možností plného zastoupení.
Vrstva 7 - Highly automated, business-integrated solution
Jedná se o automatizované řešení, které zajistí úplnou duplikaci a integraci dat mezi lokalitami společnosti. Proces obnovy po ztrátě dat je plně automatizovaný. Společnost má vytvořen podrobný plán definující postup obnovy, velký důraz je kladen na nepřerušení funkcionality komponent ve společnosti.
Při sestavování plánu je důležité zvážit, co která společnost potřebuje, jak jsou její komponenty kritické a jak lze řešit nastavení pro zachování funkcionality infrastruktury. Také je na zvážení, do jaké vrstvy „Disaster Recovery" chce společnost investovat, protože vyšší vrstva znamená zvýšenou ochranu firemních dat, ale také vyšší náklady na její realizaci. Základním pravidlem je tuto problematiku nepodceňovat. Po katastrofě je již většinou pozdě na řešení rychlé obnovy dat.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU