Podle údajů Českého statistického úřadu pracovalo v Česku v roce 2015 celkem 155,1 tisíce IT odborníků, z toho 14,7 tisíce žen. Ještě v roce 1995 nebyl poměr obou pohlaví tak propastný: na dva muže připadala jedna žena. Zatímco se ve sledovaných deseti letech počet mužských pracovníků v IT oborech více než ztrojnásobil, počet žen klesl o čtvrtinu.
„Od roku 1995 se potřeba IT odborníků několikanásobně zvětšila. Programátoři a grafici dnes fungují prakticky ve všech oborech a na ajťácích jsou závislé i malé firmy s dvěma či třemi počítači. Podíl odborníků IT na celkovém počtu zaměstnaných osob v Česku se od té doby ztrojnásobil, a to převážně ve prospěch mužů,“ popsal Martin Vodička, ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky na pražském Proseku. Od vzniku školy v roce 1994 se počet zde studujících dívek pohybuje konstantně mezi pěti až deseti procenty všech studentů. „Ve společnosti koluje řada mýtů o profesích v informačních technologiích a mínění, že jsou vhodné víc pro chlapce, je tím nejrozšířenějším. Obecně se setkáváme s nízkým sebevědomím děvčat, které nevěří ve své technologické schopnosti a při rozhodování o střední škole dají mnohdy přednost všeobecnému nebo humanitnímu zaměření. Je to však neopodstatněné, v mnoha případech dívky logickým a strategickým myšlením chlapce předčí,“ soudí Martin Vodička.
Studentek informačních oborů je dlouhodobě málo a ve školách a poté ve firmách jsou velmi hýčkané. V roce 2015 studovalo na úrovni terciárního vzdělávání některý z ICT oborů v ČR téměř 22 tisíc studentů. Ženy tvořily necelou pětinu. Řada celoevropských výzkumů naznačuje, že příčinou nízkého zastoupení žen v oboru je stále hlavně společenská výchova. „Převaha chlapců je ve třídách patrná, na druhou stranu na studentkách je vidět, že je v ryze mužském prostředí máloco rozhodí. V praxi se vyžaduje samostatnost, organizovanost a disciplína, aby byl IT odborník schopen nalézt vlastní cestu k řešení problému a precizně ji naplnil. Takovou schopnost někdy postrádají i nejlepší ajťáci, zatímco dívky ji mívají přirozeně v sobě,“ míní Martin Vodička.