Revoluce robotů je na dohled

Roboti, ať už jsou to mechaničtí psíci, schopní naučit se nové triky, umělohmotní hráči robo-fotbalu nebo třeba automatické vysavače vyhýbající se při práci nábytku, se stále více stávají součástí našeho každodenního života. Ale skutečný boom robotů je podle odborníků teprve před námi. Americký Computerworld nedávno hovořil o budoucnosti robotů s trojicí expertů: Chuckem Thorpem, ředitelem Robotics Institute při Carnegie Mellon University, Jeanne Dietschovou, CEO MobileRobots.com, a Vijay Kumarem, profesorem katedry strojního inženýrství a aplikované mechaniky na University of Pennsylvania.

Roboti za nás budou zřejmě válčit, řídit auta, nakupovat nebo třeba hlídat datová centra.
Roboti, ať už jsou to mechaničtí psíci, schopní naučit se nové triky, umělohmotní hráči robo-fotbalu nebo třeba automatické vysavače vyhýbající se při práci nábytku, se stále více stávají součástí našeho každodenního života. Ale skutečný boom robotů je podle odborníků teprve před námi.

V budoucnosti by mohli roboti spolurozhodnout výsledky válek nebo identifikovat problémy v datových centrech. Kancelářské budovy by mohly ožít díky robotům, kteří budou využívat Wi-Fi a kontrolovat přístup osob, testovat vytápění a chladicí systémy nebo nosit dělníkům nářadí.

K jakým účelům budou roboti v budoucnosti využíváni?

Kumar: Budou za nás válčit. Moji roboti budou bojovat s vašimi roboty. Bude to jako šachová partie. Půjde o drahou hru, ale myslím, že bude znamenat minimalizaci ztrát na životech. Nicméně si nejsem jistý, zda se jedná o něco, o čem naši přední politici chtějí slyšet.

Jaká je budoucnost robotů v oblasti služeb?

Thorpe: To by mělo pro roboty znamenat skutečný přelom –- přesunout je z oblasti výroby a využít je více ke každodenní interakci s lidmi v jejich běžném životě. Jde ale o poněkud obtížnější úkol.
Pokud si představíte montážní linku, ta je nastavena tak, že je všechno předvídatelné. Zatímco když se zamyslíte nad vytvořením robota –- domácího sluhy, pak je rozdíl mezi hromadou prádla, kterou by měl sebrat, a spící kočkou, kterou by sebrat neměl, poněkud obtížněji definovatelný. Manipulační schopnosti nutné k ustlání postele –- zvednutí rohů matrace a upravení prostěradla tak, aby bylo rovné –- jsou složité. Některé z těchto úkolů budou vyžadovat dlouhou dobu, než je budou roboti schopni vykonávat stejně dobře jako lidé.
Skutečný humanoidní robot, který se s vámi bude procházet, jako je C-3PO nebo Rosie z filmu The Jettsons, je stále ještě otázkou velmi vzdálené budoucnosti.

Desetiletí?

Thorpe: Pravděpodobně.

Mohou roboti nějak pomoci v oblasti informačních technologií?

Dietschová: Firma Hewlett-Packard využívá ve svých datových centrech náš produkt PatrolBot. Ten má teplotní senzory, projíždí několikrát denně zařízení centra a data z těchto hlídek předává dále -- jsou využívána k tvorbě trojrozměrných modelů teploty uvnitř zařízení. Pokud se vyskytne problém, počítač nebo člověk může poslat robota, aby situaci prověřil.
Naši roboti jsou vlastně počítače na kolech. Jakmile si programátoři uvědomí, že mohou využít počítač k tomu, aby se někde pohyboval a něco vykonával, přijdou s celou řadou zajímavých nápadů. Například by roboti mohli uvnitř budovy pomocí RFID čipů sledovat majetek.

Co je tak složitého na tom, aby se roboti chovali jako lidé?

Thorpe: Domnívám se, že otázku by bylo stejně dobře možné otočit a říci: „Lidé jsou mnohem komplikovanější, než jsme si mysleli.“
S pomocí robotů se snažíme dosáhnout několika věcí. Někdy chceme, aby se chovali velmi podobně jako lidé, a někdy chceme, aby byli mnohem lepší než lidé. Největších úspěchů dosahujeme tehdy, když roboty necháváme být roboty a využíváme je k tomu, co umějí nejlépe, a také s lidmi zacházíme jako s lidmi a přenecháváme jim to, v čem jsou nejlepší.
Několik lidí z mojí laboratoře založilo firmu, která vyrábí malou televizní kameru, která sleduje silnici, zatímco vy řídíte. Tato kamera neřídí auto, ale sleduje situaci, a pokud začněte usínat a sjíždět ze silnice, začne pípat a vzbudí vás dříve, než se stanete součástí statistik dopravních nehod.

Na čem ještě pracujete?

Thorpe: Máme 61 akademických zaměstnanců, kteří pracují na 120 projektech. Máme roboty, kteří dělají všechno možné, počínaje čištěním staré barvy z lodí a hledáním a záchranou lidí v nebezpečných prostředích zdaleka nekonče. Máme hadí roboty, kteří prolézají těsné díry, máme skvělé vojenské roboty–-průzkumníky. Jdou zde týmy robotů, kteří hrají fotbal. To je mimochodem skvělý způsob studia týmové práce: Jak se roboti koordinují, aby splnili daný projekt? Nejnověji zde máme také tým složený z lidí i robotů a sledujeme, jak lidé spolupracují s roboty při plnění obtížného úkolu.

Zkusíte spekulovat o některých vzdálenějších způsobech využití robotů?

Kumar: Moji kolegové by jistě tvrdili, že nejlepším využitím pro roboty je zábava. Existuje mnoho, skutečně mnoho prototypů robotů, kteří jsou zamýšleni jako domácí společníci. Chodí a mluví jako lidé, ale na rozdíl od domácích zvířat neznečišťují váš byt.
Dietschová: Naši roboti jsou navrženi pro práci ve vnitřním prostředí. Na tom, aby mohli fungovat i venku, aby věděli, kde jsou nebo kam mají jít, teprve pracujeme. Každý si myslí, že GPS tento problém u robotů řeší, ale to není vůbec pravda. Pokud se nacházíte pod vysokými budovami nebo pod stromy, je GPS nespolehlivé řešení.
Problémem s fungováním venku je i skutečnost, že pracujete ve trojrozměrném terénu. Cesta z jedné budovy do druhé, samozřejmě v závislosti na terénu, nemusí být tak obtížná. Myslím, že toho bychom mohli dosáhnout během roku či dvou. Co se týče pohybu po silnici nebo po chodníku, bude úspěchem, pokud se to zdaří za tři až čtyři roky. Ale to pořád neznamená, že bude robot schopen vyhnout se autům jedoucím šedesátikilometrovou rychlostí.
Thorpe: Za 25 let budou roboti asistovat chirurgům, aby byli přesnější, roboti umožní starým lidem, aby mohli déle zůstat doma a nemuseli jít do domova důchodců, a roboti budou také vykonávat řadu otravných prací, které nemáme rádi. Takže budeme mít více času a budeme moci vykonávat zajímavější práci.

Tento článek je překladem z amerického Computerworldu. Česká verze tohoto textu vysla v CW 36/2004.