Nezkalené vize e-governmentu

Veřejný sektor většiny zemí funguje navzdory technologickým i společenským změnám v modelu 20. století. Administrativa sice pracuje s výpočetními a komunikačními prostředky, ale jejich nasazení jen pomáhá tradičnímu pojetí procesů. Ministerstva operují v oddělených informačních silech, problematiky jsou řešeny v rámci sektorů. Běžně chybí perspektiva spolupráce a sdílení. Občané a podniky však očekávají, že se veřejná správa stane otevřenější, transparentnější a samozřejmě všestranně efektivnější. Nejspíše nikdo v této souvislosti nepochybuje o významu a roli informačních a komunikačních technologií.

Sledováním stavu a budoucího rozvoje e-governmentu se dlouhodobě zabývají odborníci Organizace spojených národů, konkrétně Divize pro veřejnou správu a řízení rozvoje. Jako podklad jim slouží veřejně dostupná data, reflexe expertů a relevantní příspěvky dalších institucí z celého světa.

E-government může podle OSN poskytnout jedinečnou příležitost pro transformaci veřejné správy v nástroj udržitelného rozvoje. Právě na něj se v posledních letech soustředí mnoho aktivit, jež organizace uskutečňuje. Obecná definice e-governmentu podle OSN pojednává o využití informačních a komunikačních technologií pro zajištění informačních a veřejných služeb obyvatelům. V konkrétnějším pojetí jde o nasazení informačních technologií ve veřejné správě, která je využije pro zefektivnění a integraci procesů, k účinné správě dat a informací a ke zlepšení poskytovaných služeb. Mezi ně samozřejmě patří i komunikace, v tomto případě hovoří o jejích elektronických kanálech.

Ani instituce typu OSN nepřehlíží technologické trendy posledních let. Její odborníci si uvědomují, že cloud computing, mobilita, sociální média, velká data a internetové služby mění i tradiční vize e-governmentu. Doposud se elektronická interakce v rámci e-goernmentu dělila na tři typy: Government-to-Government (G2G), Government-to-Business (G2B) a Government-to-Consumer/Citizen (G2C). Technologické změny si ale vyžádají mnohem všestrannější komunikaci a holistický přístup.
Mezi cílovými očekáváními, jež se k e-governmentu vztahují, figurují vyšší efektivita a kvalita služeb veřejné správy, její transparentnost a zúčtovatelnost. Od zapojení technologií si OSN slibuje také ekologičtější postupy, efektivnější správu přírodních zdrojů, stimulaci ekonomického růstu a sociální inkluzi znevýhodněných skupin obyvatel. Samotná implementace e-governmentu ve formě vedlejšího produktu podporuje zaměstnanost, vzdělanost a údajně i zdravotní stav obyvatel.

Globální trendy

Ačkoli odborníci OSN sestavují studii o stavu e-governmentu ve světě každý druhý rok, v loňském vydání zdůrazňují závislost úrovně příjmů dané země a rozvoje technologií ve veřejném sektoru. Ekonomický výkon v podstatě určuje míru rozvinutí e-governmentu. Najdou se samozřejmě výjimky, ale chudší země obvykle nemají dostatečně rozvinutou a přístupnou infrastrukturu a jejich obyvatelé operují s nižším vzděláním včetně počítačové gramotnosti. Stejně tak existují poměrně bohaté státy s málo rozvinutými technologiemi ve veřejné správě. Vyšší stupeň rozvoje podmiňují investice do telekomunikací, lidského kapitálu a poskytování on-line služeb.

Mezi nejrozvinutější světové regiony patří z hlediska e-governmentu Evropa. Za ní následují obě Ameriky, Asie, Oceánie a Afrika. Pro srovnání slouží souhrnný parametr E-Government Development Index (EGDI), jenž byl vypočítán pro každý členský stát OSN. V každém světovém regionu ovšem panuje vysoká diverzita. Například dlouhodobým lídrem žebříčku mezinárodního srovnání je Jižní Korea, která regionálně přísluší do třetí Asie. Podobně lze klasifikovat i Austrálii, zástupce Oceánie.

Z hlediska rozvoje služeb zaznamenává loňská studie zejména velký důraz mnoha zemí na funkce elektronické participace (e-participation) a otevřených dat (open government data). První uvedená položka zvyšuje zapojení občanů do rozhodování o věcech veřejných, druhá zase transparentnost správy a jejího hospodaření. Dalším rozvíjejícím se tématem se stal koncept zvaný e-environment, jenž se v agendách objevuje vedle elektronizace dalších oblastí života, jako jsou například e-health, e-learning nebo e-science. V podstatě jde o digitální služby související s dopady lidské činnosti na životní prostředí.
I státy s vysoce rozvinutým e-governmentem čelí problémům. Posun na vyšší úrovně totiž naráží na problémy, jež často nesouvisejí s příjmovou hladinou země a s výší investic do infrastruktury a lidských zdrojů. Propojování systémů a jejich hlubší integrace do veřejných i privátních agend totiž vyžadují nejen robustní ochranu dat a jejich sdílení, ale i organizační kulturu a politickou vůli stejně jako zapojení občanů.

Budoucí rozvoj

Odborníci OSN zformovali čtyři požadavky na efektivní nasazení informačních technologií ve veřejném sektoru. První má podobu řízené spolupráce a sdílené organizační kultury. Instituce by se v rámci kooperace měly řídit jasnými a veřejnými principy. Druhý požadavek počítá s vytvořením institucionálního rámce, v němž budou uskutečňovat koordinace, spolupráce a evidence. Do něj by měly být zahrnuty i subjekty privátního sektoru. Třetí požadavek počítá s nastavením procesů a mechanismů, jež zpřístupní služby veřejné správy všem zástupcům společnosti, znevýhodněné skupiny nevyjímaje. Čtvrtý faktor operuje se zapojením občanů do rozhodování. Primárně by měli participovat na tématech, jež se přímo dotýkají jejich života.

Rozvoj e-governmentu se bude ubírat holistickým směrem. Nemá však narušovat proces decentralizace veřejné moci. OSN v této souvislosti hovoří o přístupu tzv. collaborative governance, který má podporovat udržitelný rozvoj.

Technologicky koncepty e-governmentu využijí současných trendů. V oblasti komunikace vsadí na sociální média a mobilní služby. V první vlně doplní osobní kontakt a hlas, resp. telefon. Krátké textové zprávy SMS, navzdory vysoké penetraci mobilními telefony v populacích, však efektivně využívá zhruba 20 procent zemí. Výhodami sociálních médií jsou jejich snadná dostupnost a levná implementace. Využívá je 118 států pro elektronické konzultace a 70 pro e-government obecně.

Stále se rovněž snižuje tzv. digitální nerovnost. Jde v podstatě o přístup obyvatel k on-line službám, případně k infrastruktuře obecně. Digitální nerovnost však stále existuje v rozvinutých i rozvíjejících se zemích. Pramení z historických socioekonomických vazeb v každé společnosti. Právě na její odstranění se zaměřují politici ve svých programových prohlášeních. Digitální nerovnost totiž masové nasazení a uplatnění e-governmentu komplikuje.
Například v některých evropských zemích vlády praktikují strategii „Digital by Default“. Některé služby jsou dostupné pouze on-line, což části společnosti brání v jejich využití. Digitalizace však má své pozitivní nákladové aspekty. O tom zase někdy příště.

Stav e-governmentu ve vybraných zemích EU
podle hodnoty ukazatele EGDI

• Francie - 0,8938
• Nizozemsko - 0,8897
• Spojené království - 0,8695
• Rakousko - 0,7912
• Německo - 0,7864
• Maďarsko - 0,6637
• Polsko - 0,6482
• Slovensko - 0,6148
• Česká republika - 0,6070
• Rumunsko - 0,5632

Parametry pro stanovení EGDI se nezměnily od roku 2001. Hodnotí stav ve třech dimenzích: poskytování on-line služeb, konektivita a lidský kapitál. Zdroj: OSN, 2014

Autor je spolupracovníkem CIO BW