Ruská ruleta

Alexeji Ivanovovi se přijímací pohovor nevydařil tak, jak doufal. Ivanov, tehdy dvacetiletý počítačový programátor z Čeljabinska, v listopadu 2000 odletěl do Seattlu, aby se ucházel o práci u Invita Security. Pro mladého Rusa to bylo zaměstnání, o jakém snil. Firma byla skutečně vysoce podnikavá – rozhodně dost podnikavá na to, aby stála o služby tohoto špičkového hackera, který pracoval kdesi v zapomenuté továrně vzdálené přes půl světa. Dokonce mu slíbili, že mu zaplatí letenku a vyzvednou ho na letišti v Seattlu. Mohl si s sebou vzít i kolegu, rovněž programátora, Vasilije Gorškova. To byl původně jeho nápad a firma nadšeně souhlasila. Když oba Rusové dorazili, jejich hostitelé jim vysvětlili, o co jim jde: hledají pár dobrých hackerů, kteří by se dokázali nabourat do sítí potenciálních zákazníků v rámci „přesvědčovací“ kampaně s cílem přimět tyto firmy, aby si najaly společnost Invita a s její pomocí pak dokázaly držet hackery v uctivé vzdálenosti. Ivanov tuto taktiku dobře znal.

Když Ivanov, Gorškov a dva američtí chlapíci v kravatách seděli u stolu v seattleské kanceláři, Gorškov bavil potenciální zaměstnavatele historkami o svých hackerských úspěších a Ivanov zasněně přemítal o krásném životě, který ho teď čeká. Byl unavený: cesta z Čeljabinska trvala skoro 48 hodin a on ještě dávno před přistáním začal zapíjet své štěstí. Jejich hostitelé je vyzvali, aby něco předvedli, a oba Rusové se tedy střídavě začali připojovat na svoji vlastní síť v Čeljabinsku. Ivanov věděl, že jsou s Gorškovem oba dobří, takže když to vypadalo, že na své hostitele opravdu udělali dojem, nijak ho to nepřekvapilo.
Překvapení přišlo později a bylo o to větší. Rusové nastoupili do auta, aby se nechali odvézt do hotelu. Auto náhle zastavilo, dveře se rozletěly a Ivanov slyšel, jak někdo říká: „FBI. Vystupte si a ruce držte za zády.“
Až pak si vzpomněl, co kdysi zaslechl o Americe: že je to země, kde se může stát absolutně všechno.

Spadla klec

Ivanov a Gorškov byli obviněni ze zločinného spolčení, počítačového podvodu, hackerství a vydírání. Gorškova zavřeli rovnou v Seattlu, kde se tak sebevražedně vytahoval. Ivanova odvezli na východ, do Connecticutu: měl být souzen ve státě, který je sídlem Online Information Bureau – jedné z několika společností, jejichž servery prolomil.

Federální agenti, kteří Rusy zatkli, měl v ruce celý seznam počítačových zločinů, ze kterých je obviňovali. Tvrdili, že Rusové se pokusili vydíráním dostat peníze z řady amerických firem včetně Central National Bank v texaském Waco, losangeleské Nara Bank a ISP se sídlem v Seattlu. Jak se pak ukázalo, většina obvinění se zakládala na pravdě. Ivanov a Gorškov se mimo jiné napíchli na databázi asi 50 000 kreditních karet a některé z nich slušně využívali. Gorškov byl posléze shledán vinným ze všech čtyř zločinů a odsouzen na tři roky do vězení a k zaplacení částky 692 000 dolarů. Mezitím si již trest odpykal a vrátil do Ruska. Ivanov se nakonec přiznal k hackerskému útoku na 16 firem. Odseděl si tři roky a osm měsíců a dosud dluží přes 800 000 dolarů.

Více v Business Worldu 6/2005.