Nanotechnologie v ČR – praktické aplikace

Kulatý stůl na téma nanotechnologií, konaný v rámci Týdne vědy a techniky, byl věnován především praktickým dopadům této technologie a výrobkům, které si lze již koupit. Jako první byly zmíněny ponožky s nanočásticemi stříbra, které má antibakteriální účinky, a tedy chrání i před pachem nohou.

Vyrábějí se také nesmáčivé dlažice a skla založené na oxidu titaničitém (v Rakovníku). Mediálně dobře známá je firma Elmarco spolupracující s Technickou univerzitou Liberec. Jejich hlavním produktem je stroj, který „nanovlákno“ vytváří – tzv. nanospider. Firma by nejraději prodávala tyto stroje na další články výrobního řetězce, k tomu však musí vymýšlet i koncové aplikace – zatím se vyrábí filtrační materiál, na obzoru by měla být i účinná zvuková izolace. Ve východní Asii se údajně uvažuje i o použitých těchto látek jako roušek pro tamějším pandemiím. (Jak vidno, obor ještě není zcela stabilizován, takže je třeba někdy pokrýt celý řetězec od myšlenky až ke spotřebiteli.)
Pro čištění odpadních vod by se nově mohly používat i nanočástice založené na oxidech železa (zatím testováno v bývalém vojenském prostoru Ralsko nebo v ústecké Spolchemii). Také tento výzkum probíhá na Techniké univerzitě Liberec.
Fullereny už přes všechny problémy vstoupily do průmyslové výroby a na stolech se objevují i displeje, při jejich výrobě byly uhlíkaté nanotrubičky použity.
Nanočástice oxidu ceričitého by mohly výrazně snížit spotřebu nafty v motorech. Příslušný výzkum provádí firma, kterou jsme zde zmínili jako první – výrobce stříbrných ponožek.

Nanoclustery
O propojení výzkumu a komerčního nasazení usilují tzv. nanoclustery, které jsou v ČR zatím dva. Podobné struktury, které do sebe zahrnují řadu institucí různého typu i z řady zemí, jsou preferovány v programech EU. Nicméně jen minimum českých firem má nanotechnologie prozatím jako hlavní/jediný zdroj svých příjmů.
Zajímavým tématem konference byly nanotechnologie v medicíně. Nakolik jsou ty různé zobrazovací metody a způsoby, jimiž nanočástice nakonec usmaží nádor, již rutinně používány? Nikdo z přítomných takový případ po pravdě řečeno neznal (klinické textování ano, ale jako standardní léčebná metoda asi ještě ne).

Zneužitelnost
V diskusi samozřejmě nemohla chybět témata politická. Všechny technologie jsou potenciálně zneužitelné a mají nějaká rizika. I tolik obdivované fullereny mohou být za určitých podmínek toxické (v diskusi padlo, že na vině jsou v tomto případě možná ani ne tak vlastní fullereny, ale spíše organická rozpouštědla používaná v těchto technologiích). Každopádně je žádoucí, aby se technofobním hnutím nepodařilo postavit šíření nanotechnologií takové překážky, jako k tomu došlo třeba v případě GMO (a že se hlasy proti nanotechnologiím již ozývají).
Protože nanotechnologie jsou prioritou jak v rámci vědní politiky ČR (program Nanotechnologie pro společnost zaštítěný AV), tak i v rámci evropských výzkumných programů (jedna z priorit 7. rámcového programu – v ČR existuje i speciální školení pro firmy, které jim má pomoci se k těmto prostředkům dostat), měly by mít cestu relativně vydlážděnou. Nicméně i tak několik možností, jak předejít problémům:
- vyhnout se možným průšvihům, které by pak posloužily jako argument odpůrcům. To je ovšem dost těžké, protože bouřlivý rozvoj zažívá tento obor třeba v Číně. Těžko kontrolovat, zda se zde nevyprodukuje něco, co se posléze ukáže zdravotně závadným.
- působit na veřejné mínění apod. (i když to připomíná agitaci na druhou stranu). V rámci kulatého stolu se objevili i členové skupiny Tatabojs se svým Nanoalbem (kde je v příběhu nanotechnologie prezentována ne jako příčina katastrofy, ale hrdina se naopak promění v malou potvoru, aby mohl putovat tělem své přítelkyně a vyléčit jí nádor)
- pokusit se, aby nanotechnologie byly přijaty tak, aby nebyly vnímány jako viník problémů některých zemích či průmyslových odvětvích. I to je ovšem těžké. Pokud některé země budou z rozvinutějších nanotechnologií profitovat, jiné budou nejspíš ztrácet. Řada oborů vzhledem k nástupu nanotechnologií totálně změní svůj charakter nebo zcela zmizí ze světa.

Rizikový kapitál
Došlo také na otázku, proč našim nanotechnologickým firmám chybí rizikový kapitál. Údajně není nezájem na straně rizikového kapitálu, ale spíše majitelů – často jde o firmy vlastněné jediným člověkem, který si chce nad firmou udržet kontrolu (peníze investorů by bral až jako alternativu krachu). Podobná situace existuje i v biotechnologiích – zde je často zmiňovaným případem investice do společnosti IQA, je to ale spíše výjimka potvrzující pravidlo.