V průběhu uplynulých několika měsíců si Zalmai Azmi, CIO americké FBI, dával veliký pozor, aby nevyslovil to známé „já jsem vám to říkal“. Poté, co FBI musela zrušit svůj projekt systému řízení případů, označovaný jako „virtuální kartotéka případů“ (VCF), za 170 milionů dolarů z důvodu řady časových skluzů, překročení rozpočtu a nekompatibilního softwaru, Azmi nakonec dostal plnou moc nad IT rozpočtem agentury a pokyn centralizovat většinu rozhodovacích procesů týkajících se IT v hlavním sídle agentury ve Washingtonu.
On a další vrcholoví řídící pracovníci FBI konstatují, že je zapotřebí radikálně změnit agenturní kulturu, pokud má FBI kdy dostat špičkové analytické a přehledové nástroje, které potřebuje k tomu, aby mohla vést účinný boj proti terorismu. FBI se musí podle jejich názoru změnit z decentralizované změti 56 poboček v terénu, které se vyznačují hluboce zakořeněnou nedůvěrou k technologiím, lidem zvenku a sobě navzájem, v dokonale integrovanou síť globálního zpravodajství, schopnou sdílet informace a zabraňovat zločinu v reálném čase.
Bývalí IT manažeři FBI tvrdí, že sdílení informací nikdy nebylo pro tuto vrcholnou americkou vládní agenturu, bdící nad prosazováním zákona, standardním operačním postupem. Naopak, agenti FBI jsou při řešení zločinů zvyklí ponechávat si informace v co nejtěsnější blízkosti svých neprůstřelných vest. Řadě agentů je představa sdílení informací s jejich vlastním úřadem – a s kteroukoliv z ostatních federálních, státních či lokálních institucí působících na stejném poli – silně proti srsti. A když jsou pak tito agenti povyšováni a dostávají se do vedoucích pozic v ústředí, tento tajnůstkářský modus operandi si berou s sebou a vnášejí jej do filozofie běžné každodenní řídící práce ve Washingtonu.
„Jsou v zajetí představy, že všechno se musí udržovat v tajnosti,“ říká Sherry Higgins, bývalý manažer jistého modernizačního IT projektu FBI v hodnotě 600 milionů dolarů. „Ale všechno se v tajnosti udržovat nemusí. Abyste tuhle práci mohli dělat dobře, potřebujete sdílet informace.“
Představitelé FBI navíc dlouho zlehčovali význam role, kterou by informační technologie mohly hrát, pokud by propojovaly zdánlivě nesouvisející zpravodajské informace, důkazy a poznatky z terénu. (Považte: bývalý šéf FBI Louis Freeh dokonce ani neměl na svém stole počítač.) Výsledkem je dlouhá historie nepodařených IT projektů, včetně systému pro automatizaci kartotéky otisků prstů o 35 milionech položek, který přetáhl rozpočet o 170 milionů dolarů a byl nakonec dodán s několikaletým zpožděním. Aktualizovaný systém, který byl vytvořen, aby místní policii a šerifům dal možnost hledat v seznamu ukradených zbraní, odcizených aut a dalších údajů souvisejících se zločinností, se také v 90. letech o několik let opozdil a rozpočet byl překročen o 103 milionů dolarů.
Nezdar virtuální kartotéky případů však vzbudil větší pozornost veřejnosti než kterýkoliv z jiných rádoby velkých projektů FBI v oblasti informačních technologií, především proto, že vedoucí představitelé FBI a Kongresu jej označili za prvořadou zbraň vlády v boji proti terorismu. Bez ní byla schopnost FBI zastavit teroristické činy dříve, než k nim dojde, vážně ohrožena. „Tento program se vlekl jako zpomalený film, a to přitom stál americké daňové poplatníky 170 milionů dolarů a bůhvíjak na něj navíc doplatila naše bezpečnost,“ řekl demokratický senátor Patrick Leahy, člen senátního podvýboru pro státní dotace, letos v únoru.
Změnit „firemní“ kulturu v FBI bude nadlidský úkol, konstatuje Azmi. Práce je to natolik frustrující, že řada vrcholových manažerů po krátké době hodila ručník do ringu. Jen v letech 2002 až 2003 se vystřídali čtyři CIO. A projekt systému VCF za 170 milionů dolarů stačil semlít deset programových manažerů, než byl stornován. Podle vyjádření nejvyšších představitelů bude k zastavení tohoto kolotoče neúspěchů zapotřebí nejen to, aby se FBI naučila sdílet informace, což znamená otevřeněji a častěji komunikovat s výkonnými pracovníky a agenty v terénu, ale musí také nastolit základní principy IT managementu. Azmi jakožto nově ustanovený CIO začal pracovat na tom, aby získal podporu agentů pracujících v terénu a zajistil tak, že další systém řízení případů neskončí opět debaklem. Jeho tým zakrátko dokončí návrh podnikové architektury, která vymezí standardy pro celoorganizační informační systém.
Podobně jako jiné velké globální organizace, které zažily velká fiaska v oblasti IT, musí však FBI nejprve pochopit příčiny a poučit se z neúspěchu projektu VCF. To, co se přihodilo s virtuální kartotékou, a způsob, jak kultura organizace ovlivňuje úspěšnost IT rozvoje, v sobě obsahuje poučení pro šéfy informatiky jak ze soukromého, tak ze státního sektoru, kterým záleží na tom, aby jejich organizace byly konkurenceschopnější a více reagovaly na potřeby svých zřizovatelů.
Azmi připodobňuje svoji práci u FBI k situaci, kdy „jste úplně z formy a máte běžet maraton. Každý kilometr je namáhavý boj a obrovský úspěch zároveň. Celé je to strašné utrpení a cílová rovinka je v nedohlednu.“
Více v časopise Business World 9/2005.