CIO BusinessWorld: V čem spočívá úloha a přidaná hodnota systémového integrátora v éře cloud computingu (zejména SaaS)? Jak vidíte její další vývoj a roli i význam integrátorů v horizontu pěti či deseti let?
Petr Sobotka: Osobně nemám velké zkušenosti s kombinací systémové integrace a cloudu. Domnívám se však, že role systémového integrátora zůstává stejná – propojovat věci dohromady a poskytovat tak novou, vyšší hodnotu. Způsob integrace bude možná technologicky a organizačně více či méně odlišný, ale poslání se nemění. Vývoj probíhá v mnoha směrech a je potřeba neztratit krok. Cloud je pouze jeden z rozměrů. Dělat prognózy, co bude v IT za deset let, nemá v dnešní době valný smysl. Je to sice lákavé se strefit a stát se slavným prorokem, ale to je otázka čirého štěstí.
Zachovává si podle vás většina systémových integrátorů i nadále klíčové know how pro realizaci a integraci IT projektů? Nestávají se z některých jen "prázdné schránky" pro obsluhu (a vyhrávání) tendrů?
Systémový integrátor, který by se stal „prázdnou schránkou“, nebude mít šanci dlouhodobě přežít. Jsou a budou situace, kdy na určitém projektu některý systémový integrátor působí spíše formálně a většinu odborné práce nechá za sebe udělat subdodavatele. Jeho přínosem je jméno a záruky, popř. umění zakázku sehnat. Stále musí ovšem být znám i jako věcný odborník, jinak k němu zákazníci nebudou mít důvěru, že jejich projekt zvládne zrealizovat. Na druhou stranu ovšem záleží také na tom, jak k věci budou přistupovat zákazníci – oni tvoří pravidla a prostředí, ve které se dodavatelské firmy snaží uspět, a svým přístupem určují i chování dodavatelů.
Cítíte od zákazníků tlak, abyste jim poskytovali „duhová“ řešení nebo spíše preferují ta jednobarevná? Kdo má vlastně při výběru konkrétních technologií, značek infrastruktury nebo platforem dnes typicky hlavní slovo - je to zákazník nebo integrátor?
Nemyslím si, že existuje nějaký jasně převládající trend. Někteří zákazníci jdou přesvědčeně (někdy i slepě) za jedinou technologií, platformou, některým je skoro jedno, co dalšího si do svého IT portfolia nechají zavléct. Rozumná je samozřejmě střední cesta – nepřehnat to s „duhovostí“, ale nenechat se svázat (někdy dokonce být rukojmím) jediné technologie, jednoho dodavatele.
Stejně tak nelze říci, že typicky technologii určuje buď dodavatel nebo zákazník. Pokud zákazník striktně trvá na určité technologii či produktu, může to někdy znamenat spíše to, že „kšeft“ či jeho část je již dohodnuta s někým konkrétním (a nemyslím tímto pouze naoko vypsané veřejné zakázky). Chytrý zákazník si nechá poradit, a to ideálně z více stran a samozřejmě uvažuje i o současné situaci svého IT, znalosti zaměstnanců apod.
S jakými chybami při vyhodnocování nabídky systémových integrátorů se nejčastěji setkáváte? A kde nejčastěji dělají chyby zákazníci při zadávání zakázek či vypisování tendrů? Máte pocit že se někdy jedná o chyby či nedostatky účelové?
Nepůsobím na straně zákazníka a nemám zkušenosti s vyhodnocováním nabídek. Osobně však vidím velký problém v obřích projektech typu fix time, fix price, fix scope. Ve světě vývoje softwaru se postupně od tohoto upouští, nicméně např. naše státní správa jiný režim téměř nezná. Z hlediska rizik je ve většině případů užitečnější volit režim postupné, přírůstkové realizace projektů. Je samozřejmě nutné mít dlouhodobou rámcovou vizi, ale její plnění je lepší řešit po menších krůčcích, kdy lze lépe reagovat na měnící se prostředí (vnitřní i vnější), uživatelské požadavky, zkušenosti získané realizací apod.
Často se setkáváme s tím, že informace v zadávací dokumentaci jsou značně nevyvážené. Na jedné straně některé zbytečné detaily, které spíš odvádějí pozornost od jádra věci, a na straně druhé chybějí zásadní informace. Působí to dojmem, že odborná znalost tvůrců zadání je nevalná, resp. že se jedná o snůšku informací od různých lidí, kterým ale nikdo dohromady nedal hlavu a patu. (Určitě jsou situace, kdy informace chybějí záměrně a šanci vyhrát má pak jen úzký okruh kandidátů.)
On by ten systémový integrátor byl často potřeba již ve fázi přípravy nabídky. Jak ale zajistit, aby tu nabídku nenapsal šitou na míru sobě či někomu spřízněnému? Zákazník se neobejde bez vlastního odborníka, který takové věci dokáže „odchytit“.
Jak by měli zákazníci při výběru systémového integrátora postupovat? Považujete z pohledu systémové integrace za důležitější zvládnutí dodávaných technologií nebo znalost oboru, v němž klient podniká?
Znalost oboru a zvládnutí dodávaných technologií je jistě důležité, aby se projekt nestal hned na svém počátku rizikovým. Ještě jedna věc je ovšem významná – schopnost zákazníka a dodavatele se domluvit a spolupracovat. Na tomto může shořet projekt možná stejně často jako na odborných neznalostech. Jako zákazník, ale i jako dodavatel bych měl být přesvědčen, že budu schopen s druhou stranou konstruktivně komunikovat. K čemu mi je skvělý odborník, když se nám nepodaří najít společnou řeč? K čemu mi je vysoce lukrativní zákazník, když mi z projektu svým přístupem udělá peklo?
Mé doporučení k výběru dodavatele? Nechte si poradit s napsáním věcného zadání od odborníků. Nechte si napsat nabídky. Nechte je potenciální dodavatele odprezentovat. Klaďte otázky a sledujte schopnost pohotově reagovat. Nechte si ukázat, co dodavatelé již udělali. Nechte si udělat pilotní řešení a nezdráhejte se ho alespoň částečně zaplatit. Rozhodněte se, až budete přesvědčeni, že to dodavatel odborně zvládne a že bude schopen s vámi spolupracovat.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU