Výuka informatických oborů na vysokých školách by na změny měla reagovat. Žádoucím cílem je vybavit absolventy kromě odbornosti také potřebnými znalostmi ekonomické a finanční problematiky, marketingu a managementu nebo komunikačními a prezentačními dovednostmi, souhrnně multidisciplinárními znalostmi a dovednostmi. To se tuzemským fakultám zatím v řadě případů nedaří. Chybí adekvátní reakce na současné potřeby ICT, tj. požadavky trhu práce, a ve výuce mnohdy není akcentován výše naznačený multidisciplinární přístup.
Kde tlačí bota?
Současné hodnocení vysokých škol je založeno na počtu studentů, tzv. RIV (rejstříku informací o výsledcích), a impakt faktoru publikací, zatímco kvalitě výuky se věnuje minimální pozornost. Není pro ni zaveden funkční systém hodnocení. Chybějí zřetelná profilace technických vysokých škol (případně i více profilací v rámci jedné školy či fakulty) a lepší formulace zaměření a cílů jednotlivých studijních programů. Absentují nástroje pro podporu pedagogických kompetencí.
Nedílnou součástí výuky technických oborů by měla být dostatečná praxe hodnocená kredity – trvající minimálně jeden semestr, čtyři dny v týdnu (zbývající den normální výuka). Kvalitu výuky by nepochybně pomohli zvýšit špičkoví specialisté z firem, jejich začlenění do akademické komunity je ale dosud velmi komplikované. Procesy související se jmenováním docentů a profesorů by také měly být jednodušší a větší vliv v tomto směru mají mít samy školy.
Změnit mnohé k lepšímu může chystaná novela vysokoškolského zákona, lépe zohledňující specifika a potřeby technických oborů, a také připravovaný Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV). Ten klade důraz na účinné propojení vzdělávání s trhem práce a chce „přispět ke strukturálnímu posunu ČR směrem k ekonomice založené na vzdělané, motivované a kreativní pracovní síle, na produkci kvalitních výsledků výzkumu a jejich využití pro zvýšení konkurenceschopnosti naší země“. V dokumentu se výstižně hovoří také o nutnosti zlepšit kvalitu strategického řízení vysokých škol a zavést jednotné standardy jejich vnitřního i vnějšího hodnocení. OP VVV bude prostřednictvím strukturálních fondů EU finančně podporovat aktivity (projekty) směřující k uvedeným cílům.
Naději přináší i SSME
Jedním z pozitivních trendů v dané oblasti je rozvoj oboru SSME (Service Science, Management and Engineering). Vznikl v USA jako výsledek společné iniciativy firmy IBM a několika univerzit, v Česku jej dlouhodobě prosazuje například pracovní skupina ICT Unie pro vzdělávání. Podle obecně uznávané definice jde o „výukové a výzkumné programy, jejichž cílem je naučit jednotlivce používat vědecké, technické a manažerské disciplíny, které integrují prvky operačního výzkumu, inženýrských oborů, obchodní strategie, správních, sociálních a právních věd“. Klíčový je tedy multidisciplinární přístup směřující k vytváření nových hodnot a kompetencí, které při „izolovaném“ studiu jednotlivých disciplín nelze získat. Důležitým aspektem je i úzká spolupráce akademického prostředí s komerční sférou včetně propracovaného systému praxe studentů.
Studijní obory SSME se rozvíjejí i v České republice. Některé přímo pod tímto označením, jako je tomu např. na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Jinde pro kurzy a dílčí studijní programy tohoto typu nepoužívají označení SSME nebo je teprve připravují. Na názvu koneckonců nezáleží – podstatné jsou pojetí ICT jako služby a další zkvalitňování multidisciplinární výuky.
Autoři jsou členy pracovní skupiny pro vzdělávání v ICT Unii
Čtěte také:
→ Dobrá škola, základ úspěšné IT kariéry
Nejžádanějšími vysokoškolskými obory jsou programování, informační systémy a bezpečnost. Absolventi těchto disciplín zároveň mají nejlepší předpoklady pro uplatnění v ICT praxi.
→ Přehled platů v českém IT v roce 2014
Tuzemský trh práce v oblasti informačních technologií je mimořádně dynamický a vysoce konkurenční. Zaměstnavatelé se zaměřují téměř výhradně na specialisty ve svém oboru, na jejich kvalitu a flexibilitu.