Proč stát u IT projektů selhává

Jsme teď svědky řetězu selhání veřejné sféry při přípravě IT projektů – od elektronické dálniční známky, přes registraci na očkování až po on-line sčítání lidu. V čem je hlavní problém, že stát nemůže nechat vyrobit třeba systém na sčítání lidí pořádně, když už to stojí tolik peněz?

Za prvé, na straně státu – tedy zadavatele aplikace – jsou lidé, kteří v životě nedělali nic jiného kromě práce úředníka. Jejich svět je zaplněn papírováním. Nerozumí tomu technicky, nevědí, co mají chtít, a samozřejmě jejich motivace nechat to udělat pořádně je nízká. Proč taky, nic navíc nedostanou, ani je nikdo nevyhodí za špatný software. Oni ho přece nevyrobili a firma, co ho vyrobila, splnila všechny papírové podmínky a ty jsou přeci to hlavní z pohledu státu. Cílem je splnit politické zadání a jít v 15:30 domů. Prostě aby se vlk nažral...

Znamená to, že prvním kamenem úrazu může být už příprava samotného zadání?

Výstupem práce úředníků je administrativně extrémně složité zadání, které je založeno z 99 % na papírování, nikoliv na technických požadavcích. Jsou rádi, že se najde někdo, kdo splní požadavky, papíruje s nimi a je ochoten to dodat.

V případě dotací se ukazuje, že ne vždy rozhoduje kvalita projektu, ale schopnost dovést papírovou bitvu s ministerstvem do úspěšného konce. Ve výhodě jsou jsou větší firmy, které mohou zaplatit lidi – ať již vlastní zaměstnance nebo externí poradce – jejichž hlavním úkolem je pouze být partnerem ministerských úředníků. Platí něco podobného i pro státní zakázky?

Na straně zhotovitelů jsou firmy, které neumí dělat nic jiného, než papírovat, a technicky jejich práce nestojí za nic. Na běžném trhu by neobstály s jejich mizerným řešením s takovým ziskem, takže se často živí téměř výhradně státními zakázkami. Stačí jim pár zakázek, jelikož jsou většinou předražené. V takových firmách pracují většinou neschopní vývojáři, kteří nevědí, jaké jsou moderní trendy, rizika, jak se řeší škálování. Celý život to nějak patlají, pořád stejně. Jejich šéfové tomu taky nerozumějí, jsou to vlastně jenom úředníci na druhé straně barikády.

Státní zakázky se často komentují jako předražené. Neznamená to, že jsou pro účastníky lukrativní? Neviděl jste v tom sám někdy dobrou obchodní příležitost?

Firmy, které „tomu rozumí" se na to většinou vykašlou. Dělat pro stát je za trest. Já si to zkusil asi jednou a podruhé jsme se na to v polovině papírovacího procesu, na kterém to celé stojí, vykašlali. Je to úřednický paradox – vypapírovat technicky dobré řešení prostě nejde. Raději jsme šli dělat pořádně pro normální klienty, za míň peněz. Ale v konečném důsledku jsme vydělali více: místo 10 zakázek jsme měli tisíce řešení. Nevěřím, že jde jenom o úplatky, i když určitě to v tom bude taky. Takhle stát prostě funguje.

Není problém v tom, že stát navíc vypisuje IT tendry v oblastech, které nejsou tak potřebné. Třeba sčítání lidu se často kritizuje jako drahý projekt, který nepřinese nové podstatné a užitečné informace...

No a teď k tomu sčítání. Stát o nás má všechny informace, co potřebuje, resp. má jich daleko víc než by měl mít. Cokoliv navíc chce, tak nepotřebuje. Argumenty, že to je potřeba na územní plánování? Stát nemá registr obyvatel? Neví, kdo má kde trvalé bydliště, korespondenční adresy? Navíc se každý stěhuje každou chvíli z nájmu do nájmu. No a konečně: máme tu nouzový stav, skoro všechno stojí – a stát se jde počítat?

Je tedy něco, co by stát měl dělat jinak?

Stát a jeho priority... Stát je špatný sluha, zlý pán a ještě horší hospodář. Tohle nemá správné řešení, jediné správné řešení je to prostě nedělat. Čím méně toho stát bude dělat, tím lépe. Pokud hrozí pokuta desítka, tak jim na to kašlu a sčítat se nenechám a raději se budu tahat někde ve správním řízení. Jsem znechucen z celé situace a to poslední, co mě zajímá, je to, kde se to zase má někde naklikat. Raději se půjdu proletět.

Damir Špoljarič je CEO ve společnosti VSHosting.

Čtěte také:
> Úskalí Wordpressu: eDálnice je pomalá. Nebuď jako eDálnice!
> Mzdy, platy a kariéra v českém IT v roce 2021