Sdílený sluha, zlý pán

Minulá dekáda byla v podnicích a institucích z celé komerční části české ekonomiky ve znamení výrazného růstu podílu výdajů za paušálně hrazené IT služby na celkových výdajích na pořízení a provoz IT, zatímco podíl investičních výdajů na pořízení nového hardwaru, softwaru a souvisejících výdajů na konzultační a implementační podporu jejich nasazení nebo vývoj softwaru a middlewaru „na míru“ naopak postupně klesal (viz graf 1).

Tato změna má dvě příčiny: Kromě pochopitelné snahy dodavatelů poskytovat více paušálně hrazených služeb a zajistit si tak stabilní zdroje příjmů (například cestou zvyšování „maintenance“ poplatků při současném snižování ceny licencí či prvotních upgradů) je to především důsledek růstu výdajů za služby poskytované nově budovanými a dále rozvíjenými vnitrokoncernovými centry sdílených služeb. Tomuto i dalším trendům (kvalitnější komunikační infrastruktura, virtualizace) navzdory se podíl pracovníků interních útvarů I(C)T ani podíl externích ICT specialistů z jiných útvarů (například z center sdílených služeb dislokovaných v ČR) a spolu s nimi i dedikovaných pracovníků z řad „outsourcingových“ externích firem příliš neměnil (viz graf 2).

Náklady vs. tržní flexibilita

Zvlášť výrazný byl v posledních více než deseti letech růst podílu výdajů za paušálně hrazené, průběžně nakupované služby, na kterém měl lví podíl zejména růst výdajů za služby zahraničních center sdílených služeb nadnárodních koncernů, zejména v tuzemském autoprůmyslu a diskrétní výrobě – a to dokonce i v období jejich posledního dotazování ke konci roku 2010 a v prvních dvou třetinách roku 2011, kdy se již globální ekonomika začínala zotavovat z prvního drtivého úderu globální finanční a následně i ekonomické krize a kdy tak jejich investiční aktivity začaly opět růst (viz graf 3).

Pokles podílu „investičních“ výdajů těchto podniků ve sféře IT by byl přitom v těchto podnicích možná ještě o něco vyšší, pokud by zároveň dlouhodobě mírně neklesal také podíl jejich výdajů za datové služby – a to i přesto, že jejich přenosové kapacity i spolehlivost se v průběhu uplynulých deseti let zvýšily až o několik řádů.

Zatímco ve výše zmiňovaném odvětví tuzemského autoprůmyslu a diskrétní výroby tak v současnosti funguje Česká republika jako kontinentální či dokonce globální výrobní a (navzdory nedávným vládním protirůstovým krokům v této sféře) ve stále větší míře také jako vývojové centrum nadnárodních průmyslových koncernů, pak naopak tuzemské finančnictví má i přes jeho dnes již téměř absolutní závislost na využití ICT i jeho faktické ovládnutí nadnárodními finančními skupinami stále ještě primárně lokální charakter (alespoň co se jeho závislosti na lokální klientele a autoritě tuzemských regulačních orgánů týče). Přestože i v tomto odvětví byl v průběhu jejich posledního dotazování na počátku finanční krize (2008–2009) patrný růst podílu výdajů za paušálně hrazené externí služby, dominovaly ve struktuře jejich celkových výdajů na pořízení a provoz ICT (i přes tlak na úspory) výdaje „investičního“ charakteru (viz graf 4).

Otázkou pochopitelně je, jaký bude další vývoj v případě intenzivnějšího využívání center sdílených služeb. Zejména to, zda uspořené peníze budou IT ponechány na inovace, což tradičně závisí na tom, kdo o uspořené libře rozhoduje. Některé korporace totiž fungují jako státní správa: Když něco uspoříte, znamená to, že vám to 1. letos odeberou, 2. příští rok dostanete o to méně.

Většina tuzemských podniků, dcery nadnárodních koncernů nevyjímaje, naštěstí nedošla v žebříčku korporátní evoluce tak vysoko, a tak úspory (ať už finanční nebo v podobě volných lidských zdrojů v IT), k nimž při rozumném zavádění center sdílených služeb či efektivním nasazení služeb veřejného cloudu skutečně může vést, mohou promítnout do lepší podpory či rozvoje specifických podnikových procesů – ty lze totiž do cloudů cpát jen velmi obtížně. To ilustrují i data o dlouhodobých trendech struktury běžných výdajů na pořízení IT, v nichž se skupina tuzemských finančních institucí od porovnávané skupiny tuzemských podniků z odvětví autoprůmyslu a diskrétní výroby příliš nelišila – konkrétně v dlouhodobě rostoucím podílu výdajů za tzv. ostatní provozní režie IT (bez odpisů), jejichž zdaleka nejvýznamnější složkou jsou osobní náklady pracovníků interních útvarů I(C)T příslušných podniků či institucí (viz graf 5).

Jak je totiž ze stagnace podílu těchto výdajů na celkových výdajích na pořízení a provoz ICT v tuzemských finančních institucích v posledních letech či dokonce jejich dalšího mírného růstu v „postkrizovém“ období patrné, slouží podnikům či institucím z obou těchto protipólů komerční části tuzemské ekonomiky stále širší využití podpory center jejich sdílených služeb především k tomu, aby mohly takto uvolněné personální zdroje využít k o to intenzivnější podpoře lokálně, oborově či průmyslově specifických procesů.

Jak (ne)začít…

Pokud rozhodujete o vybudování CSS, pracujte v přísném utajení. To vám pochopitelně nebrání po všech, jejichž kompetence by to mohlo nebo mělo ovlivnit, požadovat další a další reporty či jiné podklady pro co nejpřesnější analýzu výchozího stavu připravovaného strategického projektu a jeho cílů. Je možné, že ti nejbystřejší z nich již možná v této fázi podají výpověď. Alespoň zbyde méně pracovníků, kterým bude nutné dát nucenou výpověď později. A ti, kteří v této fázi ještě výpověď sami nepodají, neboť by práci jinde hledali jen stěží, vám pak budou o to loajálnější.