Společnosti rády vystavují vynikající výrobky slibující co nejlepší ochranu před viry, spamem, selháním kritických procesů, ale ani jede z nich nedokáže odhalit velmi důležitou hrozbu firmám: nespokojenost zaměstnanců.
Bezpečnostní programy jsou zpravidla stavěny, aby čelily hrozbám z vnějšku systému, ne aby detekovali zaměstnance, co jsou naštvaní na firmu či své kolegy. Častou jsou takoví nespokojení lidé poháněny hluboce zakořeněnými lidskými vlastnostmi, například žárlivostí, lakotou či ctižádostí.
Pro ilustraci uveďme případ jistého vysoce postaveného manažera velké evropské banky. V rámci příprav na jiné místo byl jeho počítač poslán do oddělení správy IT, načež bezpečností správce oznámil, že onen počítač obsahuje dětskou pornografii.
Obviněný manažer obvinění odmítl a velmi vehementně se bránil. Další vyšetřování ukázalo, že pornografie byla na počítač umístěna samotným správcem jakožto akt pomsty proti manažerovi, který před několika lety propustil jeho otce.
Pozornost na vnitřní bezpečnost společnosti se obvykle omezuje na chápání hrozby jako aktu, který může pachateli přinést finanční užitek a to jak přímý, tak například formou prodeje tajných údajů. Jenže často vstupují do hry i jiné, nefinanční a nehmotné, motivy.
Paradoxní je, že varovné známky chování zaměstnanců se špatnými úmysly se často kryjí s chováním těch pracovitých. Jde například o tendenci zůstávat v práci přesčas, touha mít větší odpovědnost a větší zájem o práci druhých.
Odborník na počítačovou bezpečnost Stephen Bonner si během své dlouhé praxe vypracoval přibližné dělení zaměstnanců na tři skupiny: v první jsou ti dobří, ve druhé dobří, co občas udělají něco špatného a ve třetí ti, kteří prostě dávají přednost špatnému jednání. Společnosti mohou zmírnit nebezpečí prováděním prověrek zaměstnanců, či dokonce prováděním etických školení.
Samozřejmě tato práce zahrnuje široké spektrum personálních činností, které začínají u vrcholového managementu, který vytváří podnikovou strategii a klima a končí u liniových manažerů, kteří mají co nejvíce spolupracovat s podřízenými a sledovat známky nespokojenosti.
Je důležité mít na paměti staré moudro: „Ryba smrdí od hlavy.“ Pokud se vedení chová neeticky, budou se tak dříve či později chovat i zaměstnanci.